Z pohledu Lenky
"Vítej doma!"nadšeně jsem zakřičela,když se Dominik objevil ve dveřích studia.Konečně je doma.Zdravý,v pořádku.
Byla to velká oslava,spíš přivítání.
Celý label měl radost z toho,že konečně je Dominik zpátky.
Myslela jsem ale,že bude vypadat o něco líp.Od mojí poslední návštěvy v nemocnici mi napsal ať tam už nechodím,protože potřebuje být sám a uspořádat si nějaké věci v hlavě.
Je na něm vidět,že přemýšlel hlavně v noci.Vypadá unaveně,možná spíš i tak že ho něco trápí.
"To je úžasný"řekl tiše,ale tak,aby ho slyšeli všichni.
Nevypadal že by ho to nějak potěšilo.
Nebyl to úpřimný úsměv Domčo.
Poznala jsem to.
Co se děje?
Je něco,o čem nevím a měla bych?Trápí tě to?
"Tak si připijeme ne?"nadšeně zajásal Jakub a tím mě probral z tranzu.
"Kubo,však víš že Dominik teď nemůže pít.Jen dneska ho pustili a má ještě v sobě nějaké léky,které mu dali než odešel."řekla jsem směrem k němu,aby to slyšel jen on.
"Promiň."řekl omluvně a nalil si do kelímku alkohol,kterého název si nepamatuju.
"Tak na tebe Dominiku"usmál se Jakub a zbytek kluku.
Zvedli kelímky do vzduchu a ťukli si.
Společně semnou.A Dominik též,jen místo alkoholu pil colu.
Nicolka seděla na gauči a pila svoje jahodové dětské šampaňské a u toho byla na mobilu.Dominika si ani nevšimla jak byla zahleděná do mobilu.
"Táta!"vypískla když ho uviděla.
"Ahoj sluníčko."usmál se na ni.Poprvé za dnešek jsem viděla že se úpřimně usmál.
Potom se otočil ke mě a políbil mě.
"Jsem strašně rád,že jsem doma."šeptl mi do ucha.
"To my přece taky."polibek jsem mu oplatila.
"Budeme tu dlouho?chtěl bych se konečně pořádně vyspat na své posteli."
"Když budeš chtít domu,pujdeme."
"Já pujdu na chvilku za klukama ano?"
"Jasně,já vám přinesu dort,který jsem upekla ano?"
Jen přikývl a odešel do vedlejší místnosti.Z pohledu Nika
Jako první co jsem udělal,když jsem otevřel dveře do místnosti,kde byli kluci z celého labelu,jsem šel k Jakubovi a obejmul ho.Nečekal to a tak se na mě divně podíval.Vadilo mu to snad?
"Co se tváříš jak kdyby ti umřelo morče?zeptal se Jakub pobaveně.
"C-cože?Nic."
"Pojď sem,stojíš tam jak socha.Si konečně tady v celé své kráse a i když nemužeš pít,tak tady snáma seď a bav se."
Hořlivě diskutovali o shows,merchi,probírali nové tracky.
Já je jen poslouchal a občas se zapojil do konverzace.
"Kluci,pujdu už domu.Je mi ještě pořád trochu na nic a chci se vyspat na své posteli.Díky moc za dnešek a jsem rád že jsme se konečně setkali zase všichni takhle pohromadě."usmál jsem se.S každým jsem se objal a šel za Lenkou.
"Pujdeme prosím?"
"Ano."
"Tati?Mužu ti doma něco ukázat?"zeptala se mě Nicolka.
"Mužeš."
Hned jak jsme přijeli domu,jsem šel do sprchy a zalezl do své teploučké měkké postele.
Přišla za mnou Nicolka,Lenka byla ve sprše.
"Dívej,to jsme my dva"ukázala mi fotku,kde jsme spolu seděli na zemi a hráli si.
"A tady jsme spolu koukali na pohádky."smutně se usmála.
"Co vy tu?"vtrhla do pokoje Lenka v pyžamu.
"Ukazuju tátovi fotky."
Mám takový dojem jakobych si začínal pamatovat.Něco se mi ve hlavě vracelo.
"Leni?"trochu nejistě jsem promluvil.
"Ano?Co se děje?"
"Nepotkal jsem Nicolku poprvé na dětském hřišti?"
"Ano!"křikla.
"Domčo ty si pamatuješ!!!!"
A čím víc fotek mi Nicolka ukazovala,tím víc jsem si vzpomínal.Helou bejbys✨🥀zdravím u novej kapitoly🥀✨💘chcem len povedať že tento príbeh už moc dlhý nebude,toto je 15.ta kapitola,možno tých 20-23 sa mi podarí napísať.
Ešte mám pre vás dobrú správu,keď tento dopíšem,bude ďalší príbeh,ktorý bude opäť na Niktenda,už piaty.Bude to ale úplne iné než toto.Poviem vám k tomu len tolko,že to nebude o tom,ako bude chodiť s nejakým dievčaťom.Bude to hlavne z pohladu Nika.
ČTEŠ
13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)
Fanfiction"Přežije to?"ptám se vystrašeně. "To vám nevíme říct." Byli to nejhorší vteřiny mého života,srdce mi šlo vyskočit z hrudníku. Modlila jsem se k všem bohum co existujou,aby to Dominik přežil. Čti a dozvíš se víc<3