Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část dvacátáprvní

Na nic jiného jsem nečekala, hned jsem seskočila dolů ze schodů a přede mnou stál můj bratr Amaliel, anděl trestu a slabosti. „Amalieli, co potřebuješ bratře?" přistoupil ke mně blíž... „Sestro, jsi jediná, co nám může pomoc, Jerazol... je otrávený, někdo po něm hodil šíp, namočený v jmelí a naše vesnice se topí v plamenech, prosím sestro..." podívala jsem se na něj, nevěděla jsem, co mám dělat...

„Celý život mě utlačujete, nenávidíte a odsuzujete za něco, za co nemůžu, co čekáš že teď udělám?!" zvýšila jsem hlas a v očích jsem měla slzy. Přiběhl Steve a objal mě. „Sestro... to je člověk?" zeptal se Amaliel. „Ano bratře, a já toho člověka miluji a nikdo s tím nemůže nic udělat, ani ty ani druzí andělé." Nebojácně jsem se na něj podívala. „Nevěděl jsem, že anděl smrti dokáže někoho milovat." Zarazil se. To, co řekl mi ublížilo a Steve to na mě viděl. Už se za mě chtěl postavit, ale ostatní byli rychlejší.

„Tak to počkat, vyprošuji si, aby někdo takhle s Katrin mluvil." Řekl Tony a pokračoval. „Katrin má možná jiná křídla, možná není dcera dvou bohů, ale je stále anděl, není jen anděl smrti, ale i života, zachránila mi život, bojovala se spousty a spousty protivníků, jen aby všichni které miluje, byli v bezpečí, udělala by vše jen aby vaše planeta byla v bezpečí, aby jste byli v bezpečí vy, tak si toho začněte vážit, není to tak že si ona tady nezaslouží být, jak rádi říkáte, ale vy si nezasloužíte ji, nikdy jsem za svůj život nepotkal nikoho jako je ona a věřte, že bych přál každému, potkat někoho jako je ona. Takže jestli někdo proti ní něco bude mít, bude mít co dočinění se mnou!" zbytek týmu se také postavil kolem mě a všichni se přidávali k Tonymu. „I se mnou, a se mnou, se mnou taky." Tyhle slova se stále střídala. „A to nechtějte naštvat mě." S ledovým klidem prohlásil Steve. Byla jsem jim tak vděčná, ani jsem to nemohla vyjádřit slovy. Amaliel couvl a prohlásil. „Omlouvám se sestro, byl jsem hlupák, když jsem si o tobě myslel něco špatného, odpusť mi to..." klekl na kolena. Prošla jsem kolem Avengers, pomohla mu vstát a řekla. „Odpouštím ti bratře." Objali jsme se...