dávná minulost

35. část

Tak tohle jsem nepochopila, zvedla jsem se ze židle a odešla domů. Doma jsem udělala nějaké povinnosti, došla pro Kubíka do školky a potom si s ním hrála než přišel Lukyn.
L: jsem doma lásky moje
T: ahoj, jsme v obýváku
Hned jak Kubík zjistil, že je táta doma šel za ním.
K: tatiii
L: nazdar prcku
K: neříkej mi tak
L: promiň😅
L: jak jste se měli
T: ahojky..
Dala jsem mu pusu a když si sundal bundu a boty šli jsme si sednout do obýváku.
L: tak jak jste se měli
K: dobře, ve školce jsme hráli hly a byla to slanda
T: Kubí, už zase, zase neříkáš r, dneska budeme chvilku trénovat
K: achjoo
T: chceš aby se ti děti ve školce smáli
K: nechci😔
T: tak budeme večer chvilku trénovat
K: tak jo a můžu teď jít do pokojíčku
T: utíkej
Kubík odešel a Lukáš se na mě podíval.
T: co na mě tak koukáš?
L: chyběla si mi🥰
T: to ty mě přeci taky
L: a jak to šlo s hledáním práce
T: dobře, našla jsem si něco a zítra začínám
L: tak to je dobře a o co jde
T: budu dělat sekretářku šéfovi
L: jenom? Vždyť ty máš na víc
T: je to pro začátek, třeba najdu něco lepšího a nebo budu stoupat v kariéře tam
L: tak dobře, hlavně aby šéf byl v pohodě
T: .....
L: děje se něco
T: nee, šéf je v pohodě, je to docela milý člověk, ale uvidíme jak to bude od zítřka
Ještě chvíli jsme si s Lukym povídali, pak jsem udělala něco k večeři, Kubík se vykoupal, samozřejmě pod naším dohledem, chvilku jsme trénovali to r a potom šel spát. My si spolu ještě něco pustili v ložnici a potom šli spát taky. Když jsem se ráno probudila, Luky už vedle mě neležel. Vzala jsem si na sebe župan a šla dolů do kuchyně.
L: dobré ráno
T: dobré, kdy si vstával
L: chvilku před tebou a udělal jsem nám snídani
T: ty jsi zlatíčko, tak já dojdu vzbudit Kubíka a přijdeme se najíst
L: nemusíš, už je vzhůru, šel jen na záchod
T: vy už mě snad ani nepotřebujete jak tak koukám
L: no to nee, potřebujeme tě a to hodně
Pohladila jsem Lukyho a dala mu pusu. Pak už přiběhl Kubík a nasnídali jsme se společně. Luky odjel do práce a asi za dvacet minut jsme vyjeli my. Odvezla jsem Kubu do školky a jela do práce. Přišla jsem tam asi pět minut po půl, vyjela jsem výtahem do kanceláře a šla si sednout za svůj stůl.
J: jdete pozdě
T: já vím, omlouvám se
J: ať už se to nestane
J: tady máte nějaké papíry, je potřeba tam něco doplnit a potom je srovnat, pak mi je doneste
T: dobře
Udělala jsem vše co mi řekl a chystala se mu je odnést do kanceláře. Zaklepala jsem a po vyzvání vešla dovnitř.
T: tady jsou ty papíry
J: děkuju
T: můžu s tebou mluvit?
Jen se na mě podíval a naznačil ať mluvím.
T: chci jen vědět proč se ke mě takhle chováš, proč mě ignoruješ a to všechno, vždyť jsem nic neudělala
J: neignoruju vás a byl bych rád když vám vykám já, abyste mi vykala taky
T: ale proč
J: protože je to tak prostě lepší
T: jak chceš, budeš mít co chceš
J: tady máte nějaké papíry, je potřeba tam něco doplnit a srovnat, pak mi je přineste do kanceláře
T: dobře
Zvedla jsem se a odešla, nezapomněla jsem třísknout dveřma. Sedla jsem si za svůj stůl a dělala svou práci. Párkrát mi přinesl nějaké papíry, ale jen mi je položil na stůl a s nimi i vzkaz co je potřeba udělat.