Z pohledu Nika
Probudil jsem se na hlasitý déšť, kapky dopadali na okno.První co jsem ucítil,byla jak ostrá bolest hlavy,tak celého těla.Byl jsem v obýváku na gauči,to jsem teda vyhrál.Rozlámaný jsem se zvedl a šel do kuchyně kde jsem si vzal.prášek.Ze včera si toho moc nepamatuju.Ze svého pokoje vyšel Jakub stejně rozlámaný jako já.Odešel do kuchyně a já do sprchy.
"Díky že si tu pro mě včera byl."
"To je samozřejmost.Radši mi řekni,jak to cítíš,bereš to jako konec nebo?"
"Já nevím.Potřebuju přemýšlet.Být sám.Miluju jí,ale ubližuje mi když si myslí že jí podvádím.Myslím že mě nemá proč podezírat.Ona je moje všechno Jakube,stejně jako malá.Tak hrozně moc jsem si kvuli ní toho vytrpěl.Vím,že jí dát konec nemužu,protože to nedokážu.Musím si vyslechnout i jí,nevím jak to cítí ona.Třeba mě už nechce když mě podezírá a čeká co se jí to potvrdí aby mě mohla opustit nebo já nevím."
Bouřil ve mě vztek,smutek a zoufalost najednou.Nevím jestli chci brečet,ožrat se do sraček ze zoufalosti,nebo bouchnout do zdi a rozmlátit si klouby.
"Určitě tě nechce opustit Dominiku.O to se neboj.Hlavně si s ní promluv."
"Jo jasně."odpověděl jsem s nezájmem a šel se obléct.
Dal jsem si bundu a boty a vydal se do studia.Dneska by tam neměl nikdo být,takže mám pokoj.Řekl jsem si že chci dneska přemýšlet s čistou hlavou,to mě přešlo ale hned co jsem viděl na stole láhev vína.
Napil jsem se a zapálil cígo.
Cígo jsem típl o sebe.Bolí to hodně.A normální lidi to běžně nedělají.Ani já to nedělám běžně.Kdysi jsme si s Lenkou říkali že si uděláme tuhle jizvu společně.Teď ale když s ní nejsem sem si ji udělal sám.
Z pohledu Lenky
Seděla jsem na balkoně a kouřila už třetí cigaretu.Myšlenkama jsem byla u Dominika,jak jinak.Už jsem měla cígo skoro dokouřené když v tom jsem si vzpoměla na větu "uděláme si spolu jizvu od cigarety,budeme tak navždy spolu."
Říkal to Dominik,když jsme spolu kouřili na zahradě po snídani.
Neváhala jsem ani na minutu a cígo o sebe típla.Od bolesti mi až slzy po tváři tekli.
Vzala jsem do ruky telefon a vytočila jeho číslo.
"Ahoj Domčo..jsem ráda že si to zvedl.."
"Ahoj.No jo dělej,nemám na to celý den."
"Já vím že to je na nic po telefonu,ale pořádně poslouchej.Strašně moc se omlouvám že jsem tak k tobě chovala.
Promiň,že jsem ti nevěřila.Uvědomila jsem si že bez tebe nemužu být už ani vteřinu.Bez tebe se cítím jako nikdo,jako tělo bez duše.Nicolka je natom huř jak já,nechce jíst, nic.
Přijde ze školy a zavře se v pokoji.
Strašně tě miluju Dominiku a moc mi chybíš,prosím,odpusť mi to.Nad vším sem přemýšlela a usoudila že ti vlastně nemám proč nevěřit."
"Já...odpouštím ti.Myslel jsem,že už je mezi námi konec,tak jsem si jako vzpomínku na tebe típl o sebe cigaretu."
"Cože?Já taky."
Po těchto slovech hovor típl.
Za 10 minut jsem slyšela otevíraní dveří.A stál tam.Přišel.Konečně ho zas vidím.Usmíval se.Zároveň vypadal tak zranitelně.
Ve vteřině jsem k němu pomalu přišla a nejdřív ho obejmula.Sjížděl mě pohledem od hlavy až po paty.
Potom se mi zadíval hluboce do očí a pomalu se ke mě přibližoval.
Byl to nejkrásnější polibek ze všech.
"Miluju tě."zašeptal a pramínek vlasu mi strčil za ucho.
"Já tebe taky Dominiku."
Naši krásnou chvilku nám ale překazilo vyzvánění mého telefonu.
Volala Nicolka.Kurva.
"Mami!Já už mám 20 minut po kroužku a ty nikde"
"Já se omlouvám zlato.Moc se omlouvám už jedu."
"Domčo,musím pro Nicol."
"Já tu počkám bude to překvapení ano?"
"Neee,pojď semnou,vystoupíš z auta a uvidíš jak bude šťastná."
Tak jsme se oblékli a nasedli do auta.
Před školou Nicol stála a ťukala do telefonu.Hned jak mě viděla se ke mě rozešla.Z auta vystoupil Dominik.Nicol se zastavila a zustala na něj koukat jak na zjevění.
"Táto!"to musela slyšet snad pulka ulice.
Ty jiskřičky v očích co měla.Bylo to krásné.Několik minut tam stáli v objětí.
"Ani nevíš jak jsem rád,že jsem zase stebou."slyšela jsem jak jí Dominik šeptá.
"Já stebou taky tati."
Nasedli jsme do auta a všichni tři,šťastní tak jako nazačátku,jsme se vybrali domu.
Helou bejbyss🤍aj keď nerada ale bohužial toto je posledná kapitola.Čaká nás už len epilóg.Ďakujem za podporu pri tomto aj ostatných príbehoch.Strašne ma teší keď vidím kolko to má prečítaní a hlasov.Chcem písať ďalší príbeh ale netuším na koho,proste na Nika sa to píše najlepšie.Napíšte,na koho by ste odomňa chceli ďalší príbeh.Ďakujem a majte sa pekne<3
ČTEŠ
13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)
Fanfiction"Přežije to?"ptám se vystrašeně. "To vám nevíme říct." Byli to nejhorší vteřiny mého života,srdce mi šlo vyskočit z hrudníku. Modlila jsem se k všem bohum co existujou,aby to Dominik přežil. Čti a dozvíš se víc<3
