Princess of Hell: Redemption [3]

2-Ztracená Ruka

Společně jsme vešli do společenské místnosti, kde už byli všichni členové Avengers. Doufala jsem, že bude mluvit Steve, nedokázala jsem potom, co se stalo, hovořit ještě o tomhle. Byla jsem roztěkaná z celé téhle situace. Ubíjelo mě, že jsem nevěděla, kde je, a co s ním je. Zda vůbec ještě žije.

„Kvůli čemu jste nás svolali?" zeptala se otráveně Nat, která rozhodně měla lepší věci na práci než řešit něco takového. S povzdychnutím jsem se posadila na židli. Jestli o tom mám mluvit, ve stoje to rozhodně nepůjde.

„Jde o Buckyho," povzdychnul si Steve, a posadil se na židli. V očích se mu zalesklo, něco, co jsem nedokázala popsat. V lidských emocích, jsem se stále nevyznala, ale byla jsem si jistá, že to byl smutek.

„Neříkej, že zase ztratil ruku," odfrknul si Tony s protočením očí. Odvrátila jsem zrak, a snažila se rozmrkat slzy, které se draly na povrch. Čím déle jsem byla mezi lidmi, tím více jsem se chovala, jako oni.

„On...zmizel," zakroutil Steve hlavou. Celou místností se rozhostilo hrobové ticho. Členové týmu si mezi sebou začali vyměňovat pohledy, které následně přesměrovaly na Steva.

„Jak jako zmizel?" zvedla obočí Nat a přisunula se blíže ke stolu. Steve se podíval na mě. Věděla jsem přesně tolik, co on. Řekla jsem mu vše, co vím. Proč nemůže mluvit on? Jsem antisociál!

„Když jsem přišla dom, dveře od bytu byly otevřené. Všechen nábytek byl rozházený, na podlaze byla krvavá skvrna. Když jsem mu zkusila zavolat, telefon ležel s prasklou obrazovkou na podlaze," podívala jsem se na všechny přítomné, kteří mlčeli, jako hrob. Koukali na mě s pootevřenými ústy a nevěděli, co říct.

„Lidi, řekněte něco. Tohle začíná být divné," zakroutila jsem hlavou a chytila si rukávy mikiny, kterou jsem vzala Buckymu. Nevím, zda mi potom bylo lépe nebo hůř. Ale měla jsem alespoň pocit, že je tu se mnou.

„Kdo by Barnese unášel?" podíval se na nás zadrhnutě Tony. Ani on nevěděl, co v tu chvíli říct. Většinou se ohání vtípky, ale v téhle situaci by to bylo dosti necitelné i na něj.

„Těžko říct. Jako Winter Soldier si udělal mnoho nepřátel," zakroutil hlavou Steve a zkousnul si ret. Vypadal, že v téhle konverzaci nechce dále pokračovat, ale neměl na výběr, pokud mu chtěl pomoct.

„Myslíš, že se jedná o někoho z jeho minulosti?" podívala se na něj překvapeně Wanda. Se Stevem jsme si vyměnili pohledy. Těch lidí mohlo být mnoho, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena.

„Pokud ano, jsme ztracení," složil si hlavu do dlaní. Za tu dobu, co Steva znám, jsem jej takhle neviděla. Bucky pro něj znamenal hodně, nedokážu si představit, jaké to pro něj muselo být.

„Nejsme. Najdeme ho," podíval se na Steva Clint, který byl doteď potichu. Nerad se k těmto věcem vyjadřoval. Kdo by jej mohl vinit?

„Vždyť ani nevíme, kde začít," zakroutila jsem hlavou a zkousla si ret. Fakt, že jsem nevěděla, kde Bucky je, mě neskutečně užíral. Bylo to, jako přijít o kus sebe. To on mě držel, abych se nezcvokla. Díky němu, jsem ještě stále na straně Avengers. On je důvodem, proč jsem se nevrátila zpět do pekla. Nedokázala bych o něj přijít.

„Ale víme. U vás v bytě," podíval se Sam mým směrem. Měl pravdu, odehrálo se to u nás v bytě. Je možné, že tam bylo něco, co jsme přehlédli. Není divu, oba jsme byli roztěkaní z celé situace. Měli jsme k tomu osobnější vztah než kdokoliv jiný z týmu.

„Myslíš, že jsme něco přehlédli?" podívala jsem se na Sama zaraženě. V duchu jsem se fackovala za to, že jsem se pořádně nerozhlédla. Možná, kdybych více hledala, možná bych si něčeho všimla.

„Očividně se neobtěžovali se zametáním stop. Takže tam něco rozhodně bude," přikývnul Pietro. Doufala jsem, že má pravdu. Chtěla jsem najít cokoliv, co by nám prozradilo, kde Bucky je.

„Myslím, že bychom měli jít," přikývnul Clint a začal se zvedat ze židle. Postupně se začali zvedat i ostatní. Jsem zvědavá, jak se tam všichni vejdeme.

Hola amigos.
Jsem prvně tuhle část omylem publikovala o dost dříve než jsem chtěla. Aneb, když místo uložit kliknete na zveřejnit xd