13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)

10.My

Z pohledu Lenky
"Já jsem..prostě..Jakub dotáhl do studia nějaké dvě holky.Já šel na záchod a v kelímku jsem měl vodku.Jedna z nich mi tam musela něco dát,nic víc jsem nevypil.Jsem si jistej že to bylo tím,bylo mi v noci strašně zle.A docílila toho čeho chtěla,vyspala se semnou."na konci se jeho hlas zlomil a na novo se rozbrečel.
Nevěděla jsem či mě bolí víc to co udělal,nebo to jak ho teď vidím.
"Dominiku,nevím jestli ti to odpustím.Já vím,že drogy jsou silné a dělají si s tvým tělem co chtějí,chápu to.Ale i když si to neudělal úmyslně,bolí to ani nevíš jak.Prosím,vezmi si teď věci a odejdi z mého domu.Potřebuju si to všechno probrat v hlavě a dostat se přes to.
Bež se rozloučit s malou.Nijak mě nekontaktuj ani přes holky,ani kluku z labelu."taky jsem už brečela.
Nenamáhal se nic říct.Nicolce dal pusu,vzal si batoh a zmizel pryč.
Já se svezla po zdi na zem a brečela jak malá holka.Nevěděla jsem co je správné,nevěděla jestli mu odpustit.Nevěděla jak se cítím,necítila se vlastně nijak.Chtěla se jen někam zavřít a být sama.Nedokázala jsem prěmýšlet vubec nad ničím.Cítila jsem se tak prázdná.Moje srdce bylo zlomené na tak malé kousky,že je už nikdy nikdo nedokáže spojit.Tak moc
tě miluju Dominiku.Byla jsem tak slabá,myslela jsem že se ani nepostavím.
Šla jsem za Nicolkou do pokoje.Seděla na posteli a brečela.
"Mami,ty už tátu nechceš?"zeptala se.
"To je složitý beruško.Chci ho,furt ho miluju jen to máme těžký.A proč pláčeš?"
"On mi řekl že už sem nikdy nepřijde a že nás už neuvidí.Že mu budeme chybět tak jako ještě nikdo a že je kvuli nám dvou schopný všeho."
Nevěděla jsem co nato mám říct.Znovu jsem se rozbrečela.
"Mami neplakej"uklidňovala mě a držela mě za ruku.
Ona má Nicolka za měsíc narozeniny,pomyslela jsem si.Musím jí koupit dáreček.A za měsíc taky nastupují do školy,teď jsou prázdniny.Už bude třeťačka.Je tak veliká.Podařilo se jí mě uklidnit.Zapla si pohádku Hledá se Nemo která mě dokázala nachvíli uvolnit a nemyslet na Dominika.
Obě jsme s Nici usnuli.

Probudili jsme se skoro najednou.Moc jsem toho ale nenaspala,nešlo mi spát.V mý hlavě byl jen a jen Dominik.Přemýšlela jsem nad tím co dělal.Ale já to přesně věděla.Je zavřený u sebe v pokoji nalitý a píše písničky.

Šli jsme spolu do kuchyně kde jsem jí udělala snídani.Neměla jsem vubec chuť k jídlu.Svoji vánočku s máslem a kakaem Nicolka snědla u koukání na spongeboba.Mezitím co ona jedla jsem šla do sprchy.Odlíčila jsem hlavně zbytky řasenky které mi po včerejším pláči zustali pod očima.Vyčistila jsem si zuby a šla se převléknout.
To samé udělala Nicolka a zavřela se v pokoji.
Po nějaké době jsem tam jen koukla.Seděla za stolem a něco kreslila.To fakt umí,třeba pujde na uměleckou střední školu.
"Co to bude až to bude?"
"Jsme tam my."řekla smutně.
Byl tam namalovaný i pes.
"Bys chtěla psa?"
"Ano.Ale nechtěla bych ho tak moc jako chci,aby teď byl táta tady.Mami,co když se mu něco stane."
"Zvládl toho už hodně.Zvládne i tohle."
"Nezvládne." řekl jakoby někdo za mnou.
Tohle byl nejdivnější pocit,co jsem kdy zažila.
"Mami a co když ne."
Představila jsem si,jak sedím u jeho lužka v nemocnici s tím, že mi oznámí že se předávkoval a možná to ani nezvládne.Tohle byla první myšlenka která mi přeblikla v hlavě.
Věděla jsem,že Dominik nemá problém s tím aby se tohle stalo.Říkal mi o všem.Ne jednou se skoro předávkoval,to jsme spolu ani nebyli.
Potřebovala jsem jistotu že bude v pohodě.Nutkání napsat Jakubovi,aby mi na něj dal pozor jsem potlačila.
Nemužu mu přece skočit kolem krku kvuli tomu že ho to bolí.
A mě to bolí taky Dominiku,kurva moc.

Helouu bejbyys<3 tretia kapitola dnes💜kedže vyšli tri,tak asi 3 dni kapitola nebude💜