Jak si mohl... [TodoDeku]

Zalomený klíč

Šel jsem do druhýho patra kde je učebna přírodopisu. Otevřel jsem dveře a tentokrát už jsem se rozhlídl po třídě. Na konci třídy v poslední lavici seděl Kacchan a koukal se vražedný pohledem přímo na mě. Todoroki seděl zase vedle mě. Šel jsem si za ním přisednout. ,,Ahooj" pozdravil mě. ,,Ahoj, ale víš že jsme se už zdravili" uchechtl jsem se na něj. ,,Jo to nevadí. Chtěl jsem se tě zeptat jestli by jsi nechtěl někam po škole zajít? Třeba do kavárny?" zeptal se mě. Ale ne. Dneska jsem měl jít do kavárny s Iidou a Urarakou. Tak musím si vybrat. Buď Iida a Uraraka nebo Todoroki... ,,Jo klidně. Třeba ve 3?" ,,Ok budu tě čekat." řekl a začal si chystat věci na hodinu. S Iidou a Urarakou můžu jít někdy jindy. Možná bych ho měl víc poznat... a zjistit co se najednou stalo že se se mnou začal bavit. Zvonek oznámil začátek hodiny. Učitelka nám říkala nějaký věci o zvířatech a tak dále. ,,No a teď to zpracujeme ve skupinkách. Já vás rozdělím." a začala se dívat po třídě. Všem nám dala čísla od 1 do 4 a stejný čísla byly spolu ve skupince. Modlil jsem se. Abych nebyl s Kacchanem. Byl jsem číslo 2. Stoupl jsem si k nám přidělené lavici. A čekal až přijde zbytek skupinky. Jako další přišla Tsuyu. Potom Momo. Zatím to vypadalo v pohodě. Ale pak... přišel Kacchan. Zřejmě jsem se modlil málo. Tak tuhle hodinu zřejmě nepřežiju. Ohlédl jsem se po ostatních skupinkách. Navázal jsem s Todorokim oční kontakt. Viděl jsem v těch jeho lítost. Věděl že se s Kacchanem nesnášíme... Otočil jsem se zpátky a podíval se na Kacchana. Byl nasranej. Hodně. Učitelka nám rozdala papír ze kterého jsme měli vypsat informace. Většinu toho jsem dělal já ale Momo a Tsuyu mi taky trochu pomohly. Kacchan nic nedělal a furt mi nadával. ,,Ty seš tak neschopnej." hulákal na mě a párkrát mi i vlepil. Už jsem chtěl aby byl konec. A taky že byl. Zazvonilo a učitelka nám řekla že si to zkontrolujeme příští hodinu. Odešel jsem od mé skupiny a šel jsme si zabalit věci a chtěl jsem už konečně vypadnout. ,,Tyvole to byla zas hodina." postěžoval jsem si Todorokimu. ,,Udělal ti Bakugou něco?" Zadíval se na mě smutně ,,Párkrát mi vlepil a nadával mi jak jsem neschopnej... No nic ale už musím běžet, tak čau ve 3." A odešel jsem se sklopenou hlavou. Když už jsem měl po všech hodinách a obědu šel jsem domů. Otevřel jsem dveře od bytu. A hodil si tašku hned vedle dveří. Podíval jsem se na čas a... BYLO 14:50!! Mám deset minut. Tohle se mi stává vždycky. Nikdy nestíhám. Vzal jsem si peněženku, mobil a klíče a vyšel jsem že dveří. Snažil jsem se zamknout ale... zlomil se klíč ve dveřích! Tak to je fakt naschvál. Zavolal jsem to mamce a ta řekla že budu muset přespat třeba u Uraraky protože ona přijede až za 2 dny. Zámečník a novej zámek by nás stál hrozný prachy tak mamka potom řekne nějakými svýmu kamarádovi. Přestal jsem se s mamkou vykecávat a běžel jsem do kavárny. ,,14:10 tyvole" nadával jsem si pro sebe. Proběhl jsem před kavárnu. A po Todorokim nikde vidu ani slechu. Ale jsem teda dovnitř. A udělal jsem dobře... Seděl tam... Zamlkle a tiše. Koukal do mobilu. Stal jsem tam asi 2 minuty a koukal na něho. No, rozhodl jsem se že si za ním půjdu sednout. ,,Jé ahoj! Už jsem myslel že nepříjdeš." usmál se na mě. ,,No tak to jsme dva." a pohled jsem mu oplatil. ,,Sedni si vedle mě." Ztrnul jsem. V-vedle něho? ,,J-jo. Dobře" řekl jsem nervózně. Sedl jsem si vedle něho, kouknul jsem mu přes rameno do jeho mobilu. Byl tam můj instagramovej účet... Projížděl si moje fotky... Jednu za druhou. Ještě víc jsem zčervenal a otočil svůj pohled jinam. ,,Dobrý den, co to bude?" Zeptala se nás milá číšnice. ,,Dvě horké čokolády prosím." ,,Dobře. Tak za chvíli vám to donesu." A číšnice odešla. ,,Dvě?" zeptal jsem se. ,,No? Pro mě a tebe. Zaplatím to" ,,Ne! To je dobrý. Mám s sebou peníze." A vytáhl jsem peněženku. ,,Ježiši pár jenů mě nezabije." A zas zapl mobil a projížděl můj účet... KURVA! Já nenapsal Urarace a Iidovi. Rychle jsem zapl mobil a rozklikl náš skupinovej chat.

Izuku: Hej, sorry. Dneska mi do toho něco vlezlo. Můžeme zajít zítra
Ochacho: Hej tak já jsem se oblíkala zbytečně. No tak dík no.
Izuku: Promiň! Můžeme jít zítra.
Ochaco: Hmm
Tenya: Tak půjdem zítra ne?
Ochacho: Pokud budu mít náladu tak klidně...

No tak to u Uraraky nejspíš nepřespím... Zbývá už jenom- ,,Tak tady to je."Přerušila mě číšnice a dostali jsme dva vrchovaté hrnky horké čokolády s pořádnou vrstvou šlehačky. ,,Hele?" Začal jsem konverzaci. ,,No?" ,,No... Jak to jen říct. Víš jaksy nemám kde dneska být přes noc... Zalomil jsem klíčl v zámku. A kámoška u který jsem myslel že budu spát jen na mě nasraná... Tak mě napadlo... jestli bych nemohl přespat u tebe?..." Bál jsem se odpovědi tak jsem radši trochu zavřel oči. ,,Jo klidně. Máme pokoj pro hosty. Pokud tam teda ještě furt je postel. No to uvidíme. Ale jak si vezmeš věci do školy?" Byl jsem celej rudej a zkoprnělej. ,,No... nějaký věci mám ve skříňce. Asi bych tam něco našel. A klíček mám s sebou." ,,Ok tak klidně" byl jsem překvapenej... Příjemně. ,,No už je půl 5 měli by jsme jít než se bude ztmývat." ,,J-jasně. Tak jdem" zvedli jsme se. Todorokimum trvalo asi půl hodiny zaplatit, protože tam byla nějaká stará paní a rozbila se pokladna. Začalo být už šero. ,,Tak jdem" řekl vyčerpaně. Chvíli jsme šli mlčky ale pak jsme se rozpovídali. Už byla opravdu tma. A jelikož z nějakýho důvodu nesvítili lampy. Tak jsem se bál. Jsem posera no. Bylo to asi vidět. Tak mě Todoroki chytl za ruku?!... ,,Uklidni se trochu. Jsme v bezpečí." Uklidňoval mě. ,,U-už t-tam budem?..." třásl jsem se jako osyka. Zimou i strachem. ,,Jo. Tady tenhle barák." A ukázal na ne moc vzdálený baráček. Celkem hezkej.

Čus, bus, autobus. No takže jak vidíte žiju a nevysrala jsem se na to 😎😏 a to se u mě moc nestává. Ale nic méně. Začala mě tahle fanfikce děsně bavit tak doufám že baví i vás 😫💞 No tam čus u další kapitoli.

Vaše Gabčaaa😎💗