Ani nevím, kdy přesně jsem tu fotografii konečně nechal zmizet a s ní to, co špatného nám oběma přinesla. Na toho mrtvého jsem pak už moc nemyslel. Vlastně jsem na něj nemyslel ani předtím, ne tak, jak si to představoval Harry.
Tím, že jsem se zbavil té fotografie, jako by se mi konečně podařilo zbavit představ, které se nikdy nemohly naplnit. Asi bylo dobře, že se to všechno stalo.
I když Harry si to nemyslel. Sledoval mě tak zvláštním, zpytavým pohledem, ne tak docela ochotný mi věřit.
Ale i já jsem se musel znovu učit věřit.
Žák a učitel, učitel a žák. Nakonec se nám to podařilo. Ne zrovna to překonat, ale zapomenout (nebo to alespoň předstírat) a pokračovat dál.
Ovšem nic není takové, jak se na první pohled zdá.
A to, že zapomeneme, neznamená, že jsme to překonali.
A něco překonat zase neznamená, že dokážeme zapomenout.
Je lepší, o takových věcí nepřemýšlet. Jinak by se mohlo stát, že pro to nakonec neuvidíte to podstatné.
A to podstatné bylo, že jsem o Harryho stál. Palčivě.
***
Byli jsme tu zavření už několik týdnů, že jsem to přestal počítat. Zima klepala na dveře. Harry to všechno sledoval za okny, mlčky připravený na cokoli.
Už jsem se přestal snažit mu to vymlouvat
Uvědomil jsem si, že se o tom musí přesvědčit sám. Což dělal den co den, a přece to pořád nestačilo. Zima pro něj zkrátka znamenala něco, před čím nikdo nemůže utéct.
Odmítal se mnou chodit ven. Držel se uvnitř, ačkoli nebyl přesvědčený o tom, že vy ty chabé stěny dokázaly bránit před mrazem. Já sám jsem se často vydával na dlouhé procházky opuštěným lesem a přemýšlel jsem.
O něm.
A o sobě.
O tom, co bude dál.
Jestli vůbec něco bude…
Jednoho dne jsem se opět takhle bezcílně bloumal a najednou se mi zdálo, že v tom skučené a naříkání, jež vydávaly zmučené stromy, slyším i něco jiného. Šel jsem za tím zvukem pořád dál, až byl zřetelnější a nakonec jsem už docela jasně dokázal rozeznat táhlé ječení vyhladovělého zvířete.
Bylo to kotě. Hladové, špinavé, kotě. Vzal jsem ho do náruče. Rychle jsem se obrátil a spěchal zpátky.
Harry na mě hleděl s údivem, když jsem to malé neštěstí položil v kuchyni na stůl a začal v lednici štrachat mléko a v poličkách piškoty. Potom se ale Harry sám ujal krmení a brzy zjistil, že kotě, k němu vzhlíží zbožňujícím pohledem zachráněného tonoucího.
Jejich náklonnost byla vzájemná.
Řekl bych, že mě poněkud opomenuli ve svém oboustranném zbožňování, což mě maličko hnětlo. Přece jen jsem to byl já, kdo je oba svého času našel. A přijal pod svou střechou.
Harry ke mně vzhlížel s náhlým jasem ve tváři, který za celou dobu, co jsem ho znal, na povrch nevpustil.
Tak jsem mu konečně dokázal něčím udělat radost.
Mělo by mě to těšit, ale netěšilo.
Často jsem zíral do prázdna a přemýšlel, jestli na mě Harry myslí. Tak, jako já myslím na něj.
A užíral jsem se tím, že na mě určitě nemyslí.
Chodil po domě s kotětem v náručí a já si představoval, že to kotě jsem já. Věřili byste tomu? Doufal jsem že nikdy, nikdy! Nepozná, na co myslím. Co si představuji. Bože, musel bych se propadnout hanbou.
Žárlil jsem.
Vám to už asi došlo.
Ale mě trvalo hodně dlouho, než jsem přišel na to, co to znamená. Ten můj vztek, kdykoli s nepřítomnýma očima prošel kolem mě, aniž si uvědomil mou přítomnost. Mou bezmoc, když dělal, že mě poslouchá, a já jsem věděl, že vůbec nevnímá, co mu povídám. Byl jsem zoufalý. Smutný. Chtěl jsem ho.
Chtěl jsem ho tak, jako ještě nikdy. Ale on se mi vyhýbal. I když jsme si tenkrát všechno ohledně lásky vyjasnili, zdálo se, že už nestojí ani o to málo, o co stál tehdy.
Měl to své pitomé kotě a mě najednou nepotřeboval. Alespoň to tak vypadalo.
Ve skutečnosti dobře věděl, co dělá.
Dostal mě přesně tam, kam chtěl.
A já jsem byl nakonec rád, že to udělal.
***
Jednou večer, když venku ostře hulákal vítr, jsem k Harrymu náhle přistoupil, hrubě jsem mu vytrhl kotě z náručí a vyhodil ho za dveře. Ty dveře jsem zamkl. Otočil jsem se a pomalu jsem se k Harrymu blížil. Asi věděl, co se chystám udělat.
Ostatně, neudělal bych to poprvé.
Ale tentokrát to probíhalo jinak. Měl jsem vztek. Na sebe, na něj, na celý svět. Prudce jsem ho popadl do náručí a sevřel ho tak pevně, až zkřivil ústa bolestí.
„Tak,“ řekl jsem. „Tady mě máš.“
Ale nedal jsem mu žádnou možnost na odpověď. Asi jsem se bál, aby mi neřekl, že už o to nestojí.
Že nestojí o mě.
V podstatě jsem ho znásilnil.
Potom jsme tam vedle sebe leželi jako dva cizinci. Uvědomil jsem si, že od okamžiku, co jsem vstoupil dovnitř, nepromluvil. Ale usmíval se.
Právě když jsem se chystal vstát a začít se oblékat, přisunul se blíž ke mně a ve tmě mě objal. Znamenalo to snad, že mi odpouští?
Neměl jsem odvahu se ho na to zeptat.
Ale přitiskl jsem se k němu, jak nejvíc jsem mohl. Snažil jsem se z té chvilky získat co nejvíc. Pořád jsme mlčeli. Hlava se mi točila závratí. Harry se chvěl. Čím dál tím víc. Brzy jsem se začal třást taky.
Pěkně jsme v tom lítali.
Oba.
Jestli tohle nebyla láska, tak už tedy nevím, co tedy.
---------------------------------------------------------------------------------
Brzy brzy brzyyyyy :) heh...
no teď to podstatnější.. INFO -->
1. jak už jsem se zmiňovala u kapitoly (nevím jaké) píšu "jednodílovku" . skoro ji mám akorát čekám na cover
2. teď to na co se velmi těším a je to podstatnější :3 začínám psát ff asi o Larrym? no nejsem si jistá klidně si řekněte :D a bude hooodně podobná stylu jak jsem psala How can you like me? myslím že měla docela úspěch a tak se chystám na něco podobného ale přece jen jiného... Myslím že by se to moho jmenovat Without Past ((: (co já mám furt s tou tajemnou minulostí? :D )
bude to o (někom :D ) kdo přijede za svým bratrem, kterého dvanáct let neviděl (utekl totiž z domu když byl (ten dotyčný) ještě malý a nepokosil se s ním navázat žádný kontakt). jenže malý (budeme mu říkat Aladin :D) Aladin zůstane po smrti babičky sám a tak mu nezbývá nic jiného než navázat s bratrem kontakt. Po počáteční nedůvěře se Aladin sblíži s bratrovým nejlepším kamarádem (ano správě, to bude náš druhý hlavní hrdina, zatím netuším kdo, pomozte mi :D ). Jenže jejich věkový rozdíl je celkem velký (pozor nebude to nic jako Lolita oka? :D). A navíc jsou Aladinovi v patách přízraky minulosti, kterou tají přede všemi.
nevím kdy bude protože zatím nevím ty postavy tudíž nemohu objednat cover :) snad brzy protože se váážně těším
btw. znáte písničku Sugar, sugar? :D je asi stoletá ale boží
