Princess of Hell: Redemption [3]

3-Atomovka A Neviditelný Vlas

Vstoupili jsme do bytu, kde se celá událost odehrála. Vše zůstalo naprosto stejné. Ani já, ani Steve jsme se nedotkli jediného předmětu, nemohli jsme. Pro nás oba byl Bucky velice důležitá osoba, a každá minuta tady, nás oba ubíjela.

„Vypadá to tu, jako po výbuchu atomovky," vytřeštil oči Tony, když se rozhlédl kolem. Téměř nic zde nezůstalo na svém původním místě, takže to tu opravdu vypadalo, jako po výbuchu atomové bomby.

„Stejně mi to nejde do hlavy. Kdo by to individuum unášel?" zakroutil hlavou Sam a chodil různě po obýváku. Prohlížel každý kout místnosti, jen aby nalezl něco, co nás zavede k Buckymu.

„To se tu právě snažíme zjistit," protočil oči Tony a vzal do rukou zarámovanou fotku mě a Buckyho, kterou jsme pořídili ve Španělsku, kde jsme byli na naše výročí.

„Vypadáte šťastně," pokrčil rameny a fotku vrátil na své místo. Podívala jsem se na ni, a vzpomněla si na okamžiky z Barcelony.

-Flashback-

Stáli jsme na úpatí Montjuic a dívali se na tyčící se zpívající fontánu. Bylo už po desáté večer, a na obloze zářily hvězdy.

„Nechápu to, proč přesně jsme tady?" podívala jsem se s úsměvem na Buckyho, který svíral mou dlaň v té své. Ano, chtěla jsem více poznat Zemi, ale tohle úplně jsem tím nemyslela.

„Říkala jsi, že chceš poznat Zemi, a kde jinde začít než v Evropě? Jo, a taky jsem chtěl do Španělska. Prý je tu fakt hezky," ušklíbnul se a spojil naše rty. Přesně v tu chvíli fontána začala vydávat nádhernou melodii, a zářila několika barvami. Bylo to nádherné. Zakryla jsem si pusu a s údivem sledovala fontánu před sebou.

„To beru, jakože se ti to líbí," pobaveně se ušklíbnul a pozornost věnoval nádheře před námi. Nevěděla jsem, že lidstvo dokáže vynalézt něco tak nádherného. Bylo to neuvěřitelné.

-End of flashback-

„Barcelona?" podíval se na mě se zvednutým obočím Sam, který stál vedle fotografie. Souhlasně jsem přikývla a pohledem přejela celou místnost. Nebylo tu nic, co by nás mohlo zavést k Buckymu.

„Našel jsem vlas, ale to bude s největší pravděpodobností tvůj, protože hrozně pelicháš!" rozhodil rukami Tony, a poté mi zamával vlasem před obličejem. Vážně si všimnul drobného vlasu?

„To sice ano, ale já nemám blond vlasy," protočila jsem oči a založila si ruce na hrudi. Všichni přítomní si vyměnili pohledy, a poté se podívali na Steva, který pouze zamrkal očima.

„Můj vlas to není. Na mě se nedívejte," zvednul ruce v obranném gestu. Tony pouze protočil oči.

„Neříkal Barnes něco o nějaké blond kočce nebo kocourovi?" nadzvednul obočí Tony a založil si ruce na hrudi. Přimhouřila jsem oči a podívala se na Tonyho vražedným pohledem. Jsem si zcela jistá, že o blonďaté kočce nepadlo ani slovo!

„Ne, nic takového neříkal," zakroutil hlavou Steve a koutkem oka sledoval můj naštvaný výraz. S protočením očí a hlasitým odfrknutím jsem si založila ruce na hrudi.

„Tak to vezmeme do laborky a koukneme na DNA. I to by nám v tuhle chvíli mohlo pomoct," pokrčil Tony rameny a odešel ze dveří. Společně s vlasem.

„To nikoho nezaráží, že si všimnul téměř neviditelného vlasu na podlaze?" prolomil po chvíli ticho Clint. Tony není zrovna všímavá osoba, takže fakt, že zaregistroval něčí vlas, je více než překvapující.

„Mě teda ano," vytřeštila jsem oči a podívala se na místo, odkud Tony zvednul vlas. Nerozumím tomu, jak si mezi tím vším bordelem mohl všimnout nějakého vlasu.

„Nic víc už zde není," zakroutil hlavou Sam a povzdychl si. Se Stevem jsme se na sebe podívali a přikývli. Sam s Clintem se taktéž dali na odchod. Zůstali jsme už jen já a Steve.

„Nerozumím tomu. Měl už klid, byl omilostněn, proč by najednou někdo znovu vytahoval jeho minulost?" zakroutil hlavou. Sama jsem to nechápala. O své minulosti mi toho řekl dost, ale stále jsem nerozuměla tomu, proč by jej někdo po těch letech unášel.

„Co když to nebyl nikdo z jeho minulosti? Co když chce někdo zpět Winter Soldiera?" podívala jsem se na něj zadrhnutě. Steve se zarazil a podíval se na mě.

„To je nepravděpodobné. Jediný, kdo o Winter Soldier programu věděl, byla hydra, a ta už dále neexistuje," zakroutil hlavou. Povzdychla jsem si a myšlenkami zase zabloudila k Buckymu. Byli jsme opět na začátku.

„Tak kdo by to tedy mohl být?" zamumlala jsem tiše. Ani jeden z nás neměl nejmenší ponětí, kdo by se v tuhle chvíli na Buckyho zaměřoval. Nikdo už proto neměl důvod. Už z toho všeho byl venku. Proč tak najednou?

Že bych začala vydávat dvě kapitoly denně?:D