Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část dvacátá

Se Stevem jsme svolali ostatní, zavedla jsem je do jídelny, byl tam dlouhý stůl, se spoustou židlí. Sedla jsem si do čela a Steve naproti mně. Ostatní si také přisedli a já začala mluvit. „Jsem ráda že se vám tady líbí, doufám že jste každý našel svůj pokoj a že jste s pokojem spokojení. Kdyby kdokoliv, cokoliv potřeboval, stačí za mnou přijít, když mě nenajdete, stačí na mě zavolat, v tomhle hradu slyším vše, ale nebojte se, odposlouchávat vás nebudu." Zasmála jsem se. „Není tu elektrika, to už jste mohli pochopit, ale fungují tu kouzla, cokoliv si budete přát, stačí jen říct a máte to mít. Myslela jsem na všechny, Tony a Bruci, v levém křídle máte laboratoř, Clinte, venku na zahradě máš terče, se všemi možnými luky, Natasho, máš plně vybavený šatník a přístup do mé knihovny, Same, máš celý areál pro sebe, můžeš si tam dělat co se ti zlíbí a Petere, vytvořila jsem ti speciální místnost s překážkami, myslím že tě to bude bavit, Thorovi jsem nic neříkala, znal to tady. Jsou tu ale i pravidla které se musí dodržovat. Nikdo z vás nesmí jít za bránu, vešli byste do zapovězeného lesa, a to vážně nechcete a nic neničte, květiny trhejte jen v zahradě, ne mimo ni. To je vše, každý si může jít dělat co chce."

Všichni se rozutekli jako malé děti, já a Steve jsme šli k nám do ložnice. „Převleču se do něčeho normálního, teda normálního pro mě." Kývl na mě. Stoupla jsem se a roztáhla ruce a moje oblečení se rázem změnilo. Měla jsem na sobě bílé šaty nad kotníky, měly dlouhé volné rukávy, nezakrývaly mi ramena a kolem pasu jsem měla zlatý pásek. Steve seděl na posteli, pak se zvedl a šel ke mně...

„Ty jsi tak moc nádherná, tak moc že kdybych to někomu řekl, nikdo by mi nevěřil." Chytil mě za tváře a políbil... Šli jsme na balkon, smáli jsme se a povídali. Za chvíli se setmělo a já šla do jídelny, zaměřila jsem se svou rukou na stůl a začalo se tam objevovat jídlo a pití. Je večeře, zavolala jsem a všichni se začali sbíhat. „To slyší i oni tebe?" zeptal se mě Steve. „Když chci." Usmála jsem se, sedli jsme si ke stolu a najedli se a já kouzle uklidila stůl. Šla obletět zahradu, jestli je vše v pořádku a letěla zpět do hradu.

Když jsem přišla do ložnice, Steve seděl na pohovce a četl si knihu. „Zajímá tě řecká mytologie?" zeptala jsem se ho. „Ano, ale víc mě zajímáš ty." Odložil knihu a šel ke mně blíž. Začali jsme se líbat a Steve mě odnesl na postel a sundal si tričko, mávnutím ruky jsem zavřela dveře, zatáhla závěsy a zhasla lustr, nechala jsem jen svícny po stěnách. Už jsme měla sundané šaty, ale někdo začal klepat na dveře. Steve se zvedl a protočil očima, vzala jsem si Stevovo tričko a šla otevřít, stála tam vystrašená Natasha.

„Nat, co se děje?" zeptala jsem se ustaraně. „Katrin,někdo je tam dole, je to muž, tvrdí že vesnice potřebuje tvou pomoc."