Jak si mohl... [TodoDeku]

Chat

Otočil se na mě. Spadla mu brada a nahrnuly se mu slzy do očí. Mně taky. Rozběhl jsem se k němu a padl mu do náruče. ,,Bože můj! T-ty žiješ! J-já jsem se o tebe strašně bál! P-proč si to kurva udělal?! Však j-já b-bych to zvládl! Prosím! Už mi tohle NIKDY nedělej." Brečel jsem mu do ramene. ,,A co jsem měl dělat ty. Nechat tě tam? Jsi normální?! Prosimtě, už je to v pohodě, nemusíš se o mě bát! Ale já tě tam nemohl nechat... Byl by jsi na mým místě." ,,NO A CO?! Prostě už to nikdy nedělej jinak se mi něco stane!" Byl jsem tak rád že ho vidím v pořádku. ,,Však si jednu chvíli ani nedýchal..." začal jsem ještě víc brečet. ,,Už budu v pohodě. Nestalo se mi nic hroznýho." ,,Neskutečně jsem se o tebe celou dobu bál... S-strašně tě miluju... Nesmíš mě tady na tomhle světě nechat samotnýho..." řekl jsem a snažil jsem se zastavit slzy. Pustili jsme se a jenom si dívali do našich ubrečených očích. ,,Nenechám... Nikdy..." řekl a políbil mě. Nebránil jsem se. Zase jsem cítil ty jeho úžasné rty na těch mých. Miloval jsem to. Neuvěřitelně mi chyběl a teď už vím že je v pořádku... A slíbil mi že se mnou bude navždy... Shodil mě na postel. Líbal mě ještě vášnivěji než kdy jindy. ,,P-počkej... Tady nemůžeme. A slez ze mě. Hned." Vyhrkl jsem. Pomalu se ze mě zvedl a sedl si na postel. Měl ji poměrně vysoko takže houpal nohama nad podlahou. Cítil jsem se trapně. Červenej jsem byl jako rajče. Sedl jsem si vedle něj... ,,A-a kdy půjdeš do školy?" Prolomil jsem ticho. ,,Asi za dva dny..." otočil svůj pohled jinam. Kurva, co jsem to zase udělal. Někdo zaklepal. ,,Izuku. Vaše návštěvy už skončili. Musíte jít domů." ,,V-vydržte chvilku! 5 minut!" ,,No dobře ale pak už půjdete!" Zabouchla dveře. ,,D-dáš mi tvoje číslo? Nebo instagram? M-mám novej mobil" ,,Hmm." Vzal kousek papírku a napsal tam svoje telefonní číslo i instagram. ,,Na..." jenom jsem na něj kývl. ,,Já radši už půjdu..." jenom pokrčil ramenama a šel se schovat do postele. Já jsem to zas tak nehorázně posral... ,,No tak já už jdu." Řekl jsem sestřičce co čekala za dveřma. ,,No ale měl jste ještě 4 minuty." ,,To je jedno..." řekl jsem a zavřel jsem dveře od pokoje. ,,Tak nashledanou, zítra můžete přijít zase." Řekla a usmála se na mě. Ten pohled jsem jí oplatil a šel jsem do výtahu. Jel jsem do přízemí abych už mohl vypadnout. ,,Nashledanou." Řekl jsem na recepci a šel jsem na zastávku. Autobus mi jel za necelejch 10 minut. Šel jsem zkusit napsat Todorokimu.

                                CHAT
I: Ahoj...
I: Až budeš mít čas tak mi napiš...
I: Posral jsem to...

Odeslal jsem poslední zprávu a šel si pustit písničky do sluchátek které nosím pořád s sebou. Po zhruba 5 minutách přijel autobus a já nasedl. Kochal jsem se výhledem z okna a čekal než dorazíme k nám domů. Zastávku nemám zas tak daleko od bytu. Konečně autobus zastavil a já vystoupil. Vypojil jsem si sluchátka a šel jsem domů. Odemkl jsem a už jsem slyšel mamku. ,,Tak Izuku! Jak bylo v nemocnici?! Je v pořádku?" ,,Jo je..." ,,Co se stalo?... Neměl by jsi spíš skákat radostí?" ,,Měl... Ale neskáču zase jsem to posral... Já jsem fakt neschopnej... Půjdu do pokoje..." mamka nic neříkala. Šel jsem do svýho pokoje a zabouchl jsem dveře. ,,BOŽE! JAK MŮŽU BÝT TAKOVEJ DEBIL!" nadával jsem si. ,,Takhle neschopnej neexistuje snad nikdo!" Plácl jsem sebou do postele a snažil se přijít na jiný myšlenky... Něšlo to... Měl jsem ho plnou hlavu. Převaloval jsem se že strany na stranu. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki.
Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki.Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Todoroki. Hrálo mi pořád v hlavě. Na budíku svítil čas 4:53. Tak to asi neusnu. Snažil jsem se  usnout ale prostě to nešlo. Zazvonil mi budík a já bez jakéhokoliv spánku jsem vstal z postele a promnul si oči. Bože, zase ráno a já musím do školy... Proč všechno nemůže někdy jít podle plánu! Šel jsem do kuchyně kde na mě čekala mamka se snídaní. ,,V noci si křičel..." cože? Však jsem nespal... ,,Aha.. A co jsem křičel?..." zeptal jsem se nejistě a zakousl jsem se do toustu. ,,Různý nadávky, taky ještě Todoroki Shoto a nějaký drmolení..." kurva... neměl jsem být v noci tak hlasitej... ,,Aha... No tak já už půjdu radši do školy. Čau..." a zvedl jsem se od stolu a vzal jsem si tašku kterou jsem měl položenou u stolu. Mamka na mě jenom kývla a já jsem šel do školy... To zas bude den... řekl jsem si v hlavě když jsem šel po chodníku a viděl jsem ty 4, No vlastně už jenom 3... Co asi teďka dělá Todoroki... beztak je smjznej protože jsem to posral... *CINK* přišla mi zpráva? Teď? *Nová zpráva od uživatele Todoroki_Shotoo*

                                CHAT
I: Ahoj...
I: Až budeš mít čas tak mi napiš...
I: Posral jsem to...

         *Nové zprávy*

S: Jo, v pohodě. Nevím co to do mě vjelo. Asi jsem už jenom nadrženej  :D Doufám že si spal a celou noc si nebrečel...

O můj bože! Nezlobí se na mě! Tak teď  se na mě musel usmát sám Bůh!

I: EHM... NEEE... Vůbec.. Nemám tušení co to tady plácáš. Musím do školy papa <3

Odeslal jsme zprávu a už jsem stál před školou. Divím se že mě něco nezajelo. Šel jsem ke svoji skříňce a pořádně jsem se rozhlídl jestli náhodou nejsou kolem. Vzduch je čistej.

Ahooj. Dneska tu máme trošku kratší kapitolku. Chci se omluvit že jsem se na to zas trochu vybodla, ale prostě nápady mě nějak opustili, ale už jsou nastěhovaní zpět, takže už to bude snad vše ok! That's all!

Vaše Gabča <3