Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část čtvrtá

Když se party blížila ke konci a všichni a na mě, Thor a Steva byli na mol, nabídl mi Steve, že mi ukáže pokoj pro hosty, byla jsem unavená, a tak jsem souhlasila, při cestě k výtahu jsme si povídali...

„Takže jsi anděl smrti, víš kdo, kdy a jak zemře a očividně umíš číst myšlenky."

„Přesně tak, a ty jsi Kapitán Amerika, že?"

„Už to tak bude." Usmál se a zmáčkl tlačítko od výtahu. Když se otevřeli dveře, okázal rukou ať jdu první, docela gentleman. Výtah se z ničeho nic zatřásl a zhaslo světlo, neudržela jsem rovnováhu a narazila do Steva, chytil mě za ruku a pevně držel kolem pasu. „Co to bylo?!" vyhrkla jsem. „Nemám tušení, nejspíš vypadl proud." Takhle jsme tam stáli možná půl hodiny, pak to naběhlo a my pokračovali ještě 3 patra níž. Když jsme vystoupili, byla před námi dlouhá chodba a snad 30 dveří. Steve mě zavedl k těm posledním. „Tak, tady je pokoj pro hosty, když tu zůstaneš déle, dostaneš svůj vlastní." Usmál se a podíval se na mě. „No to ještě nevím, ale možná bych se chvíli zdržet mohla." Otevřela jsem dveře a spadla mi brada. „Páni" byl to obrovský pokoj s postelí, kam by se bez problému vešli tři lidi, byl tam velký balkón, a dokonce i televize. Vešla jsem dovnitř a stále se otáčela a vše si prohlížela. „Páni... to je... to je úžasný." Otočila jsem se na Steva, který se opíral o futro okolo dveří, jen se usmíval a pozoroval mě. „Vezmu si pokoj vedle tebe, kdyby si cokoliv potřebovala, jsem hned vedle, tak se hezky vyspi, dobrou noc." Sahal po klice, aby zavřel dveře, my andělé jsme rychlí, a tak, jsme během vteřina byla z prostředka pokoje hned u dveří. „Děkuju Steve, dobrou noc." Usmála jsem se, ještě mi úsměv oplatil a zavřel dveře. Potají jsem sledovala jeho mysl...

„Je to opravdu zvláštní dívka, ale skutečně mě zaujala, doufám že ještě chvíli zůstane, rád bych ji lépe poznal."

Podobné myšlenky měl celý večer, dokonce i před spaním, překvapilo mě to. Po několika hodinách, co jsem stála na balkoně a pozorovala noční záře New Yorku, mi došlo že v těchto šatech nejspíš spát nemůžu, tak jsem využila toho, co řekl Steve: kdyby si cokoliv potřebovala jsem hned vedle.

Otevřela jsem dveře a zaklepala na ty hned vedle, po pár minutách otevřel rozespalý Steve a mnul si oči. „Nerada tě budím, ale nemám tady nic v čem bych mohla spát, nevíš kde by jsem něco teď sehnala?" zavrtěl hlavou „Ale můžu ti půjčit moje tričko, a když zítra neodejdeš, můžeš s Nat jít něco nakoupit." Zakývala jsem hlavou, jako znamení souhlasu „Děkuju, byl bys hodný." Usmála jsem se a sledovala, jak jde ke skříni, vytáhl černé tričko a s úsměvem mi ho podal. „Děkuju, už tě nechám spát tak dobrou." Odešla jsem k sobě a šla do sprchy, později jsem si vzala Stevovo tričko, bože ten chlap má tak o 5 čísel větší velikost, je mi to jak šaty. Stále jsem se prohlížela v zrcadle a smála se.

Po chvíli jsem zhasla, zachumlala se pod peřinu a upadla do hlubokého spánku, byla jsem skutečně vyčerpaná. Normálně mívám noci plné snů, ale tu noc se mi nic nezdálo, párkrát jsem se probudila, slyšela jsem totiž zbytek, jak jdou spát, byli opilí, a tak dělali velký rámus, ale mě to nevadilo, po chvíli jsem vždy usla.