Rappeři na třetí.

Ďábel.

Pohled Kačky:
Uběhl jeden dlouhý rok. Je začátek září a já jsem stále s Tomem. Vlastně jsem šťastná jako nikdy. Co se za tu dobu stalo?
Tolik věcí...

Asi bych začala tím, že jsme spolu strávili Vánoce. Naši mě sice přemlouvali, abych přijela, ale nechtěla jsem nechat Tomáška samotného. Tak trochu jsem se našim o mém přítelovi nezmínila a vlastně ani o rozchodu s Davidem...upsík.
Několikrát jsme byli společně s Vlčkem, Cittou a jejich přítelkyněmi na výletě. Sjeli jsme s nimi tour a koncerty. Tak moc si tenhle nový začátek užívám.
Navíc v tetovacím salonu mě povýšili. Lenka odešla na mateřskou a tak jsem nastoupila za ní. Tím jsem se také stala osobní tatérka milionu.
Stalo se toho tolik, že bychom tady mohli být ještě do noci...ale myslím, že se přesuneme do přítomnosti.

„Tomé!?" Křičím na svého nabíječe z obýváku do útrob bytu. Nacházíme se v bytě kluků, protože Vlastička s Kubíkem se rozhodli odjet do New Yorku...proč? Protože nežijí věčně, jak mi Jakub vysvětlil. Dominik s Bárou obsadili náš byt.

„Nó!? Jdú!" Uslyším křik z druhé strany bytu. Pak dupot a nakonec úsměv mého milého.

„Víš." Usměju se na něj tím nesladším úsměvem, který na něj funguje a pokračuji. „Tak mě napadlo...už dlouho jsem si chtěla koupit takové malé koťátko. Úplně malinké. Roztomilé." Začala jsem mu vylévat svůj plán. Jenom malé koťátko.

„Chceš si koupit kočku?" Povzdechl si. Jelikož většinu času trávím u Toma, musím mít jeho souhlas, abych mu to malé stvoření mohla přitáhnout do bytu.

„Nó...jo." Zakývu radostně hlavou a posadím se na něj obkročmo.

„Kačí." Zaúpěl trochu zoufale, když viděl jak se na něj koukám.

„Prosím. Bude to malé koťátko. Nebude nic ničit. Prosím Tomí." Udělám psí oči a pokračuju v přemlouvání.

„Já nevím, jestli to nebude vadit Jakubovi baby." Začne se vymlouvat na Jakuba. Zmetek jeden.

„Určitě ne a když už, tak ho Hasan srovná...takže." Jsem celá nedočkavá.

„Hhhhh...tak fajn. Ale nebude mi lézt po stole, komodě, nebude se o mě otírat a nebude mňoukat. A už vůbec mi nebude lízt do postele. Taky mi nesmí dávat svoje chlupy do jídla a moc mě otravovat. Dobře?" Dořekl Tom s povzdechnutým obočím. Takže vlastně nebude moct dělat nic. No...bude si muset zvyknout.

„Jasné!" Vyjeknu radostí a přilepím se na jeho rty. Začne rukou najíždět pod mé tričko. Já se na něm různě kroutím. Ani nevím jak, ale přetočil si mě rychle pod sebe. Začala jsem mu sundavat jeho tričko. Samozřejmě nebyl pozadu a sundal mi triko rovnou i s podprsenkou. Ušklíbl se. Asi všichni víme co se stalo. A musím říct, že jsem ráda, že tu nikdo není.

O 3 hodiny později:
„A co tahle?" Ukazuji mu další fotku kotěte. Musíme ho vybrat rychle, dokud si to Tom nerozmyslí.

„To vypadá moc postiženě." Povzdychne si a dal sleduje televizi. Já tedy dál projíždím všechny možné stránky.
Už mě to nebaví. Tom je moc přísný na výběr.
Moc bílá...
Postižená...
Vypadá jak pes...
Už mě to nebaví. Zaklapnu MacBook a zapnu si instagram. Potřebuji se odreagovat. Projíždím stories a najednou vytřeštím očí.

„Ííí." Zapištím a začnu poskakovat jako blbá.

„Co ti je?" Zděsí se Tomášek.

„Tomí! Našla jsem naší číču!" Zapištěla jsem mu do ucha. A vlepila jsem mu před ksicht obrázek z instagramu.
Moje úžasná kamarádka Petra právě sdílela příspěvek s nově narozenými koťaty, které hledají skvělý domov. Všechny tři čistě bílé. Až na jedno. To bylo celé černé. To je to moje mimi.
V Tomáškových očích se objevili jiskřičky. Máme vítěze.

„Malej satan." Ušklíbl se na fotku mimča.

Ihned jsem jí napsala...a?
Budeme mít kočičku. Naší. Nebo spíš kocourka.
Peťa mi odepsala.
Můžu si ho vyzvednout už zítra.
Samozřejmě bych to nebyla já, abych nesouhlasila. Zvedla jsem Tomáše z gauče a táhla ho do auta, abychom nakoupili všechno pro našeho ďábla.
Vlastně ještě musíme vymyslet jméno. A to jméno bude mít swag.

„Však má víc věcí jak já." Zasměje se Tomáš, když skládá škrábalo pro ďáblíka. 

„Ale prosim tebe. Alespoň se nebude nudit." Pousměju se. S Peťou jsem domluvená na zítra. V jednu u ní.
Ve dvě doma.
Ve dvě budu mít moje malé mimi u sebe.