Princess of Hell: Redemption [3]

7-Otravná Sousedka

Zadrhnutě jsem koukala na Steva se Samem, a v rukou třímala Morningstar, který byl částečně rodinným dědictvím, a který mě svedl dohromady s Avengers.

„O co?" podíval se na mě se zvědavostí Sam. Možná jsem neměla nejmenší ponětí, kdo to je, ale rozhodně jsem věděla, kde začít hledat.

„O tohle," poukázala jsem na meč, jenž jsem třímala v rukou. Sam se Stevem si vyměnili pohledy.

„Proč by jí šlo o...ajo vlastně," Sam kývnul hlavou. Občas zapomínám na jeho zabržděnost, ale myslím, že nejsem v pozici, abych mu cokoliv vyčítala.

„Na polemizování nemáme čas, jdeme!" pokynula jsem těm dvěma a meč si dala za opasek, ve kterém jsem zatím měla pouze dýku. Společně jsme se rozešli pryč ze základny.

***

Ocitli jsme se přede dveřmi našeho bytu, a já pouze němě koukala před sebe. Nebyla jsem si jistá, zda zvládnu znovu vkročit znovu. Obzvláště potom všem, potom, co vím, kdo to má na svědomí. Vesměs mohu za Buckyho unešení. Teda, snad to byl pouhý únos, a Bucky je v pořádku. Nezvládla bych o něj přijít. Je pro mě tou nejdůležitější osobou v životě, nedokážu si představit život bez něj, už ne.

„Nyelo, to zvládneš," promluvil tiše Steve, a vytrhnul mě tak z mých myšlenek. Zhluboka jsem se nadechla, a odemkla dveře. Zbývalo už pouze vkročit dovnitř. I když jsem nebyla vevnitř, zmocňovala se mě úzkost, jež jsem nebyla schopna přemoci.

„Nyelo, ty bydlíš tady?" ozval se mi za zády povědomý hlas. Sam, Steve a já, jsme se otočili za hlasem. Stála tam Trisha, u dveří naproti mému bytu. Překvapeně jsem zamrkala očima, ani jsem nevěděla, že tu bydlí. A to tu žiji už dosti dlouhou dobu.

„Trisho?" vyhrkla jsem ze sebe překvapeně. Nikdy předtím jsem ji zde nezahlédla. Jsem si jistá, že to její blond háro bych jen tak nepřehlédla.

„Pamatuješ si mě! Nedávno jsem se sem přistěhovala," zasmála se. Takže to nemá nic společného se stalkingem, dobré.

„Nevšimla jsem si, že by se sem někdo stěhoval," zakroutila jsem překvapeně hlavou. Opravdu jsem si ničeho nevšimla, pořád tu byl klid. Ale také jsme s Buckym byli hodně na cestách. Avengers nás nepotřebovali, byl klid.

„Ještě aby ano. Skoro jste nebývali doma, a když už ano tak..." opět se zasmála, a já celá zrudla, což vyvolalo hlasitý smích u Sama, a slabé uchechtnutí u Steva.

„No nic, očividně máte práci, nebudu vás rušit. Měj se, sousedko," mávla mi a vešla do svého bytu. Ta holka byla prostě divná, nijak jinak ji popsat nejde.

„Ta je divná," vyhrkl ze sebe bez rozmyslu Sam. Myslím, že od toho okřídlence chytám nějaké zvyky, ale pozastavovat se nad tím nebudu. Zakroutila jsem hlavou a s polknutím překročila práh bytu.

„A to jsi sem chtěla jít sama," uchechtnul se Sam. Alespoň někomu tu bylo do smíchu. Rozhlédla jsem se kolem, a obklopil mě pocit prázdnoty, a zoufalství. Cítila jsem se opuštěná, a naprosto sama.

Bucky mi dával něco, co jsem celý život hledala, co jsem potřebovala. Dával mi naději. On byl mou nadějí. Byl mým světlem ve tmě, mým záchranným lanem, mou kotvou. Byl pro mě vším. Je to má vina, co se mu přihodilo.

„Pokud si přijde pro Morning Star, dám jí ho. Výměnou za Buckyho," vyhrkla jsem ze sebe bez přemýšlení. Sam se Stevem si vyměnili pohledy.

„Chceš vyšinuté démonce dát do rukou nejmocnější meč, co kdy existoval?" zamrkal očima překvapeně Sam. Schovala jsem si ruce do kapes, a souhlasně přikývla.

„Nemůžeme ti v tom bránit, ale promysli si to. Víš jistě, že by Bucky chtěl, abys pro něj dala naprosto vše vsázku?" podíval se na mě lítostivě Steve. Nemohla jsem jinak. Buckyho bychom taky už nemuseli nalézt.

„Pokud to neudělám, je šance, že už jej nikdy neuvidím," zakroutila jsem hlavou. Nevím, jak bych dokázala žít s pocitem, že jsem kvůli pitomému meči přišla o jedinou osobu, která ve mě věřila. Nikdy bych si to neodpustila.

„Kdo vlastně v tvé nepřítomnosti vládne v pekle?" podíval se na mě zvědavě Sam. Na tohle téma nikdy nedošla řeč, nikdy jsme o tom spolu nemluvili. Nesdělila jsem jim, komu jsem přenechala svůj trůn. Nejspíše protože by z toho zrovna dvakrát nejásali.

„Seth," podrbala jsem se na zátylku. Byl jediná osoba, které jsem v celém tom blázinci věřila.

„Cože?!" zakřičeli oba sborově. Já říkala, že budou radostí bez sebe.

Hola amigos.
Můj bože, ten víkend rychle utekl 0.o