Jak si mohl... [TodoDeku]

Partička

Vzbudil jsem se do typického podzimního počasí. Pršelo a byla zima. Zvedl jsem se z mé vyhřáté postele, nasadil si bačkory a rozespalý, zmrzlý až na kost jsem šel do kuchyně kde na mě čekala teplá snídaně. Mamka mi nechala lísteček že už jela do práce. A ať si to ve škole užiju. No to asi těžko. Dojedl jsem snídani a šel jsem se obléct do něčeho teplého v čem dnešek budu muset přežít. Dlouhé černé kalhoty, triko a mikina. Šel jsem do koupelny kde jsem se učesal, vyčistil si zuby a umyl si obličej. Vrátil jsem se do pokoje, ustlal si, vzal si deštník a batoh a šel jsem před byt. Zamkl jsem a šel jsem. Otevřel jsem deštník a otevřel vchodové dveře. Kapky deště a studený vítr jsem cítil celou cestu do školy. Párkrát jsem myslel že odletím i s tím deštníkem. Bylo něco před osmou a já dorazil před školu. Otevřel jsem dveře, oklepal jsem ze sebe zbytky kapek a šel jsem ke své skříňce. Otevřel jsem ji a chtěl jsem si vyndat věci na hodinu, ale najednou někdo třískl s mýma dvířkama od skříňky který mě trefily přímo do hlavy. Zamotala se mi hlava a spadl jsem na zem. Chvíli jsem nic neviděl ale po chvíli se mi zrak vrátil zpět. Nahrnuly se mi slzy do očí. Pořádně jsem se zaměřil na 4 odcházející siluety. Byly to oni... Zvedl jsem se, vzal si věci na hodinu a zavřel jsem skříňku. To bude zase boule, řekl jsem si v duchu. Zvonek hlasitě zvoněl tak jsem si utřel oči a nos a šel jsem na hodinu. Sedl jsem si do mé lavice a měl jsem štěstí. Učitel ještě nepřišel takže mě neměl kdo zjebat. Chvíli trvalo než někdo přišel, začal jsem se obávat že nikdo nepřijde ale přece nakonec někdo přišel. Supl. No to zas bude. Vyndal jsem si věci a otevřel si sešit. Když už zvonilo na konec hodiny rychle jsem si naházel věci do tašky abych ty 4 nepotkal. Běžel jsem po chodbě jak nejrychleji jsem mohl. Pár učitelek na dozor mě seřvalo proč běhám po chodbě, ale já je nevnímal. Zaběhl jsem do další učebny a nevycházel jsem ven. S těma čtyřma se výdám na dvou předmětech. Matika a Přírodopis. Teď jsem měl Děják tak jsem si vyndal sešit a učebnici a vykoukl jsem ze dveří jestli jsem v suchu. No ale zřejmě jsem vykoukl v nesprávnou chvíli protože mě uviděli. ,,Aaaa helemese kdopak nás to šmíruje?" zahihňal se jeden z nich. ,,No nazdar brokolico, co ty tady?" zeptal se mě Kacchan. ,,Eee, ch-ch-chystám se n-na hodinu dě-dějáku." Dostal jsem ze sebe a couval pomalu do třídy. ,,Ale ale-" začalo zvonit ,,Ještě si to vyřídíme." Zavrčel na mě jeden a odešli. Měl jsem kliku. Sedl jsem si rychle do lavice a poslouchal jsem učitelku. Jinak jejich partička se skládá ze čtyř členů. Kacchan, známe se odmala ale nikdy jsme se neměli v lásce. Spíš on mě. No a zbytek nevím jak se jmenuje. Jeden má červené vlasy, druhej žlutý s černým bleskem a třetí má jednu půlku bílou a druhou červenou. Nikdy jsem je neviděl od sebe. Vždycky byly spolu. Takhle se s nimi potýkám už druhým rokem... Zvonek oznámil konec poslední vyučovací hodiny a já rychle běžel domů. Vzal jsem to dlouhou obklikou abych je náhodou nepotkal. Zase pršelo. Fakt nesnáším podzim, je děsně depresivní. Konečně jsem byl před bytem. Zasunul jsem klíč do zámku a otevřel dveře. ,,Konečně doma." Oddechl jsem si. Šel jsem do pokoje udělat si úkoly. Za chvíli jsem byl hotov a neměl jsem co dělat. Venku bylo hnusně, nikdo nebyl doma, mobil mi rozbili... Zvedl jsem se od stolu a šel jsem si sednout na gauč a zapnout si na chvíli televizi. Do zhruba půl hodiny se mamka vrátila z práce. Obejmula mě a pozdravila mě. ,,Ahoj Izuku, tak jak bylo ve ško- PROBOHA! CO TO MÁŠ ZA VELKOU BOULY NA HLAVĚ?!" zaječela a začala mi na tu bouly sahat. ,,Nic mami! Jenom jsem zakopl a spadl, nic víc!" Ujistil jsem ji i když to byla lež. Nikdo neví co se mi ve škole děje. Ani učitelé. Ti 4 to dělají nenápadně. Nikdo je nikdy nechytil a snad ani nechytne. Už je 9 hodin večer a já si už šel lehnout, byl jsem opravdu hodně unavený. Zdál se mi sen. S tím půleným jsme seděli v parku. Nikde nikdo nebyl. Líbali jsme se... Připadal jsem si jako kdyby na mě koukali minimálně 10 tisíc oči. Rychle jsem se posadil. ,,Další noční můra. Eh" postěžoval jsem si sám sobě a podíval se na hodiny, bylo 5. Neměl jsem chuť jít zpátky spát. Nakonec jsem zase usnul. Vzbudil mě až můj budík. Vstal jsem, najedl se, vyčistil si zuby, učesal se, ustal si postel a šel jsem do školy. Když jsem už byl zase před školou vůbec se mi tam nechtělo... ale byla to moje povinnost. Vešel jsem dovnitř a radši zkontroloval jestli někdo není okolo. ,,Nikde nikdo" oddechl jsem si. ,,No... to si nemyslím..." řekl hlas za mnou.

No tak tady máme moji první knížku na tomhle účtě 😅💖 doufám že se vám bude líbit. Zatím je to takové meh ale uvidíte. Mám to v hlavě promyšlený 😏 no tak to je asi všechno.

Vaše Gabčaa ✨💞