Jak si mohl... [TodoDeku]

Budu vůbec ještě chodit?!

Ráno jsem se vzbudil a myslel jsem že mi upadne prdel. ,,Dobré ránko." Zabručel vedle mě Todoroki který už zaregistroval že jsem vzhůru. Sedl jsem si na kraj postele. Myslel jsem že mi exploduje prdel. ,,No moc dobrý teda ne. Budu vůbec rád když se alespoň postavím dneska na nohy." Stěžoval jsem si. ,,Ale, není to zas tak hrozný." Myslel jsem že ho uškrtím. ,,Ne vůbec... Jsem zdravej jako rybka, procházka růžovým sadem normálně." Jenom se zasmál a sedl si vedle mě. ,,No tak tě hold budu muset celej den nosit." ,,Ne! Nejsou mi 3 aby jsi mě nosil! Zvládnu to sám." Urazil jsem se. ,,No tak to se ukaž." Uchechtl se a zaujatě mě sledoval. Prvně jsem se snažil postavit na nohy. Bolest se mi od mýho zadku přesunula až ke koncům prstů. Začali se mi podlamovat kolena. Snažil jsem se udělat jeden krok. Pouze jsem se snažil. Hned jak jsem natáhl nohu skácel jsem se na zem. ,,Dobrý?" Zeptal se mě ustrašeně Todoroki. ,,No tak dnešek bude ještě náročnější než jsem si myslel." A ležel jsem na zemi v bolestech. Todoroki ke mně přišel a zvedl mě do jeho náruče. Za půl hodiny jsme měli snídani tak jsme se šli oblíct. Vzal jsem si černé džíny a šedé triko. Počkal jsem až se můj sluha oblíkne aby mě mohl odnést na snídani. ,,Co já bych bez tebe dělal." Zalichotil jsem mu. ,,Pravděpodobně by jsi normálně chodil." Zasmál se. Hajzlík jeden. ,,Kdyby se někdo ptal... Tak sis prostě tu prdel narazil. Hlavně kdyby se ptal Aizawa." Oznámil mi jeho výmluvu. Přikývl Jsem na znamení souhlasu. Vešli jsme do hlavní budovy. ,,Někdo tady měl drsnou noc." Řekl holčičí hlas za náma. Todoroki se otočil a uviděli jsme Minu. ,,Byli jste slyšet snad na kilometry daleko." Uchechtla se ,,Závidíš?" Usmál jsem se. ,,Ani moc ne. Můžu normálně chodit." Snažila se zadržet smích. Jenom jsem na ni vyplázl jazyk a sedli jsme si ke stolu. Sykl jsem bolestí. ,,Pššš." Snažil se mě utišit Todoroki. ,,To se ti lehko řekne." Okřikl jsem ho. ,,Hej držte huby jde sem Aizawa." Oznámila nám Mina. ,,Tak chlapci... Jak se vám spalo?.." No tyvole. Teď to nesmíme posrat. ,,J-jo dobře, proč se ptáte..?" Odpověděl jsem a nahodil jsem úsměv. ,,Ale, jestli se náhodou něco nestalo nebo tak. Všechno bylo v pořádku?" ,,Jo! Naprosto. Líp jsem se nevyspal." Doplnil Todoroki. Aizawa se na nás naposledy podíval a odešel. No tak asi to bylo poprvé a naposledy. Nebo prostě nebudu příště tolik řvát. ,,Tak tohle bylo těsný." Vydechla Mina. ,,To jo. Ani nechci vědět co by se stalo kdyby jsme to provalili. Je jasný že něco tuší ale pořád to můžeme na někoho svést ne?" Uchechtl se ironicky Todoroki. Po snídani jsme měli nějaký aktivity v blízkém lesíku. Sotva jsem chodil a teď mám běhat po lese?! Ten Aizawa to beztak udělal naschvál... Byl to jakej si mix honěný a schovky. Jenom jsem stál opodál a snažil se chodit aby bylo vidět že něco dělám. Po asi hodině to utrpení skončilo a my se vrátili zpátky do hlavní budovy.
Myslel jsem že vypustím duši. A to sem nic nedělal! ,,Tak, doufám že se všem hra líbila a teď máte volno. Zhruba tak hoďku. Pak se sem vraťte." Jo hra byla "úžasná". Řekl jsem si v hlavě. Vyšel jsem šnečím tempem z budovy a čekal na svého sluhu. Ten mě zvedl a odnesl mě do chatky. ,,Brzo asi umřu takže si važ našich posledních chvil." Stěžoval jsem si. ,,Ale, nesimuluj. Zas tak hrozný to včera nebylo." Jenom jsem se na něj podíval jak na debila.
,,Budu vůbec ještě někdy chodit?!"
,,Asi jo"
,,To si mě moc neuklidnil." Zavrčel jsem.
,,Jo budeš. A už slízej, jsme tady veličenstvo."
,,Stačí Izuku." Mrkl jsem na něj.
Pomalu jsem slezl a vydal jsem se ulehnout do mé postele. ,,Konečně chvíli klid!" Vydechl jsem. ,,No to si nemyslím..." řekl Todoroki a začal se ke mně přibližovat. ,,Zapomeň na to! 1. Nebudu neschopnej už nikdy chodit
2. Je den. 3. Chci jit spat. 4. Nemám náladu. Takže padej a zalez si do postele a běž třeba koukat na porno je mi to jedno, ale vůbec ke mně nechoď!" Rozčílil jsem se jak čivava. Todoroki hodil zpátečku a sedl si na postel. Já se přikril a upadl do říše snů.
Po zhruba hodině mého spánku se mnou začal někdo třást. Pootevřel jsem jedno oko a byl to Todoroki. ,,Nevím co chceš ale já budu pokračovat ve spánku. Pokud mě někdo schání vyřiď mu že jsem šíleně nemocnej a z týhle postele se nehnu." Ukončil jsem si monolog a zase zavřel oči.
,,Aizawa čeká před chatkou."
,,Cože!? Proč jako?!" Vystartoval jsem z postele.
,,Jenom mi řekl že tě mám vzbudit. Tak vstávej nebo na tebe vlítne."
O ne... Co chce? Prosím ať neřeší tu noc... Modlil jsem. Zvedl jsem se z postele a šel před chatku.
,,P-prý mě scháníte..." Vykoktal jsem.
,,Ano. Jen bych se chtěl zeptat. Vaše matka mi asi ve čtvrtek nebo kdy psala že nepojedete, že prý nemáte peníze. Ale v pátek mi přišli na účet peníze. Tak by se chtěl zeptat jestli se nestal omyl nebo tak." v hloubi duše jsem si oddechl.
,,No, ty peníze nám poslal jeden známy. Takže nebojte, vše by mělo být v pořádku" zakecal jsem to.
,,Dobře, to mě jenom tak zarazilo. No tak já už nebudu rušit." řekl a ještě se otočil a houkl na mě. ,,Příště už tak neřvěte." A odešel. Tohle bylo trapný. Otočil jsem se a šel jsem zpátky do chatky.
,,Co chtěl?" Zeptal se Todoroki.
,,Nic, řešil prachy. Jo a příště nemáme tak řvát..." zamumlal jsem.
,,No to musel být pěknej rozhovor." Uchcetl se.
,,Hej ale já se snažil být ticho, ty jsi mi to zakázal!" Zavrčel jsem.

Ahoj, ahoj. Nebojte, žijuu. Akorát teďka moc nebyl čas a ani nápady. Ale budu se to snažit napravi. Tak zatím pápá.

Vaše Paní Neaktivní <3