Princess of Hell: Redemption [3]

13-Jediná Šance

Vešla jsem do obchodního centra a nervózně se rozhlédla kolem sebe. Byla tu spousta lidí, ale já hledala pouze jedinou osobu. Blond Valey, která měla být má sestra. S povzdychnutím jsem se rozešla kupředu.

„Víš jistě, že to zvládneš?" zazněl mi do komunikátoru Stevův hlas. Neměla jsem ponětí, kde zrovna stojí. Byli zde skoro všichni členové týmu.

„Ne, nevím, ale je to naše jediná šance," zamumlala jsem potichu, tak aby mě nikdo jiný neslyšel. Zamířila jsem rovnou ke kavárně, kde jsme se s Trishou měly sejít, což bylo docela náročné vzhledem k hromadě lidí, která zrovna byla v nákupáku.

„Víš, že není. Pietro s Nat zrovna prohledávají její byt."

„Lidi, místo povídání byste se mohli věnovat okolí," prsknul do komunikátoru otráveně Sam. S protočením očí jsem došla až před kavárnu a vstoupila dovnitř. Rozhlédla jsem se kolem sebe ve snaze najít blond háro. Když jsem jej spatřila, rozešla jsem se k onomu stolu a usadila se naproti ní.

„Ahoj, docela ti to trvalo," usmála se a usrkla ze své kávy. Každý nerv v mém těle pulzoval. Držela jsem se, abych jí nevrazila, a nezačala po ní křičet, kde je Bucky.

„Ahoj. Jo, je tu hodně lidí, bylo těžké se sem dostat," pousmála jsem se. Byla jsem hodně naštvaná, a sedět naproti ní bylo neskutečně těžké. Nebyla jsem vycvičena na tyhle situace, nejsem Natasha, která za sebou má výcvik špionky. Měla by tu sedět ona, ne já.

„Nyelo, uklidni se. Tvoje zářící ruce vidím až sem," ozval se mi do komunikátoru Clint. Podívala jsem se na své ruce. Mé znaky bíle zářily. Rychle jsem schovala ruce do klína a zhluboka se nadechla.

„Je všechno v pořádku?" podívala se na mě se zvednutým obočím. Chtěla jsem přikývnout, ale poté mi došla jedna věc. Nepřišla jsem sama já, proč by měla přijít sama ona? Není obklíčená pouze ona, ale my také.

„V naprostém," zkusila jsem se usmát, ale nejsem žádná špionka, nebo herečka. Jsem dobrá bojovnice, toť vše. Jinak jsem expert na to, všechno zvorat. V tu chvíli mě Trisha popadla za ruku a pevně mě stiskla.

„Nemusíš lhát. Víš moc dobře, kdo jsem," sykla a nechala své oči zazářit. Jo, rozhodně jsme byli obklíčení.

„Co plánuješ?" podívala jsem se jí zpříma do očí. Snažila jsem se udržet v klidu. Nesměla jsem použít své schopnosti, mohla bych zabít každého tady.

„Vždyť už to víš," uchechtla se a podívala se na mé znaky, které začínaly zářit. Poté se její úsměv ještě zvětšil.

„Tady má někdo problém s ovládáním vzteku," pobaveně se ušklíbla a pustila mou ruku.

„Já ti ten Morningstar dám, dělej si s ním, co chceš, ale vrať mi Buckyho, prosím," podívala jsem se jí do očí, a snažila se zadržet slzy, které se draly na povrch.

„Nyelo, je tam všechno v pořádku?" ozval se mi do komunikátoru Steve.

„Ne, Trisha na ni přišla," ozval se zase Clint.

„Myslíš si, že chci ten stupidní meč? Jsem dostatečně silná i bez něj," ironicky se uchechtla, a já se na ni zaraženě podívala.

„Tak o co ti teda jde?" zvedla jsem nechápavě obočí.

„Celý život jsi měla naprosto všechno. Matka tě milovala, trůn ti v podstatě spadnul do klína. Máš rodinu, přítele. Máš úplně všechno, já celé roky trčela v propasti. Chci ti vše kousek po kousku vzít, chci abys trpěla stejně, jako jsem trpěla já," ušklíbla se a sevřela mou ruku. V tu chvíli na našem stole přistál šíp, který začal červeně blikat. Do hajzlu.

Hola amigos.
Nenapadá mě, co sem napsat, tak alespoň pozdravím:D