Princess of Hell: Redemption [3]

15-Souboj s dveřmi

*Bucky*

Podařilo se mi strhnout si řetězy z nohou, sice s bolestným skuhráním, ale podařilo. Vstal jsem ze země a podíval se před sebe, kde by měly být dveře. Jsem zvědav, jak si poradím s tímhle. S povzdychnutím jsem se rozběhl proti dveřím, ve kterých se utvořila prohlubeň a mírně povolily.

„Tak tohle bude na dlouho. To dřív budu mít otřes mozku," prsknul jsem otráveně a znovu se rozběhnul proti dveřím. A tak jsem to udělal ještě dvakrát, než ty dveře konečně vypadly.

Vyběhnul jsem na chodbu a podíval se kolem sebe. Chodba byla naprosto prázdná, do doby, než se spustil alarm. Rychle jsem se rozběhl doprava, byl to první směr, který mě napadnul. Nechtěl jsem se ohlížet za sebe, bylo mi jasné, že za mnou běží několik agentů.

Znovu jsem zahnul doprava, kde už na mě čekali tři agenti, či co to bylo. Zamrkal jsem očima a překvapeně se na ně podíval. Jsem obklíčený, opravdu skvělé. Jeden na mě okamžitě namířil svou zbraň. Rychle jsem mu chytnul zbraň, namířil ji na druhého agenta a vystřelil. Kulka jej trefila přímo do hlavy. Vzal jsem agentovi zbraň a praštil jej do kebule.

„Dobrou noc," ušklíbnul jsem se, když agent spadnul v bezvědomí k zemi. Podíval jsem se na třetího, který odhodil zbraň a zvednul ruce v obranném gestu.

„Počkej, já tu už nechci dělat. Všichni jsou tu divní," zamrkal očima. Zamával jsem mu, a agent se dal na útěk. Otočil jsem se na chlapy, kteří ke mně mířily zezadu.

„To není dobré," povzdychnul jsem si a podíval se na pět chlapů. Namířil jsem na ně zbraň a vystřelil. Udělali to samé, takže jsem se musel ještě vyhýbat kulkám, skvělé.

Posledního stojícího jsem praštil zbraní do hlavy a kopnul do břicha. Poté jsem zamířil chodbou dále. Musím se odtud dostat.

Doběhl jsem k východu, a úlevně si oddychnul.

„No, konečně," vydechnul jsem, a vyšel ze dveří ven. Brada mi hned spadla až někam na zem, když jsem se rozhlédl po okolí.

„Kde to do prdele jsem?!" rozkřiknul jsem se, čímž jsem nejspíše vyplašil pár ptáků, kteří se usídlili v korunách stromů.

****

Přišel jsem až před náš byt. Dveře byly, jak jinak než zamčené, což se o protějším bytě říct nedalo. Otočil jsem se ke dveřím protějšího bytu, odkud jsem slyšel hlas Nat a Pietra.

„Nat?" nakouknul jsem dovnitř. Oba se otočili mým směrem a brada jim spadla až někam k zemi.

„Bucky? Co tady děláš? Všichni jsme tě hledali," vyjeveně na mě koukala. Nechtělo se mi jí vyprávět celou historku o tom, jak jsem utekl, potřeboval jsem rychle najít Nyelu.

„To teď není podstatné. Potřebuju najít Nyelu," podíval jsem se na oba přítomné. Ti si pouze vyměnili pohledy a poté se znovu podívali na mě.

„Je s Trishou. V obchoďáku, a hledá tě," povzdychnul si Pietro. Vytřeštil jsem nevěřícně oči a rychle se rozešel pryč z bytu, a domu. Slyšel jsem hlas Nat, takže běžela za mnou.

„Pěšky tam nedojdeš dřív, jak za hodinu," protočila oči a sedla do svého auta. Nevěřím, že Nat jezdí v tomhle. Víc nápadnější už být nemůže. S protočením očí jsem si sednul vedle ní, a Nat se rozjela.

***

Vystoupil jsem z auta a rozběhnul se do obchoďáku. Musím ji najít. Za žádnou cenu nesmí být s Trishou o samotě. Netuší, o co jí doopravdy jde. Není to morningstar. A i kdyby, kvůli mně se jej vzdát nesmí. Běžel jsem kupředu odkud se ozývaly rány mečem, bylo mi jasné, že to bude Nyela.

Byl jsem už kousek od nich, viděl jsem Nyelu, Steva, Sama a Thora. A tu bloncku, co nezavře hubu. Nye šla zrovna k ní, ale Trisha ji odhodila tlakovou vlnou.

„Nechceš se na to už vysrat?!" zakřičela Nye, která ležela na podlaze. Poté Trisha odhodila i Thora, Sama a Steva. Nelhala, když řekla, že je o dost silnější než Nye. Nye chtěla vstát, ale Trisha ji telekinezí přirazila k zemi.

„Chtěla jsem, abys poznala to samé, co já, ale smířím se i s tvou smrtí," pokrčila rameny a chystala se Nye proklát. Zachytil jsem vibraniovou rukou meč a podíval se na Trishu.

„To si nemyslím," ušklíbnul jsem se a podíval se na Trishu, která vyjeveně koukala.

Hola amigos.
Dobře, byl to Bucky. :D