dávná minulost

23. část

Už je to pár dní od našeho výročí a s Lukášem už stojíme na letišti a čekáme na letadlo.
L: ani nevíš jak se tam těším
T: to já taky
Po několika hodinách už jsme byli na místě, vypadá to tady úžasně. Autobus nás vyhodil před hotelem a my se šli ubytovat. Vešli jsme do našeho pokoje a vypadalo to tam mega pěkně.
L: líbí se ti tu?
T: děláš si srandu? Jasně že se mi tu líbí a moc
L: to jsem rád
Chvíli jsme na sebe koukali a pak jsme se na sebe vrhli, začali jsme se líbat a oblečení létalo do všech světových stran. Co se dělo dál si můžete představit.
L: byla jsi dokonalá
T: to ty samozřejmě taky
L: co kdybychom se teď převlékli a šli se podívat na pláž
T: to je skvělý nápad
Převlékli jsme se do plavek, oblékla jsem si kraťasy a takový přehoz přes plavky a šli jsme se projít. Když jsme došli na pláž, našli jsme dvě volná lehátka, dali jsme si na ně ručníky, svlékli se do plavek a šli jsme pomalu do vody. Dělali jsme různé blbosti a smáli se jak malé děti, dokud......
Dokud jsem neuviděla jeho, to jsem se zastavila a stala jako tělo bez duše. Proč, proč zrovna teď.....
L: Týno? Jsi v pohodě, co se děje?
T: ......
L: Týno?
T: emm.... Co...co si říkal
Podívala jsem se na Lukáše
L: ptal jsem se co se děje
T: no já.....nic, nic se neděje, mohli bychom už jít na lehátko
L: jasně že jo
T: děkuju, dala jsem mu pusu a šli jsme z vody
Když jsme si lehli, pořád mi v hlavě běhala myšlenka, proč zrovna teď a proč on, jako bych se kvůli němu dost nenatrápila. Musím na to přestat myslet, nenechám si jím kazit dovolenou. Když už byl čas večeře, vydali jsme se zpět na hotel, v klidu jsme se najedli a pak šli do pokoje. Já jsem se šla vysprchovat a Lukáš hned po mě. Mezitím jsem se šla podívat na balkón, máme tu dokonalý výhled a když je západ slunce, je to dokonalé. Dívala jsem se před sebe, ale pak jsem se podívala dolů k baru, abych věděla kolik je tam lidí a že bychom si tam šli s Lukym na chvíli sednout, ale to jsem dělat neměla. Opět jsem ho viděla a on koukal přímo na mě.... Asi se ptáte koho jsem teď viděla.... Janka! Toho Janka co mi tak moc zničil život. Podívala jsem se na něj a on se zrovna podíval na mě. Naše pohledy se střetli a já nevěděla co dělat, tak moc jsem chtěla uhnout pohledem a prostě odejít, ale nešlo to. Naštěstí mi to ulehčil on, podíval zpět na svůj drink a napil se, musela jsem toho využít a utekla jsem dovnitř.
L: lásko? Napadlo mě, že bych nám došel pro něco dolů co říkáš
T: to je skvělý nápad
L: tak tu chvíli počkej
T: dobře
Dala jsem mu pusu a odešel, sedla jsem si na postel, ale hned jsem se zase zvedala, protože někdo zaklepal na náš pokoj, kdo to sakra může být... Došla jsem tedy ke dveřím a pomalu je otevřela, hned se mi zarazil dech. Byl tam Janek..........