Princess of Hell: Redemption [3]

4-Paranoidní Sam a noviny

Společně se Samem jsem vešla do kavárny, kde se to hemžilo lidmi. Zadrhla jsem se hned ve dveřích a němě zírala před sebe, čímž jsem nesmírně pobavila Sama, který do mě následně žduchnul, aby mě popostrčil.

Samozřejmě Sam na sebe upoutal pozornost hned několika jedinců, o to příjemnější zážitek to byl. Ale uklidňovalo mě, že si alespoň nikdo nebude všímat mě. Po páté otázce: „Ty jsi Falcon?", jsem přestala poslouchat, a rozhlížela se kolem.

„Ahoj," ozval se mi těsně za zády neznámý hlas, který byl rozhodně ženský. S hlasitým polknutím jsem se otočila a spatřila blond dívku, které nemohlo být více, jak třicet let.

„Ty jsi Nyela, že? Viděla jsem o tobě jeden článek," s úsměvem ukázala na volné místo u stolu. Souhlasně jsem přikývla. Komunikaci s cizinci jsem nikdy nefandila. Podívala jsem se na Sama, který byl zaneprázdněn svými fanoušky. S povzdychnutím jsem se usadila k dívce, která na mě s úsměvem koukala. Bylo to dost děsivé. Jak může být někdo, tak veselý, když planetu ničí globální oteplování?

„Jsem Trisha," s úsměvem ke mně natáhla ruku. Ruku jsem přijala a potřásla si s ní. Ta holka fakt hodně mluví.

„Co tě sem přivádí? Neměla bys s něčím pomáhat Avengers nebo...být s Barnesem?" zvedla obočí a usrkla z kelímku od kávy. Bucky...

„Neměla, nejsem Avenger. Jsem pouze přítelkyně jednoho z nich," pokrčila jsem rameny a podívala se do stolu. Sice jsem na zemi byla už nějakou chvíli, ale stále jsem byla z lidí nervózní.

„Moment, ty nejsi? Ale vždyť...bojovala jsi s nimi," zakroutila nevěřícně hlavou.

„Zase tak odvaření ze mě nejsou," pousmála jsem se. Trisha pouze přikývla, a poté začala svůj dlouhý monolog o Stevovi, který jsem opravdu neposlouchala. Koutkem oka jsem se podívala na Sama, který už nyní nehovořil se svými fanoušky, ale mluvil s někým po telefonu.

„Trisho, ráda jsem tě poznala, ale musím už jít. Tak ahoj," s úsměvem jsem se zvedla od stolu a šla rovnou za Samem, který vypadal, že každou chvíli omdlí.

„Jo, dobře," s těmito slovy Sam hovor ukončil a telefon dal do kapsy. Několikrát se zhluboka nadechnul, než se zběsile začal rozhlížet kolem sebe. Neměla jsem nejmenší ponětí, kvůli čemu tak vyvádí.

„Same, jsi v pořádku?" položila jsem mu ruku na rameno, neboť vypadal, že každou chvíli dostane panický záchvat. Sam mě rychle vzal za paži a začal mě táhnout ven z kavárny v obchodním centru.

„Co se děje? Hej!" křikla jsem a vyškubla se mu. Sam se stále prudce rozhlížel kolem sebe, aniž by řekl jediné slovo, o tom, co se vlastně děje.

„Musíme odtud zmizet. Hned," podíval se na mě s vytřeštěnýma očima, a začal mě táhnout k východu. Sam se zadrhnul, když zaregistroval muže v černém oděvu stojícího u květináče, jak si pročítá dnešní noviny.

„Wow, chlap si čte noviny. Jak zvláštní," protočila jsem oči a podívala se znovu na onoho muže. Chvílemi těkal očima na nás, a poté na další patro, kde stáli další dva muži.

„Kdo si do obchoďáku chodí číst noviny? Kromě seniorů, ale tenhle zrovna, jako senior nevypadá!" křiknul na mě šeptem a pokračoval k východu, kde se opět zadrhnul, když spatřil další dva.

„Nemusíš hned tak vyšilovat. Tohle je ochranka," protočila jsem oči a ukázala na dva muže, kteří měli na vestách nápis: „Security".

„Asi už jsem paranoidní," zakroutil hlavou. Za tu dobu, co jsem se se Samem neviděla, se něco změnilo. Něco zlého se mu stalo, a očividně se to na něm podepsalo.

„Same, je ti dobře?" zeptala jsem se jej, když se rozhlížel všude kolem sebe. Ačkoliv to nerada přiznávám, nebyl paranoidní. Stejně odění muži, jako ten u palmy, se začali objevovat všude.

„Jaká je pravděpodobnost, že jsme obklíčení?" podívala jsem se na Sama se zvednutým obočím. Ten se rozhlížel kolem, a snažil se určit přesný počet černooděnců.

„Asi tak...sto procentní," povzdychnul si, když spatřil dva kolem nás. Jestli tohle nejsou ti samí lidé, co unesli Buckyho, tak je to sakra velká náhoda.

Hola amigos.
Nějaký fanda the pretty reckless tady?:D