Z pohledu Nika
Probudil jsem se na gauči u Lenky doma.Když jsem se podíval na telefon čas ukazoval jen pul sedmé.
Dveře do pokoje Lenky byli otevřené,podíval jsem se tam a ona spokojeně spala.
Dveře do pokoje Nicolky byli taky otevřené.Nespala,hrála jí v televizi nějaká pohádka.
Ukázala prstem abych si lehl vedle ní.S úsměvem jsem si lehl vedle ní a ona mě celou dobu držela za ruku.
Má ji tak maličkou.
"Tatínku,maminka spinká?"zeptala se.
Nikdy jsem si neuvědomil jak moc krásné je to slovo tatínku.
"Spinká zlatíčko."
"Uděláš mi papat?"
"Udělám,ale nejdřív si převlečeme pyžamko a potom pujdeme udělat snídani ano?"
Pomohl jsem jí se obléct a spolu jsme šli do kuchyně.
Když jsme se najedli šel jsem udělat snídani Lence.Nicolka si mezitím hrála s panenkou.
"Dobré ráno"řekla Lenka když přišla do kuchyně.
"Dobré"usmál jsem se.
"Udělal jsem ti snídani"
"Děkuju"řekla a sedla si za stul.
"Tati!"ozvalo se z obýváku.
Lenka se mi podívala do očí a její úsměv se zvětšil od ucha k uchu.
"Copak je princezno"
"Budeš si semnou hrát?"řekla.
Ona řekla hrát.Ne hját.Mujbože.
Řekla r.Už to umí.Konečně se to naučila.
"Leniiii,poď seeem rychle"zavolal jsem ji.
"Co se děje?"ptala se vyděšeně.
"Nici zlatíčko,zopakuješ to?"
"Budeš si semnou hrát tati?"
Lenkine oči jiskřili radostí.
Lenka odešla zpátky do kuchyně a já si hrál s Nicolkou.
Začal mi zvonit telefon na celý obývák.
"Ano?"
"Dominiku dopíči,kde jsi,nevíš se ozvat?víš jaký mám o tebe strach?"křičel Jakub.
"Promiň Jakube uklidni se,celou dobu jsem u Lenky.Je to na dlouho ale ve skratce,spal jsem u ní,jsme v pohodě a Nicolka mi říká tati."
"Aha dobře,podruhé se aspoň ozvi,bál jsem se o tebe.Mám tě rád brácho,čau."
"Čau,já tebe"řekl jsem a típl to.
"Domčo,pujdeš snáma odpoledne na hřiště?zeptala se Lenka.
"Nevím,měl bych už jít domu,dneska mě sháněli kluci."
"Nevadí,tak jindy.A jak to teď je mezi náma?"zeptala se.
"N-no,já nevím.Prostě máma a táta co vychovávají dcerku.Teda,ty ji vychováváš,já za ní byl poprvé.Ale budu moc rád když mi dovolíš ji vídat"
"Jasně že ano.Má tě moc ráda a dokonce ti začala říkat tatínku."
Šli mě vyprovodit ke dveřím.Oboum jsem dal pusu na tvář a odešel.
Přišel jsem domu a šel do sprchy.
Zavřel jsem se do pokoje.Moje nálada byla dost na nic,sám jsem nevěděl proč.Vlastně věděl.Dneska je to 6 let,co umřela moje máma.Na poličce mezi ostatníma fotkama byla i její fotka.Mami,ani nevíš jak moc bych chtěl abys poznala Lenku a Nicolku.Byla bys ta nejlepší babička na světě mami.
Ležel jsem na posteli a hleděl do prázdna když v tom se ozval muj telefon.
"Domi,promiň že ruším ale Nicolka za tebou pláče."slyšel jsem ji v pozadí.
"Dej mi ji"
"Dám to na reprák"
"Zlatíčko,ty chceš za tátou?"zeptal jsem se.
"Chci spinkat s tátou."brečela.
"Tak já přijedu ano?"
"Prosím"
"A souhlasí maminka?"
"Jasně Domi,přijď,si vždy vítán.A nechybíš jen Nicolce,i mě."
"Vy mě taky"
Vzal jsem si věci do batohu,nasedl od auta a vyjel k Lence.
Helou bejbys,nová kapitolka💕krátka,lebo musím niečo vydať..ale ďalšia kapitola bude zaujímavá a konečne sa niekam pohneme tak buďte ready🤍Ďakujem za všetky prečítania a hlasy🤍
ČTEŠ
13.𝑘𝑜𝑚𝑛𝑎𝑡𝑎/𝐹𝐹 𝑁𝑖𝑘 𝑇𝑒𝑛𝑑𝑜( pokračování Slunce a měsíc)
Fanfiction"Přežije to?"ptám se vystrašeně. "To vám nevíme říct." Byli to nejhorší vteřiny mého života,srdce mi šlo vyskočit z hrudníku. Modlila jsem se k všem bohum co existujou,aby to Dominik přežil. Čti a dozvíš se víc<3
