Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část dvacátátřetí

Pak jsem uslyšela zakřičet jednoho ze svých sourozenců, křičel bolestí, pro mě to bylo něco jako probuzení, začala se kolem mě tvořit zelenomodrá energie a moje oči se stali zelenými, mé šaty vystřídala zeleno černá látka, na rukách jsem měla kovové brnění a přidal se k tomu i černý plášť, postavila jsem se na nohy, roztáhla křídla a vyletěla z hradu nepřekonatelnou rychlostí. Viděla jsem Avengers jak boj s plameny prohrávají, sletěla jsem na zem a plameny zničila, vtáhla jsem jejich sílu do sebe, a všichni na mě jen koukali, nezmohli se na slovo. Usmála jsem se na ně, vyletěla do vzduchu a ničila další plameny, ošetřovala své sourozence a některé i oživovala.

Byla jsem silnější než kdy dřív, vše jsem mohla ovládat, vše jsem měla pod kontrolou a mohla jsem pomoc ostatním. Byl to úžasný pocit. Všude panovala zelenomodrá energie, vše bylo zachráněné, všichni mi byli vděčni, snažila jsem se pomoc hlavně Avengers, které znovu svíraly plameny, Steve byl zraněný, prudce jsem přistála a běžela k němu. „Steve..." držela jsem ho v náručí... „Tahala z něj bolest, ale věděla jsem, že je to na něj moc. „Steve... ne ty ne, ty mě neopustíš, pomůžu ti, slibuju..." Dala jsem mu pusu na čelo a vytáhla z něj bolest, jeho bolest mě ničila, ale udělala bych pro něj cokoliv. Steve začal znovu normálně dýchat a začalo mu být pravidelně srdce, já naopak byla znovu oslabena a plná bolesti, ale důležité bylo, že byl v pořádku on. Postavila jsem se na nohy a Steve mě obejmul, drželi jsme se opravdu v pevném objetí. Za Stevem se najednou objevila Sisera s mečem. „Steve!" zakřičela jsem, otočila jsem se a odhodila ho, meč probodl mě, naneštěstí byl namočený v jmelí...