Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část devátá

Přišla jsem ke zbytku týmu a pozdravila. Všichni jen stáli a koukali, někdo měl vyvalené oči, někdo zase otevřenou pusu. Nevím, co je tak zaskočilo tak jsem se radši zeptala. „Je na mě něco špatně?" snažila jsem si sama sebe znovu prohlédnout. Slova se ujmul Tony. „Jsi..." ale přerušila ho Nat. „...nádherná" „Ou... Děkuji" usmála jsem se, ticho znovu přerušil Tony. „Dámy a Pánové, tohle je náš nový Avenger, Katrin! A tak mi dovolte, pronést přípitek. Katrin, bez tebe bychom nezvládli boj v New Yorku a taky by svět ztratil úžasného playboye..." všichni se zasmáli. „Tím chci říct." Pokračoval Tony. „Že bez tvého jednání, bychom byli v loji, a tak si myslím že je správné, stát se Avengerem, takže... Vítej v týmu!" všichni začali tleskat a zvedat své skleničky, Steve ke mně přišel a podal mi také jednu. „Gratuluju, jsi jedna z nás." Prohlásil. „Děkuji, snad mě za měsíc nebudete mít plné zuby." Usmála jsem se. Steve jen zavrtěl hlavou, šla jsem si sednout k baru a pozdravila Sama.

„Ahoj, je tu volno?" ukázala jsem na židli vedle něj. „Katrin... jo jasně, sedni si, dáš si něco k pití?" ukázala jsem na svoji poloprázdnou skleničku. „Ne děkuji, ještě tam něco mám." Se Samem jsme si povídali a smáli jsme se, za hodinu ke mně přišel mírně opilý Tony. „Zatancuješ si se mnou?" podívala jsem se na Sama a ten se zasmál. „Jo jistě." Řekla jsem Samovi ať mi hlídá kabelku, k mému štěstí tam samozřejmě hrála pomalá romantická hudba. Tony mě chytil za ruku, a druhou položil na můj pas. Byl opilý, a tak mi několikrát šlápl na nohu, přišlo mi to vtipné. Každou chvílí byl na mě víc nalepený, pak se ke mně přibližoval, bylo mi jasné že mě chce políbit...

Rychle jsem uhnula, takže z toho vznikla pusa na tvář, neřešila jsem to, byl opilý ale všiml si toho Steve, po chvíli odešel. „Promiň, musím jít." Omluvila jsem se Tonymu a šla za Stevem, nejel výtahem, šel po schodech, a tak jsem měla velký náskok. Dveře od výtahu se otevřely a já během 30 sekund byla na místě a čekala na Steva. Byla jsem opřená za rohem a když to nejmíň čekal, promluvila jsem. „Ty už jdeš spát?" rychle se otočil a koukal na mě jak na zjevení. „Katrin... bože, strašně jsi mě vylekala." Bylo slyšet, jak moc mu bije srdce. „Promiň, to jsem nechtěla, v pohodě?" provinile jsem se na něj podívala. „Jo, je to dobrý, jinak moc mě to tam nebaví, nemám se tam s kým bavit."

„Můžeš se tam přece bavit se mnou." Nechápavě jsem se na něj podívala. „Ty máš přece Tonyho" odfrkl si. „Tak o tohle tu jde." Steve chtěl odejít, ale já ho chytila za ruku. „Steve, chci slyšet pravdu, ty žárlíš? A než budeš lhát, nezapomeň, že umím číst myšlenky." Odvrátil pohled a navrhl mi, ať to neřešíme tady na chodbě a jdeme k němu do pokoje, souhlasila jsem. Otevřel mi dveře a řekl ať se posadím na sedačku. Poslechla jsem a on se posadil na postel a začal mluvit. „Když nepočítám 70 let spánku, tak jsem za život cítil něco jen k jedné osobě, která samozřejmě zemřela. Do teď, se neobjevil nikdo, kdo by mě nutil něco cítit, ale to se změnilo... objevila ses ty...a během pár dnů se vše otočilo vzhůru nohama, a ano, odpověď je ano, žárlím. Protože Tony má každou, kterou chce, ale já rozhodně ne. Prostě, tě mám rád, líbíš se mi a něco k tobě cítím, jsi jiná, jiná než ostatní." Jen jsem mlčela a dívala se na něj, zvedl se a prohlásil. „No a teď jsem to podělal..."