13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)

12.Je to moje vina

Z pohledu Lenky
"Dominiku stuj!!!"
Pozdě.
Z aut vystoupili lidi a čuměli co se právě stalo.Já stála kousek od Dominika jako k zemi přikovaná a třesoucíma se rukama jsem vytáčela 155.
Do 10 minut byla sanitka u něj.Neměla jsem sílu se na nic ptát,jen jsem tam stála a brečela.
"Přežije to?"ptám se vystrašeně.
"To vám nevíme říct."
Byli to nejhorší vteřiny mého života,srdce mi šlo vyskočit z hrudníku.
Modlila jsem se k všem bohum co existujou,aby to Dominik přežil.
"Nemužu sváma jet sanitkou?"zeptala jsem se.
"To nepujde.."
"Pojedu za vámi autem"
Utíkala jsem domu pro klíče od auta a vyjela za nima.

Z pohledu Jakuba
Znuděně jsem seděl ve studiu a snažil se přijít na nový text.
Ve chvíli,kdy jsem se rozepsal,mi zazvonil telefon.Neznámé číslo.
"Dobrý den,je u telefonu Jakub Vlček?"
"Dobrý den ano,kdo volá?"
"Váš kamarád,Dominik Citta,je v nemocnici.Přišla jsem za ním i nějaká holka,nejspíš jeho přítelkyně.Lenka se jmenuje mám takový dojem."řekla doktorka nebo kdo to kurva byl,ale já ji přerušil.
"Co se mu stalo?"
"Srážka autem..."
"Cože co?Je naživu?"
"Je.."
"Jedu tam."
"Ne to teď nepujde..Jeho přítelkyni jsme tak museli poslat pryč.Je v kritickém stavu.Uděláme všechno pro to,aby se z toho dostal co nejrychleji.Věřte,že je v dobrých rukách těch nejlepších doktoru,doktorek a sestřiček..
"A jak se to vlastně stalo.."
"To nevíme,ale víme jedno,pamatovat si to nebude a možná ani několik dnů až týdnu předtím.A Lenka nám nebyla schopná to říct."
"A bude si pamatovat osoby?"
"To vážně nevíme.."
"Dobře..a kdy ho mužu vidět?"
"Dáme vám co nejdřív vědět."
"Dobře,děkuju."
Znovu jsem si sedl na gauč a nevěděl co dělat.Dominik,muj brácha leží v nemocnici po srážce autem.Je v kritickém stavu,což znamená že muže i umřít.Na co to kurva myslím?Dominik toho zvládl už hodně,zvládne i tohle.
Ozval se zvonek.Otevřel jsem a viděl tam Lenku.Vypadala děsivě.
"Kubo"ztěžka vydechla a objala mě.
"Lenko..co se proboha stalo pojď sem"
"J-jakube on to nemusí přežít.Stalo se to kvuli mě.Já zato mužu.Jestli to nepřežije tak zato mužu já.Chápeš to?Já jsem tohle celé zavinila."
"To nedává smysl.Proč bys zato mohla ty?"
"Přišel ke mě aby jsme si ještě jednou promluvili o tom celém.Já mu řekla že ho nemiluju.Tak moc jsem lhala.Ani si nevíš představit jak mi je Jakube.A jak jsem to řekla z vyběhl z domu přímo na cestu.Kdyby to neřeknu,mohlo by všechno být dobrý."brečela.
"Pojď sem,pláčem to nevyřešíme.Musíme prostě čekat."
"Kurva,Nicolka!"
"Cože kde je?"
"Zachvíli bude šest a já ji musím vyzvednout u Viki.Nepujdeš semnou?"
"Moc rád."
"Tak pojďme."

Z pohledu Lenky
Napsala jsem rychle její mámě že už jedu.
Zazvonila jsem.
"Ahoj Leni,tak co už si přišla pro malou?"
"Ahoj ano.."
"Ty si brečela?Stalo se něco?"
"D-Dominik...je..je v nemocnici ale to je na dlouho..Vidím že si děti pěkně hrají ale já nechci být doma sama a aspoň Nicolku chci doma.."
"Co se mu stalo?"
"Srazilo ho auto."
Objala mě a z obýváku vyšla už oblečená Nicolka.
Ta se obejmula s Viktorkou,Ninou a Dominikem,její spolužáci.
"Tak se mějte,a děkuju."usmála jsem se na ni.
"To já děkuju,Nicolka je moc hodná"
Nasedli jsme do auta.
"Kuba!!"zapištěla Nicolka.
Toho má s Tomáškem asi nejradši.
Ale Jakub se neradoval.Jestli jsem někdy viděla Jakuba v hajzlu tak teď.
"Nicolka,moje oblíbená princezna."řekl tiše a objal ji.
"Maminko,proč jste všichni tak smutní?A kde je táta?"
"Táta je..u pani doktorky zlatíčko"
"Proč tam je"
"Povím ti to později."
"Jakube,hlavu vzhuru.Notak.Sám si říkal že Dominik je silný a zvládne to."
"Já vím..."
Jakubovi začalo volat neznámé číslo.
Jestli volají z nemocnice,že se Dominikovi něco stalo,tak se asi taky nechám srazit autem...