24. část

14 0 0
                                    

Co sakra chce?!
T: c..co tady děláš?
J: ahoj
T: na něco jsem se ptala
J: no já viděl jsem tě na tom balkoně a musel jsem tě vidět
T: no tak už si mě viděl a můžeš jít
J: Týno notak
T: Janku, jdi pryč prosím
J: dobře, rád jsem tě zase viděl
Když odešel, zavřela jsem dveře, sjela po nich dolů a dala si ruce do dlaní, proč zrovna teď, teď když jsem konečně šťastná. Hned jsem se rozbrečela, chvíli jsem tam seděla a pak chtěl někdo vejít dovnitř, zvedla jsem se a rychle si otřela slzy, aby se Lukáš na nic neptal.
L: tak jsem tu, co si pustíme
Nic jsem mu na to neřekla a vrhla se na něj. Líbali jsme se a pomalu mířili k posteli, ale musela jsem to utnout. Ptáte se proč? Protože jsem v hlavě viděla Janka, sakra! Nenávidím ho, proč se mi musel znova vecpat do života.
T: promiň já.....já nemůžu, půjdu se projít
L: děje se něco?
T: ne, všechno je v pořádku, jen potřebuju být chvíli sama
L: dobře, ale buď opatrná
T: budu, neboj
Dala jsem mu pusu a šla ven. Pořád jsem ho viděla před sebou, viděla jsem ho všude. Sakra Týno, přestaň, máš Lukáše a miluješ ho. No a jak jsem tak šla a přemýšlela, vůbec jsem nedávala pozor na cestu a do někoho vrazila, málem jsem upadla, ale ten někdo mě chytl do náruče. Ani jsem se na něj nemusela dívat, hned jsem si vybavila tu vůni..... Janek. Rychle jsem se zvedla a utíkala pryč, ale někdo mě chytl za ruku a zastavil mě, otočila jsem se a podívala se na něj.
J: Týno?
T: .......
J: co tu děláš
T: .......
J: proč se mnou nemluvíš?
T: můžeš mě pustit?
J: chci si normálně promluvit, vůbec se mnou nemluvíš
T: a ty se mi divíš
J: Týno, no tak, co se děje
T: sakra nech mě už být
J: co jsem sakra udělal, proč si tak nepříjemná
T: ty se ještě ptáš
J: jo ptám, nevím co jsem udělal aby si se ke mě musela takhle chovat
T: děláš si srandu? Ty seš úplně blbej, dej mi pokoj
Vytrhla jsem se mu a šla pryč, ale stejně mě dohonil.
T: dej mi už sakra pokoj
J: já chci vědět proč se ke mě tak chováš
T: ty fakt nevíš proč se k tobě tak chovám? Nechovala bych se k tobě tak, kdyby si mi věřil a nechal mě ti vysvětlit co se tenkrát stalo, odešel si, nechal si mě tam stát s dí.....ehm, nechal si mě tam stát samotnou a prostě si odjel, víš jak moc mě to bolelo, jak mi bylo.
J: Týnko, já......
T: neříkej mi Týnko, zkazil si to, všechno, je to prostě pryč, zapomněla jsem na tebe a teď když jsem konečně šťastná, tak se zase objevíš a všechno pokazíš
J: Týno, já tě nechtěl opustit, ale ty si mě podvedla a.....
T: já tě ale nepodvedla, jenže ty sis to nenechal vysvětlit
J: vím co jsem tam viděl, navíc to nebylo poprvé
T: seš pořád stejnej.... Měj se
J: Týno
T: ne, nech mě, jsem teď šťastná a nenechám si zase zkazit život
Otočila jsem a odešla.









dávná minulostKde žijí příběhy. Začni objevovat