Jak si mohl... [TodoDeku]

Adapťák

Vyndal jsem si věci z tašky a dal si je do skříňky. Šel jsem pomalu do třídy. Vešel jsem a opět jsem se nerozhlížel kolem. Sedl jsem si do lavice a čekal na zvonění. Za chvíli přišel i Kacchan a jeho banda. Však jsme ale neměli matiku a ani zbytek předmětů na který jsme spolu ,,Dobrý den třído." Pozdravil nás Aizawa. ,,Asi se divíte proč jsme spojení když nemáme ani jeden z předmětů. No je to proto, jelikož odešlo několik žáků a bylo by vás málo. Tak jsme se rozhodli vás spojit v jednu třídu. Jelikož se asi moc neznáte tak budeme mít příští týden adaptační kurz aby jste se seznámili. To je asi vše a můžeme začít s Japonštinou." Hmm. Nezní to zas tak špatně. Budu celej den s Todorokim. Ale i Kacchanem. Brr. ,,Pane učiteli?" Vypískl hlas nedaleko mě. ,,Ano?" ,,A ten kurz bude více denní nebo jednodenní?" ,,Bude na 4 dny. Ještě nějaké otázky? V pondělí nebo možná ještě zítra vám dám bližší informace." Nikdo už se nehlásil, tak Aizawa pokračoval v látce. Hmm, to nezní zas tak špatně... 4 dny s Todorokim... Někde na pokoji, jenom my dva... PROBOHA Na co to myslíš Izuku?! Přestal jsem koukat do budoucnosti a začal řešit věty na tabuli. Bože to jsou kraviny.
Konečně je konec poslední hodiny! Už bych jich víc nedal. Sbalil jsem si věci a co nejrychleji jsem se snažil vypadnout. Podařilo se mi to za rekordních 6 minut! Cestou ze školy jsem nikoho nepotkal. Napadlo mě že bych mohl zajít za Todorokim do nemocnice. Šel jsem na zastávku a čekal na bus. Přijel hodně rychle. Dneska není zas tak špatnej den jak jsem si myslel. Nastoupil jsem do autobusu a zaplatil si jízdenku. Sedl jsem si zhruba do půlky autobusu a čekal než dojedeme. Autobus byl celkem prázdnej. Kochal jsem se zase výhledem z okna. Netrvalo dlouho a autobus zastavil. Vyšel jsem ven a mířil jsem k nemocnici. ,,Dobrý den." Pozdravil jsem už mi známou sestřičku. ,,Dobrý. Za Todorokim?" Mrkla na mě. Jenom jsem jí kývl na souhlas. ,,Tak běžte, máte 40 minut." Šel jsem zase k výtahu. Dojel jsem do jeho patra a mířil jsem už k jeho dveřím. Zaťukal jsem a otevřel. ,,Ale helemese kdo se to odvážil přijít." Uchechtl se. Ani jsem ho nestihl zaregistrovat. ,,Taky se divím. Mám pro tebe pár novinek." Řekl jsem a stál jsem ve dveřích. ,,Tak si pojď sednout, nebo tam budeš stát jako tvrdý Y?" Zase se uchechtl. Miluju jeho smích. Šel jsem si za ním přisednout. ,,No tak poslouchej." ,,Jsem jedno velký ucho." Řekl. ,,Takže. Za 1. Jsme spojení jelikož odešlo několik žáků, takže s tebou budu celej den. Ale to i s Kacchanem... No ale pokračuju" hltal mi každý moje slovo. ,,Příští týden, asi v úterý jedeme na adapťák! Na 4 dny... A to znamená..." kulišácky jsem se na něj podíval. Měl stejnej pohled. Věděl co tím myslím. ,,No to nezní špatně... 4 dny je dost času..." v tom měl pravdu. ,,No ale to je si vše, ale jsou to bombový zprávy!." ,,To teda jsou. A mám taky jednu." Zajiskřilo se mi v očích. ,,Zítra už jdu do školy!" Zajásal. A já taky. ,,Konečně! Myslel jsem že tam bez tebe spáchám sebevraždu." Zasmál jsem se. ,,Izuku, 40 minut." Řekla sestřička co vykoukal ze dveří. ,,Cože?! Už?!" ,,Ano. Pojďte. Minule jsem vám dala 5 minut navíc takže pojďte." Jenom jsem vzdychl a zvedl jsem se z postele. ,,Tak zítra ve škole." ,,Jojo, papa" a poslal mi vzdušný polibek. Pousmál jsem se. Sestřička za mnou zavřela dveře a já jsem šel domů. No, spíš na bus. Zaplatil jsem lístek a šel jsem si sednout. Za chvíli už jsme dorazili na zastávku. Vystoupil jsem a šel jsem domů. ,,Jsem doma." A vstoupil Jsem do bytu. ,,Konečně. Bála jsem se o tebe! Kde si byl prosimtě?!" Zeptala se mě mamka starostlivě. ,,Jenom jsem zašel za Todorokim." ,,Tak dobrý. Dáš si něco k jídlu?" ,,Ne díky. Půjdu si dělat úkoly. Jo a mami." ,,Ano?" Řekla mamka vrátila svůj pohled na mě. ,,Máme spojenou třidu. Odešlo hodně žáků. No tak já už jdu." Mamka nic neřekla a já šel do pokoje.

Time skip

Už je zase ráno. Vstal jsem A Šel do kuchyně. Celkem jsem se těšil do školy. Konečně se zase uvidím s Todorokim! ,,Dobré ráno." Pozdravil mě mamka. ,,Dobré." Mamka mi podala snídani. Chutnala mi. Dojedl jsem a šel jsem do koupelny. Vyčistil si zuby, učesal si vlasy a umyl jsem si obličej. ,,Tak si to užij ve škole." Řekla mamka a doprovodila mě ke dveřím. Jenom jsem kývl na znamení souhlasu a šel jsem do školy. Cestou jsem ale potkal Kacchana... ,,Ale, ale. Náš teploušek s náma bude celej den. Zažiješ peklo kamaráde. A tvojí prdel ti nikdo nezachrání." Jak jako nezachrání? V-vsak je tady Todoroki... ,,A-a co to Todoroki?" Řekl jsem. Jenom se ironicky pousmáli a odešli. Tohle bylo divný... Ale ignoroval jsem to a pokračoval jsem v cestě do školy. Počkal jsem u školy na Todorokiho. ,,Ahoj!" Pískl jsem. ,,Ahoj. Tak jak ses těšil do školy?" ,,Hele víc než obvykle. Ale.." měl bych mu to říct? ,,Co se stalo?.." A nahodil ustrašený výraz ,,Když jsem šel do školy potkal jsem Kacchana a řekl mi že už mi nikdo chránit prdel nebude... A-asi ti chtějí zase něco udělat..." hrnuly se mi slzy do očí. ,,Nebreč... Neboj... Nic mi neudělají. Pojď musíme jít..." Přikývl jsem a šly jsme dovnitř.

Time skip

Ve škole proběhlo všechno v pohodě. Konečně byl víkend. Aizawa nám rozdal informace o adapťáku:

                    ADAPTAČNÍ KURZ
Kdy: v úterý 19.11. - pátek 22.11.
Adaptační kurz proběhne proto, aby se noví žáci lépe seznámili. Jelikož byly nově přiděleni.
Bude se konat: (vymyslete si ulici, město). Žáci budou mít chatky po dvou. Žáci budou mít zajištěnou teplou stravu v nedalekém Hotelu. Potrava je zahrnuta v ceně.
Žádáme uhrazení ceny 2500,- nejpozdeji do pondělní půlnoci na tento účet: 0827351008222108261

Dobrý den :D Jsem tu zase s další kapitolkou. Jak vidíte řeší se zde adapťák no a co se tam asi stane... No nebojte snad potěším všechny uchyláčky v příští kapitolce. Nebo možná až v té další. Ale nebojte. Přijde to. Tak snad se těšíte. Ale tak zatím čau

Vaše Gabrielka :3