Jak si mohl... [TodoDeku]

,,Todoroki Shoto"

Dojedl jsem svoji poslední waffli a šel jsem do koupelny umýt si ksicht, učesat si vlasy a vyčistit si zuby. ,,Tyvole, zase uvidím ty 4..." stěžoval jsem si pro sebe před zrcadlem. ,,Izuku! Pospěš si, přijdeš pozdě do školy." ,,Mami? A nemůže ještě chvíli počkat? Já nechci dopadnout ještě hůř..." ,,Neboj se Izuku, určitě to zvládneš a kdyby zase něco tak to prostě někomu řekni." Usmála se na mě mamka. Jak bych to mohl někomu říct? Já, já prostě nemůžu. Musím držet jazyk za zuby jinak budu tuhej. Vzal jsem si věci a šel jsem do školy. Stál jsem před tou mučírnou asi 5 minut a přemýšlel jsem jestli tam vůbec půjdu. Nakonec jsem se teda rozhodl, že tam půjdu. Šel jsem si do skříňky dát si tak věci na hodinu. Radši jsem se ohlížel jestli nejsou kolem. Všichni na mě zvláštně koukali. Jako kdybych něco provedl. Teď byla matika... předmět kdy se s nima potkávám. Hlasitě jsem polkl a vykročil jsem směrem do třídy matiky. Byl jsem pouze pár centimetrů od těch dveří... Přemýšlel jsem jestli to nemám vzdát, ale nakonec jsem šel dovnitř. Vůbec jsem se nekoukal na ostatní, koukal jsem do země a sedl jsem si do první lavice. Vyndal jsem si věci z tašky. Ale najednou... uslyšel jsem a pocítil že si vedle mě někdo sedl. Vždycky sedím sám. Neotočil jsem se... Dál jsem tu osobu ignoroval a čekal na zvonění. Když konečně zazvonilo a přišel učitel tak jsem se podíval kdo že to vedle mě sedí. P-počkat... T-T-TODOROKI!?!? Ne, to není možný, spletl si lavici. A kde je zbytek jeho party?! Co se to proboha děje?! Nevěřil jsme vlastní očím. Jsem snad sjetej?! Ale hovno. Tohle je realita! ,,Všechno v pořádku Izuku?" Zeptal se mě učitel, jelikož jsem jako jedinej stál ve třídě celej zkoprnělej. ,,N-ne! Pardon." Řekl jsem a rychle si sedl. ,,Todoroki Shoto." řekl hlas vedle mě a nastavil mi ruku. Dnešek nemůže být divnější... ,,Dek- IZUKU." řekl jsem a ruku jsem mu nepodal. Vím je to trapný ale kvůli němu jsem byl týden v nemocnici... ,,A co tak že seš najednou se mnou kamarád?! Jestli je to zase nějakej váš vtípeček tak se vám moc nepovedl. Vždyť jsem kvůli tobě ležel v nemocnici se dvěma zlomenima!" hučel jsem na něj. Až jsem překřičel výklad učitele. ,,Izuku?! Chceš poznámku? Laskavě se uklidni nebo tu poznámku opravdu dostaneš." řekl učitel směrem ke mě. ,,P-pardon" omluvil jsem se. ,,Tak teď po pravdě můžeš mi kurva vysvětlit co děláš vedle mě a kde je tvůj zbytek party?" zeptal jsem se ho už trochu tišeji. Seděl tiše jako pěna. ,,Hej tak odpovíš mi?!" ,,Chci se změnit..." ,,Jo to je sice hezký, ale mohl jsem umřít." řekl jsem a otočil jsem svůj pohled ven z okna. ,,Ne, myslím to vážně." ,,A omluva přijde? Nebo ti mám odpustit jen tak?" ,,Já se ti hrozně omlouvám. Dělal jsem to jenom kvůli tomu smraďochovi" uchechtl se na mě. ,,Smraďoch?" začal jsem se trochu smát. ,,No přece víš. Bakugouvi. Prostě nás nutil dělat ti ty věci... Já se s tím snažil přestat ale vyhrožoval nám. Nějakým zázrakem jsem dokázal jejich partu po 2 letech opustit ale kluci se o to taky snaží. Kdyby ti zase něco dělali řekni to mě." usmál se na mě a pak se otočil směrem k tabuli. Já jsem asi fakt sjetej. Je to ten Todoroki kterýho znám? ,,Řekl jsi mi že jsem debil.... To ti asi těžko nakukal Kacchan...

*FLASHBACK*

,,NĚCO SI TADY DODĚLÁM..." a otočil svůj zrak na mě. Ležel jsem před skříňkou celej od krve, asi se zlomeným nosem. ,,Víš ty co? Jseš strašnej debil. A jestli to práskneš... tak ses mrtvej. DOSLOVA."

*END OF FLASH BACK*

,,Já vím... řekl jsem to co jsem si v tu dobu myslel ale já tě nikdy nějak extra nenáviděl... Pro mě jsi byl prostě v pohodě" řekl a otočil se pak zpátky na mě. začal jsem rudnout. ,,J-jo tak já ti odpouštim he." odpověděl jsem a nahlas jsem polkl. Jenom pokrčil hlavou a-a-a-a  obe-obejmul m-m-ě. Málem jsem tam chytl záchvat. Ale nevim z čeho. Vždyť je to jenom debilní kluk co mě šikanoval a najednou mu přeskočilo v bedně a chce být můj kamarád. Nesmím mu tolik věřit. Prvně si ho musím prokouknout a pak a si na něj udělám novej obrázek. Zvonek oznámil konec hodiny a já se zvedl. Ale najednou. ,,P-počkej. pomůžeš mi s tím sedmým cvičením? prosím jsem totálně blbej a nepochopil jsem ani jednu větu co nám říkal." takže on mě zmlátil, způsobil mi trama kvůli kterým musím chodit k psycholožce a teď mu mám ještě dělat úkoly. Fakt výborný. ,,No tohle číslo musíš vynásobit s tímhle a ten výsledek pak s tímhle a to co ti vyjde zapíšeš sem a to vydělíš těmahle." vysvětlil jsem mu to ve zkratce. Pospíchal jsem za Urarakou a Iidou. ,,Jo ahá. Díky moc!" řekl, otočil se na mě a zase mě obejmul. Tak kdo je tady ten jeblej já nebo on? Jako kdyby jsme spolu chodili tak asi ok ale však jsme se spolu začali bavit až dneska. Tak ať laskavě zklidní hormony chlapeček. Otočil se sbalil si věci do tašky a odešel. Něco jako ahoj nebo čau pro něho asi neexistuje. Přestal jsem na něho myslet a šel jsem za Urarakou a Iidou. ,,Deku kde si tak dlouho?" zeptala se mě starostlivě Uraraka. ,,Ale to nic, matika se trochu prodloužila." ,,No dobře. Ale dneska seš v pohodě? ONI UŽ TOHO NECHALI?!" zeptala se Uraraka. ,,No více méně jo." Uchechetl jsem se. ,,Tak to je skvělá zpráva." řekl Iida. ,,Měli by jsme to po škole oslavit. Třeba do kavárny? Co ty na to Deku?" prosila Uraraka. ,,Jo, klidně. Ještě vám pak napíšu jestli půjdu." ,,Ok. Tak nám potom dej vědět. My už musíme letět na chemii tak ahoj po škole." mávala mi Uraraka z dálky. ,,Teď mám přírodopis. Zase se s nima uvidím." řekl jsem si pro sebe a šel jsem do učebny přírodopisu.

AHOJ! Normálně já žiju!😄💗 No trošku jsem zapomněla že něco jako wattpad existuje.... Ale teď mi ti začalo hrozně chybět takže budu aktivnější! Slibuju!😅💖 jsem zvědavá jak dlouho mi to vydrží 🥴 No nic nejste se hezky!

Vaše Gabča💞🥦