Jak si mohl... [TodoDeku]

Jak si mohl...

Pohled Dekua
Jak jsi mohl mě tady nechat... Samotného... Já ti věřil... Že mě tady nenecháš... Prostě si odešel... Ani ses nesnažil vrátit... slíbil si že se pro mě vrátíš! Slíbil jsi to... Ani nechtěj vědět kolikrát jsem tě hledal! Kolikrát jsem se snažil zabít, kolikrát jsem byl na pokraji zhroucení... Nevím co se s tebou stalo a nebo děje... Ale i tak tě miluju! Prosím vrat se!

Jak jsem se dostal z toho sklepa?
Jednoduše. Toho chlapa našli fízlové... Dali mu doživotí a mě odvezli zpátky... Zpátky za mamkou... A Todoroki? Všichni se po něm ptají... Já ani nevím jestli chci aby se vrátil nebo ne... Chvílema je mi jedno ale nemůžu na něj přestat myslet...

,,Izuku? Dáš si polívku?" Zeptala se mě mamka mezitím co jsem se díval na televizi.
,,Jo klidně..." odpověděl jsem. Přepl jsem si kanál na hlavní zprávy.

,,POZOR, POZOR. Pohřešovaný 17. letý student Shoto Todoroki se našel v malém městečku. U sebe doma oběšený. Nechal po sobě 3 dopisy. Pro svého otce, matku a Izuka Midoriyu."

Zaatavilo se mi srdce... On se zabil... Musím tam jet!
,,Mami jedu do toho města ve zprávách. Na olivku nemám čas. AHOJ!" A zabouchl jsem za sebou dveře. Našel jsem si nejbližší bus a jel jsem. 3 hodiny.
Konečně jsem tady. Vystoupil jsem z autobusu a rozběhl jsem k jeho domu kde bylo spoustu policistů.
,,Pane tam nesmíte!" Okřikl mě jeden.
,,Ale on mi tam nechal dopis! Musím si ho přečíst prosím! Já jsem Izuku Midoriya! Prosím!"
,,ten dopis máme tady. Prosím." A podal mi obálku. Rychle jsem ji otevřel.

No... Tak jsem to udělal... Pokud tohle čteš tak tady už nejsem. Já doufám že se máš dobře... A proc jsem to vlastně všechno udělal? Ha jednochuy vysvětlení... Nezvládl jsem psychycky to co jsem ti udělal... Já tě tam prostě nechal... I když jsem ti slíbil že se vrátím. Snažil jsem se na tebe zapomenout ale prostě to nešlo... Ale nomohl jsem se ani vrátit. Tohle bylo prostě jediný řešení. Já doufám že si najdeš někoho lepšího, kdo bude pro tebe lepší než já :) Jseš skvelej, nezasloužíš si takovyho debila jako jsem já. A když vzpomínám na všechny ty věci co jsme spolu zažili a ještě chtěli zažít.. Je mi z toho divně... Vzpomeň si na nás první a zároveň poslední sex kdy nás málem chytili :D Nebo vlastně na celej adapťák kdy jsem tě musel nosit... Jojo, bylo to krásný... Ale řeknu ti jednu věc... Miluju tě. A budu tě milovat i když tady už nejsem. Nedokázal bych na tebe zapomenout.. Měj se krásně.

S láskou Shoto.

Přeložil jsem papír na půl a sesypal se. To je takovej kus kokota! Však se vrátit mohl! Já bych mu odpustil a mohli jsme pokračovat! Brečel jsem tam na zemi jako malý dítě.
,,Pane? Jste v pořádku?" Zeptala se mě jedna policistka. Já jsem nemohl ani mluvit. Posadila mě na takový menší pařez a začala si o tom se mnou povídat.
,,O-on se zabil kvůli mě..." brečel jsem.
,,Ale určitě ne, vy za nic nemůžete."
,,Ale jo! Celý jsem to posral."
Takhle jsme si tam povídali asi hodinu. Než mi jel bus zpátky domů. Zveld jsem se odešel jsem po asfaltové cestě.
,,Já tady nemůžu zůstat sám..." A vytáhl jsem nůž kterej jsem vzal doma.
,,Sbohem." Usmál jsem se a přiložil si nůž ke krku. Rychle jsem trhl a cítil jsem jak mi krev naplňuje krk. Padl jsem na kolena a naposledy se usmál.

___________________________________________

Tak a je to tady... Oficiální moje první dopsana fanfikce. Nikdy jsem nebyla na šťastný konce. Proto je tady jeden špatnej. Ale nebojte, jsou spolu a mají se rádi <3 Musím se přiznat ale když jsem to psala tak jsem i brečela. Jsem citlivka no :D Tak můžete se těšit na novou Bakudeku fanfikci kterou teď píšu. No tak se uvidíme příště.

Vaše Gabča <3