13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)

9.Táta

Z pohledu Nika
Po tom co Lenka odešla jsem zustal na gauči,sám.Nicolka vylezla z pokoje.
"Pujdeš semnou koukat na pohádku?"
"Pujdu."
Ale nevím jak dlouho vydržím.
Zapnula ledové království a koukali jsme.
Usnula u toho.Nechal jsem jí to puštěné a odešel do pokoje.
Prohlížel jsem si fotky s Lenkou a Nicolkou.
Tak strašně moc si chce opít,ale nemužu,mám tu dceru.
"Já se tak strašně nesnáším"zakřičel jsem zoufale.Neuvědomil jsem si že Nicolka vedle spí.
Dal jsem si sluchátka a složil se k zemi jako malé dítě,které nedostalo vysněnou hračku.
Měl jsem chuť vším házet,rozbíjet a bouchat do všeho kolem sebe.
Věděl jsem,že to nenapravím už nijak a nikdy.Jsem smířenej s tím že je definitivní konec.Dozví se to tak či tak.A nejlepší by bylo,kdyby jí to řeknu já sám.Ale co budu já bez ní?Nic.
Dopadnu ještě huř,než před lety,kdy jsem ji poslal doprdele kvuli malé.Jak jsem jí to mohl udělat?Jak mužu být takový sobec?Myslel jsem jen na sebe a vztah s Lenkou.Tehdy jsem se nechtěl o Lenku s nikým dělit.Nechtěl jsem mít doma řvoucí dítě.
Chtěl jsem být silný,vzchopit se a jít dělat něco,co tyhle myšlenky zažene.
Ale nešlo to,ten pocit vevnitř mě,že jsem udělal něco takového...bolí to i mě samotného dokonce i víc jak ji..a to to ona ještě neví.
Ani nevím jak jsem se dostal k posteli na zem.Tam jsem ležel a brečel jako malá holka.Nešlo to zastavit i když jsem chtěl.Protože pláčem určitě nic nevyřeším.
"Tohle nevyřeším už nijak."řekl jsem si pro sebe.
Vzpamatoval jsem se až když jsem slyšel otevírání dveří.
Stála v nich Nicolka se svým telefonem  a nechápavě se na mě dívala,chvíli tam stála a hned zase zabouchla.

Z pohledu Lenky
"Promiň El,musím to zvednout."řekla jsem El když jsme seděli u ní v obýváku a čuměli na film.
"Volá mi Nicolka,teď v osm večer?Co se stalo sakra"řekla jsem vyděšeně.
"Dělej zvedej to"
"Nici zlatíčko,co voláš takhle večer?"
"Táta"zašeptala.
Kurva.
"Co sním miláčku?Je stebou doma?"
"Je ale..ale on.."
"Co udělal?"
"On je..zavřený v pokoji a když jsem tam přišla viděla jsem jak leží na zemi,měl sluchátka a já potom hned odešla."
"Zkus za ním jít a zeptat se ho co se děje,třeba ti to poví."
"Dobře."
Hovor zrušila a El na mě nechápavě koukala.Měla jsem to na repráku,takže to slyšela.

Pohled 3.osoby
Nicolka otevřela dveře do Dominikového pokoje.Pořád ležel ve stejné poloze.
"Tati,proč tu ležíš na zemi."
Neodpovídal jí.
"Tati prosím mluv semnou."
"Cože co?"
"Co se stebou děje?Ty jsi smutnej?"
"Nejsem zlatíčko.Jdu ti udělat jídlo,potom si pujdeš,vyčistit zoubky dej si pyžamo a bež do postýlky."
"Tati ale já to na tobě vidím."
"To je jedno,běž do kuchyně.."
Nicolka v rychlosti napsala mamince zprávu aby dorazila domu,že má strach o tátu.
Nik udělal Nicolce večeři a ona si potom jen vyčistila zuby a usnula u pohádky.
Z pohledu Lenky
"El,Nici mi napsala že mám jít domu.Že se bojí o tátu.Co se s ním mohlo stát když je celou dobu doma a ještě s ní"řekla jsem smutně.
"Pojď sem,to bude dobrý."řekla a objala mě.
"Prostě tam jdi.Věci si tu nech.Odvezu tě?"
"Budeš zlato."
Rychle jsem se oblékla a nasedli jsme do auta.
"Jeď ale opatrně"upozornila jsem El.
Jen kývla a vyjeli jsme.
Došla jsem domu,kde bylo úplné ticho.V pokoji Nicolky byla tma.A u nás v ložnici též.
"Dominiku??"
Nic.
Otevřela jsem dveře do ložnice a rozsvítila.A viděla něco,co jsem vidět nechtěla.
Ležel na posteli,se sluchátkama a koukal do stropu.Měl rudý celý obličej a oči jak kdyby probrečel dva dny.
Hned jak mě uviděl se jakoby vzpamatoval.
"Co tu děláš"zeptal se,ale skoro ho nebylo slyšet.
"Psala mi Nicolka.Co tu vyvádíš?"
"Já..já jsem.."nedořekl to protože vybouchl v hysterický pláč.
Nevěděla jsem co mám dělat.Tak strašně jsem byla zničená z toho,že vidím mého kluka jak je v hajzlu a já nevím proč.
"Zlato prosím neplakej a řekni mi co se děje."
Něco mi říkalo,že něco provedl,a teď to lituje.Nějaký vnitřní hlas.
"Já nemůžu"
"Prosím Domčo buď v klidu.Řekni mi to,ať to je cokoliv.."
"Já jsem...."

Heeelou bejbyss💜druhá kapitola za deň,dobrá som že?🙈❤️👼🏻