dávná minulost

27. část

Dobře, Janek teď sice ví, že to bylo úplně jinak než si myslel, ale to na věci vlastně nic nemění, jsem teď s Lukášem, jsem šťastná a za tři dny se bereme. Dnešek utekl docela rychle a následující dva dny taky, což znamená, že zítra máme svatbu. Je něco kolem šesté večer a Lukáš šel ještě zařizovat nějaké důležité věci. No a já, já se šla projít. Šla jsem po pláži a užívala si krásný západ slunce.
J: vzpomínáš jak jsme takhle koukali na západy slunce společně
T: panebože, víš jak jsem se lekla
J: promiň
T: ty mě sleduješ nebo co?
J: tak trochu
T: a to nechápeš, že chci být sama a dostat tě z hlavy, byla jsem tak šťastná než si se objevil
J: Týno prosím, chci tě zpátky, došlo mi, že jsem udělal strašnou chybu a moc mě to mrzí
T: na to už je pozdě Janku
J: vždyť ke mě taky ještě něco cítíš, tak proč nám nedáš ještě šanci
T: máš pravdu Janku, něco k tobě cítím, ale ne to co si myslíš, tak moc tě nenávidím za to co si mi udělal....
Začali mi po tvářích stékat slzy, na místě jsem se rozbrečela.
J: pojď sem
Nabídl mi svou náruč, normálně bych ho poslala někam, ale teď jsem to opravdu potřebovala. Objali jsme se a já se pomalu uklidňovala.
J: jdeme
T: cože?
V tom mě vzal do náruče a někam mě nesl.
T: Janku pusť mě
J: ne
T: říkám ať mě pustíš sakra
J: a já říkám ne
T: doprdele Janku
J: .......
Odnesl mě do auta, posadil mě na zadní sedačky a zamkl. Pak nasedl dopředu  nastartoval auto a odjel. Po chvíli jsme přijeli před nějaký dům, no spíše vilu. Janek vystoupil a pustil mě ven. Opět mě zvedl a odnesl mě dovnitř. Hned jak zavřel dveře přirazil mě ke zdi.
J: jsi si jistá, že ke mě nic necítíš
Zakývala jsem hlavou na souhlas, nebyla jsem schopna jediného slova. Chvíli jsme na sebe koukali, mezi námi nebylo skoro žádné místo a naše rty dělili milimetry, ale to netrvalo dlouho a Janek je spojil, začal mě pomalu a něžně líbat, tak jak to uměl jenom on. Bože, hrozně moc mi to chybělo. Chytl mě pod zadkem a naznačil mi ať si dám nohy nahoru, vyskočila jsem na něj a nohy obmotala kolem jeho pasu. Svoje ruce měl stále na mém zadku, který párkrát zmáčkl. Pomalu se se mnou někam rozešel, řekla bych že to bylo do ložnice. Když jsme tam došli, opatrně mě položil na postel a dál pokračoval v líbání. Já se, ale musela odtrhnout.
T: Janku, to nejde
J: všechno jde
T: ale já nechci
J: chceš a já to vím, pořád mě miluješ a chceš mě
T: to není pravda
J: seš si jistá
T: ano jsem
J: tak to řekni
T: co mám říct
Byla jsem úplně mimo, měl tak dokonale rozcuchané vlasy.
J: řekni mi, že mě nechceš, že už mě nemiluješ
Podívala jsem se z okna a řekla mu to co chtěl slyšet.
J: teď mi to řekni do očí a já tě odvezu zpět
Nedokážu to, někde hluboko uvnitř mě, mě to k němu táhne, ale je to tak hluboko, že......