Nevěřícně jsem koukala do prázdného prostoru před sebou. Nebylo možné, aby Bucky zmizel. I když, on očividně nezmizel. S povzdychnutím jsem se usadila na židli vedle sebe a dívala se na poničený obývák, když se ozvalo zaklepání. Leknutím jsem sebou trhla.
„To jsem já," ozval se Stevův hlas za dveřmi. Úlevně jsem si oddychla a pomalu se vydala ke dveřím, abych je otevřela. Čím blíže dveřím jsem byla, tím víc jsem byla nervózní. Zatřepala jsem hlavou a dveře otevřela.
„Co přesně se tu stalo?" podíval se na mě Steve, a poté se začal rozhlížet všude kolem.
„Já nevím. Nebyla jsem tu. Takhle rozházené to tu bylo už když jsem přišla, plus otevřené dveře," zakroutila jsem hlavou a v rukou stále svírala řetízek, který mi dal Bucky.
„Nejde mi do hlavy, kdo by po Buckym šel," zakroutil hlavou Steve. Oba jsme věděli, že jen tak neutekl.
„Byl Winter Soldier, opravdu nevíš?" zvedla jsem obočí a podívala se na Steva, který si pouze povzdychnul. Nejspíše jsem zněla, jako hysterická manželka, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
„Musíme svolat ostatní. Pokud Buckyho někdo opravdu unesl, máme problém," zakroutil hlavou Steve a rozešel se do útrob panelového domu. Pouze jsem protočila oči a vyběhla za ním.
„Počkej! Jdeš na základnu?" otázala jsem se jej, ten pouze přikývnul.
„Přidám se. Nemůžu tu teď být," zakroutila jsem hlavou a rozešla se společně se Stevem pryč z tohohle domu.
***
Dorazili jsme na základnu, a rozešli se rovnou směrem do společenské místnosti. Cestou jsme ani jeden nepromluvili, ani slovo. Nebylo, co říct. Nevěděli jsme, kdo to udělal. Věděla jsem pouze, že toho parchanta chci dostat za každou cenu.
Dorazili jsme do společenské místnosti, kde na gauči seděl Tony a popíjel whiskey s pohledem upřeným na obrazovku notebooku. O kousek dále byl Bruce, který zrovna jedl něco, co ještě před chvílí bylo v hlíně.
„Ale ne, čemu vděčíme za tuhle návštěvu?" protočil oči Tony a zavřel notebook. Založila jsem si ruce na hrudi a zakroutila nad Tonyho arogancí hlavou.
„Máme problém," řekl Steve sklesle. Nedokážu si představit, jak těžké to pro něj muselo být. To už bylo po druhé, co přišel o svého kamaráda.
„My? Pardon, to znělo, jako bys řekl my," zakroutil hlavou Tony.
„Tony..." začal Bruce, který hned zbystřil.
„Musíme svolat i ostatní, tohle nepočká," povzdychl si Steve a dal si ruce do kapes.
„Co se stalo?" podivil se Bruce a pohledem těkal ze mě na Steva.
„Prostě svolejte ostatní," zakroutil hlavou a odešel. Podívala jsem se na Steva, který mizel v chodbě, a poté na Tonyho s Brucem.
„Jak zlé to je?" otázal se nervózně Bruce.
„Hodně. Prostě svolejte všechny členy týmu. Já se jdu podívat za Stevem," s přikývnutím jsem odešla stejným směrem, kterým šel i Steve.
„Steve, jsi v pořádku?" hloupost se ptát na takovou otázku, ale byla to první věc, co mě napadla.
„Nenapadá mě, kdo by ho mohl unést, a proč," zakroutil Steve hlavou. Přišla jsem blíže k němu a položila mu ruku na rameno.
„Přijdeme na to, uvidíš," s úsměvem jsem se na něj podívala. Steve se pouze pousmál.
„Tohle je po druhé, co jsem ho ztratil. O všechny ze své minulosti jsem již přišel, mám už jen Buckyho," zakroutil hlavou a podíval se na mě.
„Wow, nikdy mě nenapadlo, že mezi vámi je až takové pouto," překvapeně jsem zamrkala očima. Steve se slabě usmál a poté se podíval na mě.
„Mě zase nenapadlo, že nějaká dívka může s Buckym takhle zamávat," rukami se opřel o zábradlí a zahleděl se na horizont před námi.
„A to je dobře nebo špatně?" podívala jsem se na Steva nejistě.
„Dobře, rozhodně dobře. Když je s tebou, je to zase on. Směje se, je šťastný. Neviděl jsem jej takhle od doby, co se dostal do spárů hydry," zakroutil hlavou Steve.
„Doufám, že jej najdeme. A bude v pořádku," povzdychla jsem si, a přemítala si v hlavě různé okamžiky s Buckym. Bála jsem se, že ta osoba, která jej unesla, mu i něco udělala.
„Pane Rogersi, slečno Nyelo, máte se dostavit do společenské místnosti," ozval se Jarvis. Podívala jsem se na Steva, který pouze přikývnul. Tak, jde se na to.
Hola amigos.
Tak dneska dáme ještě jednu kapitolu, ať tu nevisí jenom prolog:D
ČTEŠ
Princess of Hell: Redemption [3]
FanfictionVyzkoušela jsem si normální život, ale nebylo mi přáno. Jednoho dne se vše rozplynulo, jako mraky po dešti. S tím rozdílem, že to nejhorší mělo teprve přijít. Ačkoliv nerada, musela jsem je znovu požádat o pomoc. Nyní už to nebyl pouze můj problém...