13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)

3.V hlavě kolotoč

Z pohledu Nika
Dneska mě Jakub po dlouhý době vytáhl ven.Prý se jen pujdeme někam projít a později se pujdem najíst do cafetterie.Radši bych byl doma zavřený v pokoji,ale je pravda že už mi to fakt dělá psychicky zle a potřebuju na chvíli vypadnout.
Ve dvě jsme vyrazili.Nechápal jsem proč jdeme na druhý konec Pardubic,ale procházka je procházka.
"Ahoj,mužu se sváma prosím vyfotit?"přiběhla k nám asi 15ti letá holka.
Byl jsem jako stvořený na focení.Oči rudé,tváře oteklé.
S pouhým "jasně" jsme se s Jakubem postavili vedle holky a vyfotili se.
Poděkovala a odešla.Aspoň že dělám radost jiným,když ji nikdo nedělá mě.
Procházeli jsme kolem dětského hřiště,kde bylo spousty dětí s maminkama.
Zastavili jsme kousek od hřiště a zapálili si.
Muj pohled byl pořád na malé asi tříleté holčiče.Měla blonďaté krátké vlásky a roztomile se usmívala.Viděl jsem v ní hrozně někoho,koho znám.Ale nevěděl jsem koho.
Najednou začala brečet a hned k ní přiběhla maminka.Teda asi.
Když jsem se jí podíval do tváře,zkameněl jsem.Muj dech se zpomalil a slabě se mi zamotala hlava.
Opřel jsem se o Jakuba a nedokouřenou cigaretu zahodil.
"Dominiku si v pohodě?"zeptal se s ustaraným výrazem Jakub.
"Já..potřebuju si sednout"vydechl jsem.
Moje oči pořád byli na Lence a její dceři.Vlastně naší dceři.Proto se tak podobá na Lenku.Je nádherná.Po ní.
Chtělo se mi brečet.Ale Dominik už nebrečí.
Lžu.
Zhluboka jsem dýchal a pořád zpracovával situaci.
"J-jakube,vidíš to?"zeptal jsem se.
Nechápavě se podíval na místo kam jsem ukazoval.A pochopil.
"Musíš za ní"
"Cože?To nemužu"
Chtěl něco říct ale když viděl muj hnusný pohled přišel nato že to nemá cenu.
Kurva,oni jdou kolem nás.
Jakubovi zrovna zazvonil telefon,super.Díky že si mě tu nechal bro.

Z pohledu Lenky
Zrovna jsem s malou odcházela z dětského hřiště.Na lavičce kousek od hřiště seděla vysoká postava v černé mikině a pohledem sklopeným k zemi.
Nicolka šla svým pomalým kručkem vedle mě a držela jsem ji za tu jeji malou ručičku.
Postava zvedla hlavu směrem k nám.A mě se jakoby svět zastavil.Celé tři roky jsem ho neviděla.Seděl tam.Vypadal jinak než když jsme byli spolu.Byl hubenější,jeho pohled byl prázdný.
Měla jsem chuť se za ním rozběhnout a obejmout ho.Ale tak či tak budu muset kolem něj,máme tak cestu domu.
Viděla jsem přicházet i Jakuba.Šli naproti nám.Dominik celou cestu koukal do země.Malinký kousek před Dominikove nohy Nicolce upadl méďa,kterého všude nosí.
Dominik to hned viděl a méďu zvedl.
"Tady máš princezno"zašeptal a usmál se.
Nicolka si ho s úsměvem vzala a z tichým "diky" pokračovala ve svém kroku.
"Stuj zlatíčko"
Byl pořád stejně nádherný.
"A-ahoj"vypadlo ze mě zničeho nic.
"Ahoj."kleslým hlasem mi opětoval pozdrav.
Stála jsem tam jako přikovaná.Jakub stál zase kousek od nás a telefonoval.
"M-malá je strašně krásná,celá po tobě."šeptl ale jeho pohled zůstával na zemi.
"Ale má i něco z tebe"
A zustalo ticho.Stáli jsme naproti sobě a vedle mě stála Nicolka.
Slyšela jsem jak Dominik posmrknul,ale nedivím se mu,je celkem chladno.
Zvedl hlavu a podíval se na mě.
To nemyslí vážně že mi tu chce brečet.
Zrovna k nám přišel Jakub,pozdravil mě pouze mávnutím ruky a Dominika táhl pryč.Ten se na mě sklesle podíval a jejich dvě siluety mizeli v dáli.
Pokračovala jsem dál v ceste s Nicolkinou malou ručičkou v té mé.S úsměvem si pospěvovala nějakou dětskou písničku a já měla slzy v očích a v hlavě kolotoč.
Došli jsme domu a já udělala Nicolce a sobě jídlo..Po tom co to spapala jsem ji vykoupala dala pyžamo a šla spát.
Spala dneska semnou v posteli.Já si zapla televizi a úplně random film který jsem našla.Doufala jsem že se mi u něj podaří usnout,i povedlo.I moje myšlenky na Dominika to zahnalo.