Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část osmá

Přišla jsem blíž a položila ruku na sklo za kterým byl. „Lidé často reagují na popud emocí, chápu tě, pro mě nikdy nebudeš špatný, budeš pro mě vždy součást mého života, ta jediná nenahraditelná." Usmála jsem se. Přišel blíž a položil ruku na sklo, přesně na místo, kde byla má ruka. „Neboj se, znovu se shledáme, jen doufám že při lepší příležitosti." Zasmáli jsme se naráz. „Zatím sbohem Loki." Byla jsem na odchodu, ještě jsem se na něj otočila, stál tam a na jeho tváři spočíval upřímný úsměv. „Zatím sbohem Angie." Zastavila jsem se se slzami v očích. Usmála jsem se a dveře za mnou se zavřeli. Angie mi říkal, když jsem byla malá, vymyslel to sám, byla to zkratka pro Angel.

Když vcházela do místnosti, kde čekali Avengers, utřela jsem si slzy, nevěděla jsem, že tam byli kamery. Když se otevřely dveře, přišel ke mně Steve a objal mě. Na nic jsem se neptala, jen jsem ho pevně držela, ne tak pevně jako on mě, ale uklidňovalo mě to. Věděla jsem, že v něm mám důvěru, že se na něj můžu vždy obrátit. Byl jako můj ochránce. I když jsem od nikoho chránit nepotřebovala, on mě přes to chránil, byl jako můj štít.

„Nerad vás ruším" ozval se Tony. „Ale chtěl bych oznámit, že na počest nového Avengera, pořádám party ale bude až příští týden,  nemáme teď moc času." Pustila jsem se Steva a podívala se na Tonyho. „Nebyla náhodou včera?" zasmála jsem se. „Mohla by být každý den , Nat tě vezme nakupovat a já se zbytkem týmu budeme tady." Nat mi půjčila nějaké oblečení a mohly jsme vyrazit. Sedly jsme si do luxusního auta, já si tam vše prohlížela a vše zkoumala.

„Ty jsi nikdy nejela autem?" zeptala se Nat. „Na naší planetě auta nemáme." Zasmála jsem se. Nat mě připoutala a nastartovala. „Ten zvuk je zajímavý." Nat se na mě podívala a řekla že je to motor. „A jak se někam dopravujete, na koních?" zasmála jsem se. „Nat, jsme Andělé, máme křídla, velmi odolná křídla, nevadí nám déšť, bouřka ani prudké slunce." Nat se na mě s úžasem podívala. „To bych taky chtěla." „Někdy se se mnou můžeš proletět, když budeš chtít." Usmála jsem se. „To bys pro mě fakt udělala?" zeptala se. „Jasně že jo, je to to nejmenší." Usmáli jsme se na sebe a pak přišla otázka která mě vlastně nepřekvapila. „A ty a Ice Ass, jak to mezi sebou máte?" Proč nikdo nepochopí že jsme přátelé... „Jsme přátelé, známe se sotva den, možná jsem spala v jeho tričku, několikrát jsme se objali nebo vyměnily pár pohledů... Aaaa... už mi to došlo, vážně to vypadá divně..." podrbala jsem se na hlavě. „No to ti to trvalo." Zasmála se Nat. „Rogerse znám už poměrně dlouho, od smrti Peggy se na nikoho takhle nedíval, rozhodně se mu líbíš..." Peggy... Peggy a Steve, něco mi to říká.

„Ty myslíš Peggy Carterovou?" zvedla obočí a podívala se na mě. „Ty o ní něco víš?" podívala jsem se z okýnka a začala vyprávět...

„Peggy byla skvělý člověk, plný úsměvu ale i temna, poznala jsem ji v roce 1935, při jedné misi zemřela, ale já ji vrátila život, ale nestihla jsem zmizet a ona mě zahlédla, přišla jsem ještě k její smrtelné posteli a sebrala ji bolest, která ji zabíjela, a tak zemřela poklidně ve spánku." Nat chvíli mlčela a pak se zeptala. „A ví to Steve?"

Zavrtěla jsem hlavou. „Neví, vím že se s Peggy moc milovaly, vím že oba moc trpěly, kdybych mohla přivedu ji zpět, ale tak mocná nejsem." Nat začala kývat hlavou a pak řekla. „To je v pořádku, myslím si, že Peggy byla jeho první láska, ale ne jeho pravá. Posune se dál, tíží ho to, ani se nedivím. Ale život jde dál, a já vím že Steve nezůstane hlavou, ani srdcem v minulosti, zamiluje se znovu, tentokrát se ale s tou ženou už nerozdělí. Věř mi." Odtrhla jsem svůj pohled od okýnka a věnovala ho Nat. „Moc bych mu to přála, vím, jak je pro něj láska důležitá, i když si to nejspíš nepřipustí. Byla bych šťastná, kdyby našel někoho jako byla Peggy." Po dokončení mé věty Nat zaparkovala před obrovským domem.

„To je nákupní centrum." Oznámila mi. Vystoupila jsem z auta a následovala ji. Nakoupily jsme něco základního, šaty, kalhoty, trička a mikiny, pak ještě kosmetiku a spodní prádlo. Zaběhly jsme do poslední obchodu, kde jsme si vybraly oblečení na party a jely jsme domů. Na zpáteční cestě jsme znovu probíraly spoustu věcí. Myslím, že z nás budou dobré kamarádky. Týden uplynul rychle, ja a Steve jsme spolu trávili náš volný čas, s Nat jsme se hodně sblížily a se zbytkem  týmu jsem si taky rozuměla. Pár hodin před party jsme s Nat jely nakoupit pár věcí.

Když jsme přišly zpět do Stark Toweru, bylo docela pozdě, tak jsme se šly převléct. Moje šaty byly celé černé, upnuté nad kolena, na břiše byly přepůlené průsvitnou krajkou. Měla jsem k tomu stříbrné doplňky a boty byly taky černé na podpatku. Vlasy mi Nat "vyžehlila", neznala jsem to, ale vypadalo to hezky, dala jsem si je za uši a navoněla se. Neznám make-up, nevím, jak se používá, ale za pomocí Nat jsem si dala rtěnku. Byla jsem připravena, a tak jsem výtahem vyjela nahoru kde už všichni čekali, hrála tam hudba a všichni si povídali a smáli se. Otevřeli se výtahové dveře a já vyšla ven...