Everything will be fine /SMTV FF

18. Výhražný list

Prvý deň, keď som prišla z nemocnice, bol docela fajn. Keď sa Robo dozvedel čo mi je, zobral ma naspäť. Nie že by chcel ale on musel, keď že za ním prišli poliši. Musela som ešte pár dní sedieť doma ale neprotestovala som. Na Instagram som vydala storku že som v poriadku a že sa môžu tešiť na ďalšie videa. Pár reakcii na storku ma prekvapili, niektoré ma dokonca dohnali k slzám. Vraj som mala radšej zomrieť, že si to veľa ľudí želalo. Bola som rozcitlivená a tak som proste vypla mobil a plakala som do vankúša. Zrazu niekto zazvonil. Nenamáhala som sa ísť otvoriť, rozhodla som sa tváriť že nikto nie je doma. Veď aj tak by Robo nešiel tie dvere otvoriť. No tentoraz ich reálne šiel otvoriť. Začula som známy hlas. Bol to Mattem. Prečo musel teraz prísť? Rozhodla som sa že sa budem tváriť že spím. Počula som zaklopanie na dvere a potom ktosi vošiel do izby. Sadol si na moju posteľ. Stále som sa usilovne tvárila že spím. Pohladkal ma nežne po hlave a vstal. Myslela som si že sa chystá odísť a tak som mierne pootvorila oči, no on si sadol na stoličku a vybral mobil. Zrejme chcel počkať, dokým sa zobudím. Nevedela som ako to dokážem dlho uhrať že spím a tak som len ležala. Ležala a ležala. Skoro som aj naozaj zaspala no v tom Mattemovi zazvonil mobil. Mal to skoro na plné pecky a trochu som sebou cukla. ,,Ježiš marja. Proč voláš Vitoo?" šepkal Mattem. Mal hlas na volanie príliš nahlas takže všetko som počula čo hovoril Vitaa. ,,Proč šeptáš?" opýtal sa Vitaa. ,,Lil spí. Tak ji nechci vzbudit. Možná už je kvůli tobě i vzhůru." syčal Maty. Pri Vitovi bolo počuť zapískanie. ,,Uuuuuu, ty se nezdáš." pretočila som očami a kútikom oka som pozrela na Matyho. Aj ten pretočil očami. ,,Haha, vtipný. Vážně. Vitoo, reálně mi řekni, proč voláš?" Mattem sa postavil zo stoličky a začal sa prechádzať po izbe. ,,Volám protože tu byl ten neznámý. Nechal vzkaz. Takže jsem přijeď s Lil. Okamžitě!" všetko som počula. Začala som sa akože preberať, aby to vyzeralo vierohodne. ,,Lil už je vzhůru. Za chvilku jsme tam." Maty zložil a otočil sa na mňa. ,,Dobré ráno. Tak jak jsi se vyspala. Nebo, jak se ti tam leželo v přetvárce že spíš." žmurkol na mňa. Ja som sa zatvárila pohoršene. ,,Ako si to vedel?",,Víš, není to přehlédnutelné." povedal a usmial sa. Ja som po ňom hodila vankúš ktorý bol na posteli. ,,Teďka bohužel nemůže být polštářová bitka. Musíme jet za ostatními." chápala som to a tak som popadla mobil, rýchlo sa obula a s Matym sme šli.

Otvoriť nám prišiel Samo. ,,Fajn že ste už tu. Poďte hore, je to dosť...divné." rýchlo sme sa všetci ponáhľali. Keď sme vošli do bytu, všetci už sedeli v obývačke a podávali si lístok. Začula som útržok z rozhovoru medzi Vitoom a Dejzrom. ,,...má plány. Tak co ty víš?" vravel Vitaa. Bol to vážne len malý útržok z vety takže som nepochopila významu. ,,Takže, čo sa tam také zaujímavé píše?" opýtala som sa a sadla si na zem do Tureckého sedu. ,,Přečti si to sama." Dejzr mi podal papierik a ja som sa pustila do čítania. Písalo tam:

Zdravím vás :)

Zřejmě víte, od koho je tenhle vzkaz takže přejdu rovnou k věci. Zřejmě ste si říkali, kdy už s tím přestanu, no pravda je taková, že mě to začalo i dost bavit. S někým z vás mám osobně nevyřízené účty a do té doby c si ty účty nevybavíme, tak budu Lil psát to co píšu. Budu vás sledovat na každém kroku ať jste kde jste. Když to chcete ukončiť, jednoduše nech Lil přijde za mnou do parku. Promluvim si s ní a já pak přestanu. To je vše. A nebo jednoho dne někdo z vás záhadne zmizí amožná, ale jenom že možná, se jednou objeví mrtvý :)