Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část sedmá

Doletěli jsme do Stark Toweru a Steve si běžel pro štít, ostatní bojovali s nějakými nestvůrami. „Katrin!" zakřičela Nat. „Běž se schovat!" zavrtěla jsem hlavou. „Ne! Musím ho najít!" Roztáhla jsem křídla a celý tým jen koukal s otevřenou pusou. „Tak teď tady někdo bude mít dobře nakopanou prdel." Vyletěla jsem nahoru a hledala Lokiho. Zahlédla jsem muže v zeleném obleku, se zlatou přilbou ve tvaru rohů. To je rozhodně on. „LOKI!" zakřičela jsem a on se otočil. „Katrin... Katrin!... To není možné..." snesla jsem se k němu a pevně ho objala, do očí se mi hrnuly slzy, tak moc mi chyběl, bez něho bych to nebyla já. „CO TO TADY PROBOHA VYVÁDÍŠ?!" řekla jsem naštvaně a podívala se na něj. Neodpověděl, ani nemusel, vše mi hned bylo jasné.

„Loki... ty takový nejsi..." vrhla jsem na něj svůj smutný pohled. „Jak to můžeš vědět?! Neznáš mě Katrin, nejsem ten, za koho mě máš, už to nejsem já. Tak jak si můžeš být, tak jistá když..." Stihla jsem ho přerušit. „PROTOŽE JSEM STEJNÁ! Nic neříkal, jen mě poslouchal. Roztáhla jsem svá křídla a začala mluvit. „Jaký anděl má taková křídla, lidi i ostatní andělé s mě bojí a nepřijímají mě, moje matka celý svůj život zasvětila moci, neměla jsem nikoho, jen tebe... Vím jaký jsi, znám tě a vím že v hloubi tvé duše jsi akorát nešťastný... Jako já... Loki, nedělej ze sebe svojí sestru, ty jsi jiný, jsi lepší... Tak mě prosím nepřesvědčuj o opaku..." smutně se na mě podíval. „Katrin, vždy jsi byla slunce v mém životě, jen doufám že mi odpustíš..." Chtěl přivolat další stvůry, ale než to stihl tak jsem zakřičela „NE!" a sebrala mu žezlo a vyletěla nahoru nad Stark Tower.

Jen jsem viděla, jak Lokiho chytil Bruce, jen byl zelený, a tak o 3 metry větší. Hodila jsem žezlo Starkovi a začala zabíjet stvůry ve vzduchu. Moje křídla mají zvláštní schopnost, když s nimi hodně máchnu, vyletí pírka, která se zabodnou tam, kam jsou namířené. Zabíjet stvůry byla docela zábava, Nat později uzavřela portál a sletěla dolu, viděla jsem Tonyho, jak tam leží a Avengers stáli kolem něj. „Je mrtvej?" zeptal se Clint. „Není, ještě není jeho čas." Odpověděla jsem a klekla si k Tonymu. „No tak, Starku." „Probuď se" zašeptala jsem. Moje dlaně zasvítily zeleně a Stark se prudce posadil a koukal na ostatní. Zvedla jsem se a nabídla mu pomocnou ruku, zvedla jsem ho a všichni jen koukali, nikdo nic neříkal, všechny pohledy padly na mně.

„Je to výhoda anděla smrti. Umím život vzít, ale i dát." Řekla jsem a zvedla pohled k ostatním. Najednou mě Tony obejmul. „Děkuju... myslím že nikdo nebude proti, když ti nabídnu místo u Avengers." Podíval se po ostatních a pak znovu na mě. „Tak co... bereš?" S úsměvem jsem kývala hlavou. „Vítej mezi námi, teď jsi jedna z nás... jsi Avenger." Měla jsem úsměv od ucha k uchu. „Tak teď už zůstat musíš" Podíval se na mě Steve. „Budu jen ráda." Steve mě objal, přerušil to Thor, když najednou zakřičel. „JOOOO!" než jsem se stihla otočit, držel mě na ramenou a poskakoval jako malé dítě, rozesmálo mě to. Když jsme se konečně dostali do Stark Toweru, pustili mě za Lokim do cely.

Smutně na mě koukal. „Odpust mi Katrin..." řekl do ticha.