Jak si mohl... [TodoDeku]

Sklep

Probudil jsem se v tmavé místnosti. Ani jedno okno. Páchlo to tam plísní. Chtěl jsem se zvednout ale měl jsem na rukou okovy vedoucí ke zdi. Byl jsem u někoho ve sklepě...
,,Ale, ale. Kdopak se nám to probudil?"  Říkal hlas kráčející ze schodů.
,,K-kde to jsem? Kdo jste? A co tu vlastně dělám?!..."
,,Máš nějak moc otázek kocourku." Pokračoval hlas.
,,Pusťte mě..." prosil jsem se sklopenou hlavou.
,,No to nepůjde. Znáš někoho koho potřebujeme..." Řekl a rozsvítil malinkou žárovku na provázku. Mohl jsem si to taky trochu prohlédnout. Starej kotel, cihelné zdi a spoustu pavučin.
,,Znáš tohohle." A podal mi nějakej kus papíru. Vzal jsem si ho do ruky a otočil ho. Hrůzou se mi zastavilo srdce... B-byla tam fotka Dekua...
,,Co on má se mnou společnýho!?"
,,Nerozčiluj se... Bude to o to horší." A přirazil mě ke zdi. Vyprskl jsem krev.
,,Co s-s ním chcete dělat?..."
,,Nejspíš to stejný co s tebou." Řekl mi pořád dosud neznámej člověk.
,,Kdo vlastně jste..."
,,To tě nemusí zajímat lásko, užijeme si to tady spolu. A pak i s tvým pěkným kamarádem." Ušklíbl se a otočil se zpátky ke schodům.
,,J-je tady zima... To ti tady asi dlouho nevydržím..."
,,Neboj, zatopím ti kocourku." Řekl a odešel. Vážně úžasný... Chcípnu tady u někoho ve sklepě jako nějakej kus hadru... A pak i Deku... Musím se odsud dostat. Začal jsem se rozhlížet po místnosti. Nic tam nebylo. Nic co by se dalo k něčemu použít... Je to beznadějný. Lehl jsem si na zem a snažil se usnout.

,,Večeře kocourku." Řekl ten hlas a podal mi nějakej talíř s jídlem.
,,Nemám hlad...."
,,Musíš papat, aby jsi byl zdravej a plnej síly."
,,Nebudu jíst dokud mi neřekneš kdo seš a co se mnou chceš dělat! A to ti tady asi fakt moc dlouho nevydržím co?" 
,,Nemůžu ti nic říct, jenom se najez a pak jdi spát." Řekl a pohladil mě po vlasech. Já jsem jenom ucukl.
,,Nemusíš se mě bát."
,,Dáš mi sem alespoň hodiny? Ať vím kolik je hodin..."
Jenom přikývl a odešel. Co já tady mám asi dělat?... Žádná jiná možnost útěku než jít přes ty schody co sem vedou není... Prostě Tady trčím... Nevím s kým, nevím kde...
,,Tady máš ty hodiny jak si chtěl zlatíčko."
,,Přestaň mi tak říkat... Ani nevim kdo seš."
,,Však jsem ti už jednou říkal že to nepotřebuješ vědět." a přiklekl si ke mě ,,Důležitý je pokud se odsud vlastně někdy dostaneš, ty i ten tvůj kamarád..."
,,Proč je pro vás tak důležitej?!"
,,Protože je důležitej pro tebe...." A otočil se.
,,Sladké sny..." A odešel. Já chci pryč... Chci jít domů... Za Dekuem...

,,Mmm! Mhh!" Tyhle zoufalé zvuky slyším skoro už hodinu co jsem vzhůru. Nic nevidím... Všude je tma. Musím počkat než přijde...
,,Tak jak vidím jsi už vzhůru." Říká ale zatím pořád žárovku nerozsvítil.
,,Rozsviť!" Okřikl jsem ho
,,Ale, ale. Odkdy ty mi říkáš co mám dělat?..."
,,Ne!" Zvláštní zvuky se už změnily na slovo...
,,Deku?!" V tu ránu se rozsvítilo. A ano... Byl tady se mnou. Živej a zdravej. Ale byl přivázanej k židli... 
,,Drž hubu ty malá děvko!" Řekl a vlepil mu facku.
,,HEJ! NECH HO BEJT!" Zařval jsem. Takhle se k němu nikdo chovat nebude. Takhle se můžou chovat jenom ke mě, ne k němu.
,,Cože?... Ty si opovažuješ mi něco říkat? No... tak to se ještě pobavíme." A otočil se směrem k Dekuovi. Oba jsme měli slzy na krajíčku. Kopl ho do břicha tak silně že vyprskl kaluž krve. Nepřestával... Vytáhl kapesní nožík... A rozřízl mu předloktí ma obou rukách.
,,P-prosím... Už dost..." sotva mohl mluvit.
,,NECH UŽ TOHO KURVA! TAKHLE SE K NĚMU CHOVAT NEBUDEŠ! TAKHLE SE MŮŽE ZACHÁZET SE MNOU! NE SNÍM!"
,,Jo tak ty půjdeš dobrovolně. Já si chtěl prvně pohrát s ním ale tak když chceš..."

Time skip

Už jsme tady týden... Všude máme bodné a řezné rány. Nebudeme už asi nikdy schopní chodit... Zapomíná nám dávat najíst. A psychicky se hroutíme... Už to tady dlouho nevydržíme. Každý den přijde s nějakou jinou formou bolesti...
,,S-spíš?" Špytl jsem.
,,Jak bych asi mohl... Proč nás nezabije rovnou..."
,,My to zvládneme, dostaneme se odsud..." řekl jsem a usmál jsem se na něj. Už nám nechává rozsvíceno ale pouze na chvíli.

,,Tak jsem jste se vyspali kocourci?" Řekl když scházel že schodů.
,,Ptáš se nás každej den... Jak asi?..." A otočil jsem se k němu zády.
,,Tak už nás zabij! Prosím!" Prosil Deku.
,,Nebojte brzo bude vaše přání vyslyšeno. Ale teď si vyberu jednoho z vás." Zastavilo se mi srdce. Prosím ať si vybere mě.
,,Tak dělej. Rozvážu tě a půjdeš se mnou nahoru." Ukázal směrem na Dekua. To je v prdeli! Začal jsem brečet. Neměl jsem sílu cokoliv říct.
,,Já ty schody ale nevyjdu..." řekl se sklopenou hlavou.
,,Budeš to muset zvládnout. A teď pohni prdelí!" Jenom jsem tam seděl a bezmocně se na ně díval. Deku se na mě naposledy podíval se slzama v očích a pak už ho hnal po schodech. Dveře se zabouchli. A já tam seděl sám na zemi... Já už chci pryč... Chci aby bylo všechno zas jako předtím.
,,P-p-po-pomoc..." slyšel jsem tiché křičení o pomoc. Deku... Ty to zvládneš. Radši jsem si ani nepředstavoval co mu tam dělá...

Dva dny... Dva dny už ho nevrátil sem dolů... Najednou se ale dveře otevřeli.
,,Tak padej dolů ty děvko." A kutálel se dolů že schodů Deku.
,,Deku! Ty žiješ!" Jenom se na mě usmál.
,,Už mě to tady s váma nebaví. Dělej stoupni si." Zařval na mě. Sundal mi okovy... Co? Proč?
,,Padej!" Vyběhl jsem schody.
,,Já se pro tebe vrátim." Řekl jsem směrem k Dekuovi. Vyběhl jsem ze dveří toho domu a okolo nebylo nic. Jenom prázdná plocha... Kam nás to dal. Prostě jsem se rozběhl jedním směrem. Běžel jsem hodiny... Doběhl jsem do nějakého města. Šel jsem se podívat kde jsem... Úplně neznáme místo...

Žiju tu už 4 měsíce. Začal jsem od znovu. Je to tu dost příjemné a hezké. Lidé jsou tu milý. Nikdo mě nescháněl. Mobil jsem neměl. Byl jsem odříznutej od minulého života... A Deku? Nechal jsem ho tam a zapomněl na něj... Některé vzpomínky se mi vrací... Ale raději na ně zapomenu... Bude to tak pro všechny lepší... Najde si novej, lepší život...

___________________________________________

No blížíme se ke konci dámy a pánové. Tahle kapitola stojí celkem za hovno, tak za to se omlouvám. A asi tady budou i nejaké chyby ale jsem líná to opravovat. Já uz fakt nevím co sem psát. Tak zatím čus.

Vaše skoro už spisovatelka :D