Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část čtrnáctá

Steve se udiveně podíval, čekal na vysvětlení. „Jsem anděl smrti, to znamená že kdyby zemřel, věděla bych o tom, věděla bych že zemřel, to znamená, že žije! Naučil mě před lety zahrát smrt, aby tomu všichni uvěřili. Haha ty parchante, skoro si mě dostal!" začala jsem radostně poskakovat. Po chvíli mě radost přešla, zastavila jsem a začala uvažovat, proč mi ale stejně dal svou moc. Něco se stát muselo. Steve se zvedl a šel ke mně. „Copak?" zeptal se. Řekla jsem mu to a on souhlasil. „Přijdeme na to, společně to zvládneme." Řekl a usmál se, já mu úsměv oplatila a pak jsme se políbili.

Pár měsíců uběhlo a my se Stevem jsme stále zkoumali Lokiho úmysly, nebo to kde by Loki mohl být. Moje moc dost zesílila, já a Steve jsme si byli stále blíž, dokonce mě už pozval i na rande ale ostatní o tom stále nevěděli, jen Nat se nic říkat nemuselo, té to bylo jasné. Tony nám dnes ráno oznámil, že přivede nového Avengera a že uděláme přivítací party. Nikdo netušil, kdo to je, až na mě, přečetla jsem Tonymu mysl. Všichni se šli připravovat na party, dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla, co na sebe. Nakonec jsem si vybrala lávově zelené šaty, byly nad kolena, měli hluboký výstřih a krajkové rukávy. Vzala jsem si k tomu černé doplňky a rudou rtěnku. Když jsem přišla do společenské místnosti, ten kluk už tam byl a Tony zrovna něco říkal. Všichni se otočili na mě a civěli, včetně toho kluka. „Omlouvám se, jdu trochu pozdě." Nikdo nic neříkal. „Katrin tohle je..." chtěl ho představit Tony, ale já ho přerušila. „Peter Parker." Usmála jsem se a podala Peterovi ruku. „Já jsem Katrin." Peter jen koukal, pak se otřepal a podal mi ruku. „T...těší mě." Řekl nervózně. „Když už jsme všichni, může party začít!" prohlásil Tony...

Peter ze mě nemohl spustit oči, musela jsem se tomu smát, naopak Steve vypadal dost rozčíleně. Vzal mě za ruku a táhl mě za roh. Opřel mě o zeď, a opřel svou ruku vedle mé hlavy. Jen jsem se usmívala a pozorovala ho. „Co to máš na sobě?" zeptal se mě. „Nelíbím se ti v tom?" podívala jsem se na něj smutně. „Katrin, jsi až moc nádherná, a to je ten problém, všichni na tebe koukají, nikdo z tebe nemůže spustit oči, včetně mě." Usmála jsem se a pochopila že žárlí. Po chvíli jsem ho uklidnila a šli jsme zpět. Sedla jsem si k baru a povídala si s Nat, ta ale po chvíli odešla a za mnou přišel Peter.

„A...Ahoj." Usmáli jsme se na sebe. „Ahoj." Chvíli mlčel a pak konečně promluvil. „Takže... máš nějaké schopnosti?" zasmála jsem se. „Jsem silnější, než si myslíš." Začala jsem mu číst myšlenky. „Ona je tak nádherná, proč z ní nemůžu spustit oči, co má za schopnosti a jak mohla vědět mé jméno, když pan Stark tvrdil, že o mě nikomu neříkal, je tajemná, a tak krásná..." Zasmála jsem se. „Děkuji Petere, vážím si tvých komplimentů" zaraženě a trochu vystrašeně se na mě koukal. „Abys nebyl zmatený, jsem Katrin, anděl smrti, umím číst myšlenky, ovládám moc smrti i života, nyní přibyla i moc kterou mi předal strýc, Loki." Peter na sucho polkl a jen zíral. Já se usmívala a pozorovala ostatní. Najednou z Petera vypadlo. „Jsi tu sama nebo máš doprovod?" to jsem ani sama nevěděla. „No, tohle je Steve..." než jsem to mohla doříct Steve se objevil za mnou a řekl „Těší mě, jsem Steve, a Katrin je moje přítelkyně." Otočila jsem se ke Stevovi a snažila se zpracovat co právě řekl. Věřím že ani zbytek, kteří jen tiše poslouchali, nebyli tak překvapeni jako já...