Princess of Hell: Redemption [3]

11-Jeskynní Tma

*Bucky*

Otevřel jsem oči, a párkrát jimi zamrkal. Neviděl jsem vůbec nic, byla tu tma. V místnosti nebylo žádné osvětlení, ani okno, kterým by sem pronikalo denní světlo, nebo svit měsíce a hvězd.

Pokusil jsem se zvednout, ale řetězy, v nichž jsem byl připoután, mě zase srazily zpět k zemi. Opřel jsem se o zeď za sebou a zkusil za ně zatáhnout, bez úspěchu. Jeden by čekal, že s vibraniovou rukou toho svedu více.

Povzdychl jsem si, a upřel zrak na zeď před sebou, která šla v té tmě sotva vidět. Dal bych cokoliv za to, abych v té ruce měl nějakou baterku, kterou bych si zde mohl posvítit.

„Ale no tak! Já si tu na jeskynní tmu hrát nechci!" prsknul jsem otráveně. Neviděl jsem ani své vlastní nohy, což bylo více než smutné. Nevěděl jsem absolutně kde jsem, a jak jsem se sem dostal. Snažil jsem se vzpomenout si, na to, co se stalo.

Byl jsem u nás v bytě a přemýšlel nad Francií, když dovnitř vtrhla blond žena s několika muži. Ta blondýna. Bylo na ní něco povědomého, ale nemohl jsem si vybavit, co to bylo.

-flashback-
Seděl jsem na gauči a přemítal nad Francií, když se dveře od bytu rozrazily, a dovnitř vtrhlo několik ozbrojených mužů v čele s blond ženou.

„Ale no tak! Nedávno jsem je spravoval!" rozhodil jsem rukami, když jsem si vzpomněl na Tonyho nálet do bytu.

„Jdeš s námi," poukázala na mě blondýna a kývla na ozbrojence. A to se ani nezeptala. Zvedl jsem se z gauče, když ke mně hned přiběhli dva. Kopl jsem jednoho do nohou, a tím jej srazil na zem, vzal jsem mu zbraň a druhého střelil do hlavy.

„Za tohle mě sousedi rádi mít nebudou," zakroutil jsem hlavou a sledoval dva blížící se ke mně. Chtěl jsem vystřelit, ale zásobník byl prázdný.

„Kdo si sakra nevymění zásobník, když jde někoho unést? Idiot," odfrknul jsem si a jednoho vzal vibraniovou rukou pod krk, a hodil ho ven z bytu. Ta ruka není zase tak špatná. Druhému jsem dal ránu pěstí a kopnul jej do břicha, ten však zachytil mou nohu a srazil mě na zem. Chtěl mě střelit, ale podařilo se mi mu vykopnout zbraň z rukou. Znovu jsem jej kopnul a srazil jej na zem.

„Hezké představení," usmála se blondýna. Byla už jediný stojící. Chtěl jsem jít na ni, ale její oči se bělmo rozzářily, společně s jejími znaky po těle.

„To není možné," vytřeštil jsem nevěřícně oči. Natáhla ruce před sebe, a mě k zemi srazila tlaková vlna, jež vyslala. Snažil jsem se držet při vědomí, ale nepovedlo se mi to.

„Za ten zničený nábytek mě Nyela zabije," zamumlal jsem těsně před tím, než jsem upadnul do bezvědomí.

-end of flashback-

„Valey," vydechnul jsem překvapeně, když jsem si vybavil celou událost. Ta žena, která se ukázala v našem bytě, byla Valey. Stejně jako Nyela. Měla stejně bílé oči, i stejné znaky, pouze její znaky pokrývaly nejen paže, ale i krk.

Byl jsem ponořen do svých myšlenek, a snažil se vybavit si, jak je to celé možné, když se dveře od místnosti otevřely a mě do očí udeřilo studené světlo.

„Sakra, ztlumte to světlo, já už si zvyknul na jeskynní tmu!" prsknul jsem na hosty v mé cele. Bylo to opravdu nepříjemné. Celou dobu jsem byl v hluboké tmě, a najednou mě do očí uhodilo silné světlo. Bylo to, jako by mi někdo před očima držel zapalovač.

„Ahoj, Bucky," promluvil ženský hlas. Předpokládám, že to bude ta blondýna. V místnosti se rozsvítila světla. Tímhle mi teda moc nepomohli. Rukou jsem si zakryl oči a syknul. Šíleně to pálilo.

„Ty jsi ta blondýna, co se mnou hodila o podlahu," prsknul jsem otráveně. Byl jsem naštvaný hned z několika důvodů. Unesli mě a drželi mě v cele bez světla, praštila se mnou o podlahu, a taky jsem měl hlad.

„Trisha stačí," usmála se a klekla si přímo přede mě. To mě hodlá žádat o ruku nebo co?

Hola amigos.
Tak co, chyběl vám Bucky?:D