dávná minulost

40. část

Koukala jsem na něj s vykulenýma očima.
T: Luky prosím, jo možná k němu pořád něco hluboko uvnitř cítím, ale není to tak silné jako to co cítím k tobě...... Jen jsem si to vymyslela abych ti to vrátila, protože když jsem viděla ty boty a vás dva na tom gauči naštvalo mě to....
L: tak mi řekni pravdu.... Vyspala si se s ním před tou svatbou když tě odvezl nebo ne?
T: a proč to teď řešíš, po takové době
L: takže vyspala, jinak by si mi normálně řekla ne
T: Lukáši to není fér
L: to teda není fér, celé tři roky mě taháš za nos, lžeš mi.... A pak mě jen tak obviníš aniž by si měla nějaký důkaz
T: takže tohle je konec?
L: nevím, potřebuju si to promyslet
T: tak já si jdu zatím lehnout
L: myslím, že bude lepší když odejdeš a já bych ti dal vědět až si to promyslím
T: a kam máme s Kubou asi jít?
L: ten tu zůstane
T: to nemyslíš vážně
L: myslím, měla by si jít
T: jak myslíš
Vzala jsem si věci a odešla...přemýšlela jsem kam bych šla, za Jankem jít nechci, mamce tohle nijak nevysvětlím.... Vůbec nevím co mám dělat. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela.
K: Týnko?
T: Kubo?
K: no nazdar, co tady děláš?
T: spíš kde si se tady vzal ty? Neodjel si náhodou do Anglie?
K: odjel, ale chtěl jsem se s tebou sejít, dlouho jsme se neviděli, myslel jsem, že bych si mohli někam zajít
T: na to teď nemám vůbec náladu.... Musím vymyslet kde teď budu bydlet
K: jak jako bydlet, co se stalo mezi tebou a Lukášem
T: nechci to teď úplně řešit
K: tak půjdeme ke mě, tam si v klidu promluvíme
T: dobře, jsi můj zachránce
S Kubou jsme šli pomalu k němu... Když jsme přišli, udělal kafe a sedli jsme si a já mu vše řekla. Nestačil se divit.
K: tak to si docela zkazila
T: Kubo já vím že jsem to pokazila, ale nemusíš mi to připomínat
K: promiň
T: ne, neomlouvej se, byla jsem nepříjemná zbytečně, nemůžeš za to
Ještě chvíli jsme si povídali a pak mi začal zvonit telefon, doufala jsem že to bude Lukáš, ale byl to Janek.
K: Lukáš?
T: ne.... Janek
K: vezmeš to?
T: ne, zbláznil si se?
K: jak myslíš, ale třeba chce zjistit jak to celé dopadlo
T: k čemu by mu to bylo, nemám na něj vůbec náladu
Telefon jsem si vypla a dál si povídala s Kubou.
K: už bychom mohli jít spát
T: to bychom mohli
K: akorát tu jen jedna postel, nevadí
T: jsme nejlepší kamarádi už několikrát jsme spolu spali v jedné posteli, jo sice jsme byli menší, ale já myslím že to bude v pohodě
K: taky si myslím, tak pojď kočko
T: už jdu Kocoure
Došli jsme do pokoje, převlékli se a šli si lehnout, celou dobu bylo vše v pořádku, ráno jsem se probudila a šla nám udělat snídani. Za chvíli za mnou přišel Kuba...
K: dobré ráno
T: ahoj
K: jak si se vyspala
T: dobře, ty?
K: taky
Společně jsme si sedli, najedli se a já se začala chystat do práce.