Everything will be fine /SMTV FF

23. Obálka

Vybrala som mobil a šla som zavolať sanitku. Zrazu sa ma niekto zozadu dotkol. Mykla som sa. ,,Klid, to jsem já!" bol to Maty. Vyzeral vystrašene. ,,Co se stalo?" opýtal sa a kľakol si ku mne. ,,Ja...proste som išla..a.." rozplakala som sa.  Nevedela som čo mám robiť. 

Pohľad vodiča:

Všechno bylo perfektně naplánované. Stačilo aby klučina vylákal holku na cestu a bylo by. No namísto holky přišel o život kluk...Jen co jsem si uvědomil, jakou chybu jsem provedl, rychle jsem šel za Martinem...tohle se už nesmí opakovat...Ještě jedna taková chyba a už se ku Lil blíže ani nedostaneme.

Pohľad Lil:

Nakoniec sme zavolali políciu a sanitku. Všetko som im povedala. A ako som predpokladala, chlapec bol mŕtvy. Maty ma chcel objať no ja som odmietla. Keď polícia so sanitkou odišli dala som sa na odchod že pôjdem naspäť do svojho bytu no Maty ma zastavil. ,,Dovol mi to ti vysvětlit! Prosím!" zastavila som sa. ,,A čo chceš vysvetľovať?! To že som bola stávka? Aké výhovorky máš??" vrelo to vo mne. Chcela som kričať a hádať sa. ,,Řeknu ti pravdu! Všechno od doby co jsme se vsadili." Mattem vyzeral dosť smutne no zároveň aj odhodlane. ,,Až keď prídeme ku nám...povieš nám to všetkým..." a šla som ďalej. Maty šiel za mnou. 

Len čo sme vošli do bytu, počuli sme krik. Zrejme si nikto nevšimol, že sme vošli. ,,TAK ALE DO PI*E! CHAPEŠ ŽE MATYÁŠ JE DEBIL?!" kričal Dominik. ,,Ajaj..." bola Matyho reakcia. Mala som chuť mu vraziť. Vošli sme do mojej izby. ,,Čaute..." pozdravila som a dala si dole bundu. ,,Pověsím ti ji na věšák." ponúkol sa Maty no ja som ju len hodila na posteľ. ,,Ty si hlavne sadni a rozprávaj." nahodila som vážny výraz. ,,Jo jo. Taky bych chtěl slyšet vysvětlení." ozval sa Vitaa. ,,No takže...Začnu asi od začátku..." ,,NE VOLE ASI! URČITĚ!" vykríkol Dejzr. ,,Jo jo jo. Vždyť jo.."
Chvíľka ticha...

Stále je ticho....

Stále....

,,Budeš mluvit kur*a nebo ne?!" Dejzrovi to šlo na nervy. Aj mne pravdu povediac. Neviem ako sa chce obhájiť, no dúfam, že to nebude nejaká báchorka.  ,,No...takže...začalo to tou sázkou. Ale až na druhej den jsem s vzpoměl o co jsem se vsadil... Došlo mi že to byla pi*ovina, nějak jsem se na to vykašlal a zapoměl na to..." no počas Matyho rozprávania mu skočil do reči Vitaa. ,,HO*NO ZAPOMĚL! JEŠTĚ PO PÁR DNECH JSI NÁM O TOM VYKLÁDAL ŽE UŽ MÁŠ VYHLÍDNUTOU HOLKU!" Mattem to však vedel odôvodniť...no vedel ako vedel... ,,Protože jsem chtěl aby jste si mysleli že tu sázku nějak plním...tak půl na půl... ale pokračujeme. No a jak šli dny tak jsem se zamiloval do Lil...tak se to dá říct. A na sázku jsem už nemyslel ani nepamatuju. Chápeš to? Prostě byla to pi*ovina se vsadit. O takovou blbost. Neměl jsem...." Vitaa pretočil očami, Dejzr si odfrkol a Samo le ticho sdel. ,,To ti mám veriť?" opýtala som sa ho trochu znechutene. Neverila som mu, sklamal ma. ,,Nevím...byl bych rád kdyby jsi tomu věřila." usmial sa a pozrel sa na mňa no ja som mu úsmev neopätovala a tak odvrátil pohľad. ,,Potrebujem čas...Prepáč Maty ale...už to nebude také aké to bolo..." postavila som sa a šla do kuchyne. Domča šiel za mnou. ,,Věříš mu..?" zobral si šálku s vodou a napil sa. ,,Neviem čo si mám myslieť...chcem tomu dať čas..." pokrčila som plecmi a zrazu niekto zabúchal na dvere. ,,Aký debil by tak neskoro večer trieskal na dvere..?!" naštvaná som šla otvoriť dvere. Nikto tam nebol. ,,Ha ha. Moc vtipné." pretočila som očami a zavrela dvere. Takéto "žartíky" fakt nenávidím. Len to človeka otravuje. Snažila som sa zabudnúť na ten encident s Matym a tak som sa vrátila do izby. ,,Čo chcete robiť teraz?" pokúsila som sa o sílený úsmev. Ich pohľady boli na nezaplatenie. ,,Och, netvárte sa tak. Nechcem aby tento večer bol ešte horší ako je...pozrime si nejakú komédiu. Alebo si niečo zahrajme. Len nech nie je nuda." všetci vyzerali, ako keby rozmýšľali. Nikto nechcel nič robiť. Keď im vyhovuje len tam tak sedieť, nech si sedia, pomyslela som si a šla som znova do kuchyne kde bol ešte stále Domča opretý o linku. Zas niekto zaklopal. ,,Ale tak už do pi*e!" naštvala som sa ale šla som ku dverám. Otvorila som ich a zasa tam nik nebol. Na zemi bola obálka. Len čo som ju zodvihla, niekto sa dotkol môjho ramena. Zamrazilo ma... no bol to len Dominik. ,,Ty si vážne vrchol trouba!" zasmiala som sa lebo nado mnou stál ako nejaký prízrak. ,,Promiň," zasmial sa, ,,co to je?" pozrel sa na obálku. ,,Čo ja viem, ideme to zistiť." vošli sme do bytu a šli sme ku ostatným. ,,Normálne sa cítim ako v horore." nebolo to moc na smiech ale v ten moment ma nenapadlo nič iné len sa nad tým zasmiať. ,,Otevři ji." pobádal ma Vitaa a tak som aj urobila. V obálke bol list. Aké nečakané. No to čo v ňom písalo nebolo vôbec, ale že vôbec na smiech...