dávná minulost

28. část

J: vidíš? Nedokážeš mi to říct do očí, pořád ke mě něco cítíš....
T: Janku, já....
J: pssst
Začal mě pomalu líbat a rukou zajel pod moje tričko, které následně sundal. Já nechtěla být pozadu a tak jsem mu sundala to jeho. Vím, že toho budu potom litovat, ale nemůžu si pomoc. Janek mi rozepl podprsenku, já jsem mu rozepla kalhoty a trošku mu je sundala, on se zvedl a sundal si je úplně, potom je sundal i mě..... Dál si to domyslete.
Ráno jsem probudila a došlo mi co jsem udělala a pak... Sakra vždyť si mám dneska brát Lukáše. Rychle jsem začala probouzet Janka a u toho jsem se oblékala.
T: Janku, vstávej sakra
J: co je
T: musíš mě okamžitě hodit na hotel, HNED!!
J: je to nutný
T: jo, kdyby si mě sem nevozil, nemusel si mě teď vozit zpátky
J: fajn
Zvedl se, oblékl se a odvezl mě k hotelu, já jsem vystoupila a hned šla za Lukášem. Došla jsem k pokoji a otevřela dveře, hned se ke mě rozeběhl Lukáš.
L: Týno, jsi v pořádku? Kde si byla, měl jsem o tebe hrozný strach
T: promiň, potřebovala jsem být sama a připravit se na náš den, tak jsem zůstala venku a spala tam, víš že takhle občas jezdím spát ven
Musela jsem mu lhát, cítím se tak hrozně,  jak jsem mu to jen mohla udělat.
L: jo to vím, ale vždy vím alespoň kde seš
T: promiň, měla jsem ti dát vědět
L: v pohodě, hlavně že jsi v pořádku a nic se ti nestalo
T: moc tě miluju
L: já tebe taky
Začali jsme se líbat, ale něco bylo jinak, nebylo to.....nebylo to tak hezký jako když jsem se včera líbala s.... Ne dost, musím na to zapomenout, byl to skrat a už se to nikdy nestane.
Začali jsme se pomalu chystat a kolem druhé hodiny jsme odjeli do jejich kostela kde pořádají svatby. Před kostelem, ale stal někdo koho jsem tam nečekala.
L: čus, co tady děláš
J: čau, pozval si mě tak jsem přijel
T: říkal si, že nepřijdeš
J: změnil jsem názor
L: jsem rád, že si přišel
J: j..jo, to já taky
S Lukym jsme se pomalu vydali dovnitř a já viděla Jankův smutný pohled. Vešli jsme dovnitř a chvíli jsme čekali.
T: Luky, já jsem strašně nervózní
L: já taky, ale bude to v pohodě
T: musí být
T: já si potřebuju ještě rychle odskočit, počkej tady
L: dobře, pospěš si
Rychle jsem si došla na záchod. Když jsem stala u umyvadla a umývala si ruce, někdo na mě promluvil.
J: sluší ti to
T: Janku?  Tohle jsou dámské záchody, ale jinak děkuju
J: Týno?
T: už musím jít
J: počkej...
T: co?
J: jsi si jistá tím co právě teď chceš udělat
T: myslíš ti že si chci vzít Lukyho?
J: jo přesně to myslím, myslel jsem, že sis to včera rozmyslela
T: nic jsem si nerozmyslela, byla to chyba a už se nebude nikdy opakovat a ano, jsem si jistá
Dál už mi nic neřekl a já odešla.
Za pár minut už jsme stáli před oltářem a hned jak jsme si řekli ano a vyměnili si prstýnky, Janek lehce praštil do lavice a odešel. Sakra proč mi to tak rve srdce...
S Lukym jsme vyšli ruku v ruce před kostel a šli pomalu na hotel protože byl kousek.
L: tak teď už jsi oficiálně moje
T: to jsem
L: jsem rád, že to tak dopadlo
T: to já taky
L: kam vůbec zmizel Janek
T: nevím a je mi to jedno
Ve skutečnosti mi to jedno nebylo, zajímalo mě kam odešel, ale nedalo se nic dělat.