Jak si mohl... [TodoDeku]

Park

,,Nerozčiluj se! Ještě mi ublížíš!" Zachechtal se. ,,Tak dáme druhý kolo?" 
,,Zapomeň!" Ohrnul jsem nos.

Time skip
Konec adapťáku

,,To tak strašně rychle uteklo!" Pískla Mina na zastávce.
,,To máš recht, ale bylo to skvělý" řekl jsem a otočil jsme svůj pohled na Todorokiho.
,,No tak pro vás dva určitě. Už jede bus tak pojďte." Řekla Mina a nahrnula se k místu kam měl přijet bus.
,,Pojď, ať sedíme na dobrejch místech." Táhnul mě Todoroki k busu. Nastoupili jsme si jako jedni z prvních takže na nás zbyly dobrý místa. Sedli jsme si co nejvíc do zadu. Cesta mi připadala delší než když jsme jeli tam. Čuměl jsme na mobil a poslouchal písničky... Myslel jsem že tam umřu nudou. Tak jsem nakonec usl. Najednou jsem ucítil něco na mém rameni. Otevřel jsem pomalu oči a uviděl jsem že Todoroki mi usl na rameni. Jenom jsem ho pohladil jemně po vlasech a zase jsem zavřel oči. 

,,Dobré ráno šípkové růženky, už jsme tady!" Pištěl hlas vedle nás. Byla to Mina jak jinak. Todoroki zvedl hlavu a snažil se rozkoukat.
,,Tak dělejte nebo nás tady zavřou." Řekla a utíkala ke dveřím busu.
,,Dělej, vstávej." Řekl rozespale Todoroki.
,,Ještě 5 minut..." Zabručel jsem. Ale to mě už Todoroki tahal ze sedadla za rukáv. Moc mu to nešlo tak mě nakonec vzal do náručí.
,,Ale takhle tě už nosím naposledy!"
,,No jo...." Zavrněl jsem a zavrtal se do jeho mikiny kterou měl na sobě.
,,Přiteplenci..." Ohrnul nos Kacchan jen co jsme vyšli z busu.
,,Tak sorry že mám svoji služku a ty máš hovno." Řekl jsem a slezl jsem z Todorokiho.
,,Cože jsi to řekl ty nerde?!.."
,,Že já mám služku a ty hovno." Nevím co ve mě přeplo ale neměl jsem z něj vůbec strach. Asi jsem se dobře vyspal.
,,Tak ty to ještě zopakuješ jo?!" A u toho mu začal prskat jeho quirk z dlaní.
,,Uklidni se. Jenom říkám pravdu." A strčil jsem si ruce do kapes.
,,Já tě zabi-" Už se rozpřahoval s jeho quirkem, ale najednou ho někdo chytil za ruku.
,,Nikdo se zabíjet nebude. A teď padejte domů." Řekl Aizawa. Kacchan už neřekl ani slovo a odešel.
,,Hej co se s tebou stalo? Nemáš horečku nebo tak?" Řekl Todoroki s vykulenýma očima.
,,Ne, jenom mě sere." A zvedl jsem si batoh ze země.
,,Tak jdeme domů?" Zeptal jsem se.
,,Jasně, Tak čau ve škole." Řekl a dal mi pusu na čelo. Bude mi chybět. Naposled jsem se na něj podíval a zamával mu, pak jsem se rozešel svou cestou.
,,Mami! Jsem doma!!" Křičel jsem jen co jsem vkročil do bytu.
,,Izuku! Tak jak ses měl?! Nemáš hlad? Nic ti nechybělo?"
,,Ne mami. Jsem v pohodě. Strašně jsem si to užil!" Řekl jsem a pořádně ji obejmul.
,,To jsem ráda." Usmála se a já taky.
,,Na tenhle adapťák nikdy nezapomenu."
,,Co se tam stalo tak důležitýho?" Ušklíbla se mamka.
,,Ale, to je na dlouho. Jdu si připravit věci do školy." Uchechtl jsem se a šel jsem do svýho pokoje.
,,A co si dáš na večeři?"
,,To je jedno! Něco udělej!" Křičel jsem na mamku z pokoje.

Time skip
Ve škole

,,Ta matika mě jednou zabije!" Stěžovala si Uraraka jen co zazvonilo.
,,Ty rovnice nejsou zas tak těžký." Řekl hrdě Iida.
,,Tak pro tebe je jednoduchý všechno." Řekla Uraraka a padla hlavou do otevřené učebnice.
,,Hele já to taky nechápu." Přidal se do debaty Todoroki.
,,Přestaneme řešit matiku. Co budete dneska dělat?" Zeptala se Uraraka.
,,Nic extra, budu doma." Oznámil jsem.
,,Ja se půjdu asi projít někam do parku." Odpověděl na otázku Todoroki.
,,Tak to jsme na tom stejně, prostě normálně nudnej víkend" Sklopila hlavu Uraraka.
,,Za chvíli zvoní, co je za hodinu?" Zeptal se Iida
,,Japonština..." Řekl jsem nevrle.
,,Mě asi jebne." Odpověděla Uraraka a bouchla hlavou o stůl. Ja se jenom usmál a otočil se dopředu jelikož začalo zvonit.

Time skip
Po škole

,,Ja se divím že jsem to tady dneska přežila." Říkala z posledních sil Uraraka.
,,No nic tak si užijte víkend, tak v pondělí!" Mával na nás Iida.
,,Tak čau!"
,,Ahoj."
,,Čus, čus"
Rozloučili jsme se a každej šel jinou cestou. Strčil jsem si do uší sluchátka a pustil jsem si nějaký písničky.

Pohled Todorokiho
,,Ahoj." Rozloučil jsem se a šel jsem se projít do parku jak jsem chtěl. Rád chodím v pátek někam ven, odreaguje mě to od školy. Procházel jsem se po vyšlapané prachové cestičce. Míjel jsem záhon s růžemi a ostatními květinami. Z Přirodopisu mám 4 tak co po mě chcete, víc toho nepoznám. Sedl jsem si na lavičku vedle jezírka nad kterou se skláněly dvě velké vrby. Hladina se leskla a občas jsem zahlédl i Kapra Koi. Opřel jsem se o lavičku a jenom nasával čistý vzduch a odpočíval. Škola nám dneska končila opravdu pozdě. (Ale moc mi to nevadilo. Vše co jsme probírali jsem chápal.) Proto bylo dost šero, v parku už nikdo nebyl tak jsem se rozhodl jít domů. Zvedl jsem se a šel jsem zpět k východu. Po chvíli jsem za sebou uslyšel tiché krůčky... A pak mě najednou něco udeřilo do hlavy...  Zatmělo se mi před očima a upadl jsem do bezvědomí.

______________________________________

Dneska trochu kratší kapitola, snad vám to nevadí ale chci vás napínat xD Vím, slibovala jsem že budu aktivní ale... No nebudu vymýšlet výmluvy ale prostě sem líný prase a nechtělo se mi. :D Ale nebojte! Teď budu vážně aktivnější protože tuhle knížku chci konečně dopsat! To je zatím vše tak zatím

Vaše Gabča <3