dávná minulost

36. část

Už se blíží konec mé směny a já mám vše hotové, srovnala jsem všechny papíry a šla před kancelář Janka, zhluboka jsem se nadechla a se zaklepáním vešla dál.
T: nesu vám ty papíry pane Linharte
J: děkuji vám, už můžete jít
T: dobře, nashle
Když jsem vše vypla a oblékla se, vzala jsem do ruky telefony zavolala Lukymu. Rozhodla jsem se, že si půjdu na chvíli někam sednout
L: ahoj
T: ahoj, myslíš že by si mohl vyzvednout Kubíka, já se musím zdržet v práci
L: co? Hned takhle první den?
T: no právě že je první, všechno se musím pomalu učit, tak tu musím zůstat trochu déle protože mi to jde pomaleji
L: to je logické, dobře vyzvednu ho a ty přijď brzy domů, těším se na tebe
T:já na tebe taky ahoj
L: pa
Nechtěla jsem Lukymu říkat, že si jdu někam sednout, hned by se ptal co se děje a jestli nemá přijít, ale já teď chci být chvíli sama, proto jsem mu řekla, že musím zůstat déle v práci.
Vzala jsem si kabelku a šla. Došla jsem do jednoho baru, sedla si ke stolu a objednala si něco k pití. Měla jsem štěstí, byl to poslední stůl a tím i poslední místo. Chvíli jsem tam tak seděla, když v tom dovnitř vešel Janek a začal se rozhlížet po místnosti, když zjistil, že nikde není místo kromě té jedné židle u mě rozešel se směrem ke mě, ale v půlce cesty se otočil a začal odcházet. Zvedla jsem se a rychle došla za ním.
T: promiňte pane Linharte, ale jestli hledáte nějaké místo tak u mě jedno je a klidně si můžete přisednout
J: nebudu vás rušit
T: nebudete
J: dobře, děkuji
Došli jsme ke stolu a sedli si, ani jeden nic neříkal, jen jsme seděli a koukali do stolu.
T: co tu děláte?
J: to co vy
T: ......
J: neměla byste tu být takhle dlouho, jinak zase přijdete pozdě do práce
T: pane Linharte, myslím že je moje věc co dělám ve svém volném čase
Zavolala jsem na číšníka a objednala si další drink, potom další a další.
J: neměla by si tolik pít
T: to je moje věc nemyslíte
J: je to tvoje věc, ale opravdu by si neměla tolik pít
T: a proč mi najednou tykáš
J: to je teď jedno, měla by si přestat
T: ale já nechci
J: Týn, no tak
T: neříkej mi co mám dělat
J: chci ti jen pomoc
T: ale já od tebe nechci pomoc, jediné co od tebe chci je, aby si se ke mě choval normálně
J: já se k tobě chovám normálně
T: nechováš
J: když myslíš
Už tu sedíme nějakou dobu a oba v sobě už něco "málo" máme.
J: proč si přišla k nám
T: hledala jsem práci neee......
J: a proč zrovna u mě
T: to nebyl záměr
J: tak to jooo
T: Janku, proč se k sobě musíme takhle chovat, takhle hnusně
J: protože jsem si chtěl udržet odstup, ale nejde mi to
Vzal svojí židli a přisedl si blíž ke mě.
J: pořád tě mám v hlavě a nemůžu s tím nic dělat, chtěl jsem tě úplně vymazat, ale nešlo to