Angel of Death (ff Steve Rogers)

Část dvacáčtvrtá

Cítila jsem bolest a svalila se k zemi. „NEEE!" slyšela jsem, jak Steve křičí. Přišel ke mně a vzal mě do náručí. „Lásko, ne, ne, ne takhle to prostě skončit nemůže, ne nesmí, prosím, zůstaň tady se mnou, prosím..." Mluvil na mě Steve, začal plakat, chytila jsem ho za ruku. „S...Steve." Koktala jsem a snažila se dýchat. „Ne, prosím, lásko..." když jsem se rozhlédla, byli tak všichni andělé, všichni moji sourozenci. Amaliel poklekl na koleno, přidal se Jezarol a po něm další a další. Všichni klečeli, je to největší projev úcty, který ti anděl může prokázat.

Usmála jsem se a podívala zpět na Steva. „Je to dokonalé..." jen vrtěl hlavou. „Katrin, prosím ne..." položila jsem svou ruku naposledy na jeho tvář. „Steve... co víc bych si mohla přát, umírám v tvém náručí, v náručí své lásky, moji sourozenci mi prokazují úctu a konečně mě přijali." Po tváři mi stekla slza. „Ne, ne, takhle to neskončí, prosím, miluju tě, nemůžu o tebe přijít, nemůžu." Brečel Steve, utřela jsem mu z tváře slzy. „Taky tě miluju Steve, Vždy jsem tě milovala, miluju a milovat b...budu." Naposledy jsem se nadechla a vydechla, má ruka se sesunula k zemi a mé oči zůstali otevřené.

„Neeee, ne prosím, vrať se mi, vrať se mi, vrať se lásko, potřebuju tě tady." Na kolena začali poklekat i Avengers. Steve jen plakal a držel mé tělo v náručí, zavřel mi oči a dal mi pusu na čelo. Thor začal plakat taky. „Katrin... proč ty..." Celý tým měl slzy v očích a nikdo je dlouho neudržel. I někteří z mých sourozenců plakali.

Začalo svítat a paprsky slunce se snesly na mé bezvládné tělo, které stále pevně držel Steve. Byla jsem sama na sebe pyšná, ale byl konec, mé srdce přestalo bít...