Princess of Hell: Redemption [3]

27-Skryté Vzpomínky

Seděla jsem na bílém lehátku přímo naproti Wandě. Obě jme byly v tureckém sedu a měly zavřené oči.

„Musíš mě k sobě do hlavy pustit, Nye," šeptla s pobaveným úšklebkem. Otevřela jsem oči a nesouhlasně zamručela.

„Promiň, ale nelíbí se mi, že se mi někdo bude hrabat v hlavě. Převážně, když jsem posledně málem zemřela," protočila jsem oči.

„Proto jsme tady. A proto jsou tady oni," ukázala na Bruce, Tonyho a Buckyho. Souhlasně jsem přikývla a zavřela oči. Po chvíli jsem slyšela Wandu syknout, ale nic víc neřekla. Chvíli bylo v místnosti naprosté ticho, ale poté mi před očima začaly běhat různé obrazy.

„No konečně je vzhůru," pravil ironicky Tony. Zamrkala jsem očima a rozhlédla se kolem sebe. Byla jsem přivázaná k židli v poměrně velké místnosti. Myslím, že tohle slouží, jako společenská místnost.

„Ty provazy by ji měly udržet. Jsou navržené tak, aby odrazily jakékoliv schopnosti," pravil Thor s pohledem upřeným na mě. Hádám, že tohle bude naše první setkání.

„Ona má nějaké schopnosti? Proč je nepoužila, když se tam na nás vrhla, jako nějaký vzteklý pes?" podíval se na Thora překvapeně Clint. Podívala jsem se na provazy, a mé oči zbělaly. Rozpálila jsem své ruce, a začala křičet bolestí, tak jsem hned přestala.

„Právě jsi řekl, že to odrazí její schopnosti, ale ne ona se bude dobrovolně mučit. Vlastně, proč ne, ušetří nám práci," pokrčil rameny Tony a poukázal na mě. Naše první setkání opravdu nebylo zrovna přátelské.

„Vy netušíte, kdo to je, že ne?" podíval se na všechny pobaveně Thor a já si odfoukla vlasy, které mi padaly do obličeje, čímž jsem upoutala nechtěnou pozornost.

„Je to dcera Lilith. Té Lilith," podíval se po všech Thor, a místností se rozhostilo ticho.

Obraz před námi zmizel, a my byly zpět na ošetřovně. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Tony s Brucem a Buckym na nás netrpělivě koukali. Wanda otevřela oči a nevěřícně na mě koukala.

„Co jsi viděla?" zeptala se mě stále stejně překvapeně.

„Byla jsem přivázaná k židli, a vy jste mě nazvali dcerou Lilith," pokrčila jsem rameny.

„Co jsi viděla ty?" podíval se na ni se zvednutým obočím Tony. Wanda vypadala opravdu rozhozeně, nebyla sama sebou. Něco v mých vzpomínkách ji muselo vyděsit.

„Vím, proč si nevzpomínáš," podívala se na mě, a po čele jí stekla kapka potu. V tu chvíli jsme začali být nervózní všichni.

„Trisha v tvé hlavě vytvořila imaginární truhlici, do které ukryla všechny tvé vzpomínky. Otevřít ji můžeš jen ty, a pouze tím nejosobnějším způsobem," přikývla Wanda. V hlavě mi to začalo šrotovat.

„Nejosobnějším? Jak to teď jako myslíš?" nadzvedla jsem obočí. Wandin pohled sklouznul k Buckymu a poté zpět na mě. Vytřeštila jsem oči.

„Mohli byste nás nechat?" podívala se na ně Wanda. Ti pouze s přikývnutím odešli a její pohled se obrátil na mě.

„O čem přesně chceš mluvit?" nadzvedla jsem obočí. Bylo mi jasné, co bude téma rozhovoru, ale doufala jsem, že se tomu vyhnu.

„Bucky. Od začátku jsi nejvíce věřila jemu, s ním sis vytvořila největší citové pouto. Jestli ti někdo může pomoct odemknout ty vzpomínky, je to právě Bucky," přikývla Wanda. Zamrkala jsem překvapeně očima.

„Jenže si nepamatuji, kdy mi na něm začalo tolik záležet," zakroutila jsem hlavou.

„Kdo řekl, že to musí být před vymazáním vzpomínek?" ušklíbla se. Souhlasně jsem přikývla a vyběhla ven z ošetřovny. Rozhlédla jsem se po chodbě, nebylo by na škodu, kdybych věděla, kde má Bucky pokoj. Povzdychla jsem si a chtěla odejít doprava, ale narazila jsem do něčí hrudi.

„Omlouvám se," vyhrkla jsem ze sebe a podívala se na osobu, do které jsem tak neomaleně vrazila. Bucky. Ten se pouze usmál a přikývnul.

„To je super, že jsi tady! Mohla bych s tebou mluvit?" podívala jsem se na něj s úsměvem. Tak tohle vůbec neznělo, jako bych byla nějaká vtěrka. Bucky pouze vytřeštil oči. Nejspíše ode mě takovou reakci neočekával.

„Ano, ale ne tady," pousmál se a poukázal směrem do chodby. Do šmoulí prdele, takhle brzo? Ani na rande mě nepozve! Sakra, byli jsme vůbec někdy na rande? A tohle si moje poblázněné já nenapíše!

***
Vešli jsme na střechu a Bucky se zastavil. Rozhlédnul se po okolí, a poté svůj pohled stočil zpět na mě. Ten toho moc nenamluví. Přešel ke kraji a posadil se. Dobrý, nebude skákat. Opatrně jsem šla k němu a posadila se vedle něj.

„Tady jsem ti poprvé řekl, že tě miluju. Docela zvláštní," zakroutil hlavou a uchechtnul se.

„Jo, já vím. Četla jsem ten deník. Opravdu jsem si zapisovala vše, ale až po setkání s vámi," zakroutila jsem hlavou.

„Steve tě do toho uvrtal," pokrčil rameny a usmál se. To na něj docela sedí. Sic nechápu, proč jsem si měla psát deník, ale dobře.

„O čem jsi chtěla mluvit?" podíval se na mě se zvednutým obočím. Kdybych si měla tipnout, my dva jsme pro něj nepříjemné téma.

„Wanda ví, jak mi vrátit vzpomínky. Teda má teorii," pokrčila jsem rameny. Bucky se na mě překvapeně podíval a naznačil mi, ať pokračuju.

„Ty. Nebo spíš zážitek s tebou je klíčová vzpomínka k otevření té truhly," pousmála jsem se a Buckymu se rozzářily oči.

„Jak přesně to teď myslíš?" zatřepal hlavou, a snažil se pochopit, co jsem tu na něj právě vybalila.

„Myslím to tak, že k nikomu nemám takové citové pouto, jako k tobě. I když jsem přišla o vzpomínky, stále nejvíce věřím tobě. Klíčovou vzpomínkou je, kdy jsem si k tobě vytvořila takové pouto," přikývla jsem.

„Ale o tu jsi přišla."

„Nikdo neřekl, že to musí být před vymazáním paměti," pousmála jsem se, a Buckymu se rozzářily oči.

„Bucky, přišla jsem o vzpomínky, ale o city k tobě nikoliv. Trvalo mi si to uvědomit, došlo mi to až na té ošetřovně. Hodně jsem se bála toho, že mi Wanda poleze do hlavy, ale potom jsem viděla tebe, a všechno bylo najednou v pořádku," podívala jsem se na něj.

„Co přesně tím chceš naznačit?" úsměv měl od ucha k uchu.

„Že jsi idiot, ale idiot, kterého miluju," pousmála jsem se a políbila ho.

„Čistě ze zvědavosti, která byla ta vzpomínka, kdy sis ke mně vytvořila to pouto?" ušklíbnul se.

„Když jsem byla v cele, a měla v sobě zaseknutý tesák pekelného psa. Bolelo to, jako sviňa, a už jsem pomalu omdlívala. A ty jsi vtrhnul dovnitř. Bylo ti jedno, že jsem nepřítel, chtěl si mi pomoct," pokrčila jsem rameny.

„Nebyla si nepřítel. Nikdy jsem tě tak nevnímal," pousmál se, vzal mé tváře do dlaní a políbil mě.

„Lidi, tomuhle neuvěříte. Ou, konečně!" zakřičel Sam, který právě vešel na střechu.

„Same!" zakřičeli jsme s Buckym oba zároveň. Sam s tím opravdu nepřestane.

Hola amigos.
Tak jo, dokoukala jsem GoT, a z toho konce mám smíšený pocity. Nějak stejně, jako u Death Note.😂
A přemýšlím na co koukat teď. Nějaké tipy?