13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)

14.Rodina

Z pohledu Lenky
"Vítejte zpátky mezi námi"usmál se doktor na Dominika.
Ten nemohl mluvit,vzhledem nato že měl pořád dýchací tubu.
Doktor mu ji vyndal a Dominik hlasitě zakašlal.
Do nosu mu strčil kyslíkové hadičky a postívil mu baterkou do očí.
Mě se z očí vyplavila spousty slz radosti.
Dominik se slabě a ztěžka usmál.
Opatrně jsem se k němu nahla a políbila ho.
Doktor odešel z pokoje a my tam zustali sami.
"Tati"vydechla tiše Nicolka.
Dominik se zatvářil stylem "a ty jsi kdo" a nic jí neodpověděl.
"Lásko,proč mi to dítě říká tati?"zeptal se Nik.
Nicolka si sedla opodál na židli a koukala do země.
"Dominiku,je to Nicolka a je to naše dcera."
"My někdy měli dceru?"zeptal se jakoby nic.
Prostě si nepamatuje svoji dceru.To je fakt dokonalý.Jak teď spolu máme žít když on neví kdo to je?Co když ji nepřijme?Nebo se rozejde i semnou protože prostě ji chtít nebude?
"Všechno dobrý?"jemně jsem se zeptala.
"Jo jasně."odsekl mi bez emocí.
Vzala jsem si kabelku,Nicolku jsem vzala za ruku a bez nějakých dalších slov jsme opustili Dominikuv pokoj a vyšli z nemocnice.
"Mami,proč si mě táta nepamatuje."rozbrečela se.
"Sluníčko,utrpěl vážné zranění víš."
"A vzpomene si na mě někdy?"
"To nevím,ale já věřím že ano.Až ho pustí domu,ukážeme mu vaše společné fotky ano?"
"Dobře."popotáhla.
Doma jsme byli za nějakých 15minut.Jakub odešel trošku dřív.Byl moc rád že je Nik vzhuru,ale řekl že se na něj nemuže dál dívat.
"Máš hlad sluníčko?"zeptala jsem se Nicolky.
"Nemám.Pujdu spát."řekla.
"Dobře.Dobrou a kdyby něco přijď."
"Dobrou."

V noci(Z pohledu Nika)
Od deváté hodiny večer se mi nedařilo usnout.Bylo mi blbě a nemohl jsem si uspořádat myšlenky.Nemohl jsem si vzpomenout za žádnou cenu nato,jak se tohle všechno stalo.A ani si nepamatuju to,že by jsme měli s Lenkou dceru.Ale byla krásná,měla blonďaté dlouhé vlásky a tmavěhnědé oči,jako já.Odešli dneska jen tak,bez pozdravu.Vzali si svoje věci a odešli,nerozloučili se semnou.Chybí mi tu a popravdě mi tu chybí i to blonďaté mrně.Tak roztomile na mě koukala.A i když si na ni prostě nemužu vzpomenout,tak ji budu mít rád.Doufám,že zase dneska přijdou.Vubec jsem si neuvědomoval,že potřebuju spánek.Bylo půl třetí ráno.
Převaloval jsem se další hodinu na té odporné nepohodlné nemocničné posteli dokud jsem neusnul.

Odpoledne(pořád Nikuv pohled)
"Máte návštevu"uslyšel jsem nepříjemný hlas sestřičky uprostřed mého polospánku.
Otočil jsem se na druhou stranu.A mě se jakoby dech zastavil.
Stáli tam.I Lenka i to mrně.Zadíval jsem se jí hluboce do očí.Byla mi tak strašně podobná..
Nezmohl jsem se na jediné slovo.
"Ahoj zlato"špitla Lenka a posadila se na židli vedle mé postele.
Jen jsem jí políbil,ona mi polibek opětovala.
Nicolka mě pozdravila jen slabým mávnutím ruky.Tolik smutku,co měla v očích.Tak strašně se podobali těm mým.
Mírně jsem se na ni usmál.
"Pojď blíž."špitl jsem směrem k Nicolce.
Očička jí zajiskřili radostí.
Stiskla mi pevně ruku.Mnou projela zvláštní energie.Smutně se na mě usmála.Její malá ručička pevně svírala tu mojí.Tak,jakoby mě už nikdy nechce opustit.Já se na ni podíval s úsměvem na tváři a potom se moje oči zavřeli.

Z pohledu Lenky
"Maminko,táta usnul."zašeptala Nicolka tiše.
A fakt.Jeho oči byli zavřené.Vypadal tak strašně unaveně.Měl tmavé až moc tmavé kruhy pod očima.Vypadal jakoby nespal celou noc.Políbila jsem ho na tvář a odešli jsme z jeho pokoje.
Tak strašně jsem byla ráda,jak na Nicolku koukal.Jak se na ni usmíval.
Už by ho mohli konečně pustit...
Aby byl snáma doma.A konečně byli zase všichni spolu,jako rodina.