dávná minulost

11. část

Když škola skončila, šla jsem domů, ale cestou si mě odchytl Lukáš.
L: ahoj kotě
T: nazdar
L: nebuď drzá
T: naser si
L: ty chceš abych ukázal tvoje fotky celý škole
T: jasně
L: fajn, měj se
Odešel, ani nevíte co bych dala za to vidět jeho obličej až zjistí, že tam ty fotky nemá. Došla jsem domů, udělala si oběd a šla si udělat úkoly. Když jsem je dodělala začal někdo zvonit jako na lesy.
T: už jdu
Bože co je to za magora. Otevřela jsem dveře a v nich nasraný Lukáš.
T: co tady chceš
L: kde jsou
T: co
L: no ty fotky
T: vůbec nevím o čem to mluvíš
Lukáš mě chytl za krk a přitiskl na zeď.
T: Lukáši pusť mě, to bolí
L: jak si je smazala a kdy
T: pusť mě sakra
L: ty krávo
Přiletěla mi jedna facka a ještě mě začal víc škrtit. Když v tu chvíli to všechno přestalo, najednou jsem nic necítila, jediné co jsem slyšela bylo doprdele. Když jsem se probudila vůbec jsem nevěděla kde jsem. Podívala jsem se kolem sebe a nikde nikdo, jen nějaké přístroje došlo mi, že jsem v nemocnici. Za chvilku za mnou přišel doktor.
Do: dobrý den, já jsem doktor Hofbauer jak se cítíte?
T: docela dobře, jak jsem se sem dostala
Do: váš kamarád vás sem přivezl, prý jste zkolabovala
T: jaký kamarád
Do: za chvilku ho za vámi pustíme, jen jsem vás přišel zkontrolovat
Když měl hotovo došel pro mého kamaráda, zajímalo by mě kdo to je. Po nějaké době čekání se dveře otevřeli a dovnitř vešel Lukáš. Hned jsem se začala klepat.
T: c-co tady d-děláš
L: přišel jsem se ti omluvit, trochu jsem to přehnal
T: trochu? Zbláznil si se, vždyť si mě málem zabil
L: fakt mě to mrzí, omlouvám se
T: a proč se vydáváš za mého kamaráda
L: nevím, to bylo první co mě napadlo
T: hmmm super
L: Opravdu se omlouvám za všechno co jsem ti udělal, mrzí mě to, tak ať si brzy v pohodě ahoj
T: čau
Lukáš odešel a já šla spát. Zdálo se mi o Lukášovi, ale něco bylo jinak. Chodili jsme spolu a bylo mi s ním hezky, byl hodnej, nebyl to ten debil. Takhle to je docela fajn, jenže je to bohužel sen a Lukáš je ten největší idiot na planetě. Když jsem se vzbudila stála tam mamka.
Mt: zlatíčko jsi v pořádku
T: jsem v pohodě mami
Mt: jak se ti to stalo
Nemůžu jí říct pravdu, to by se zbláznila.
T: nevím, prostě se to stalo, ale už jsem v pohodě
Mt: dobře, tak já tě tu teď chvíli nechám a dojdu si koupit pití, chceš taky něco
T: jenom vodu, děkuju
Mt: dobře
Mamka odešla a chvilku na to někdo zaklepal. Bože tady je to jak na náměstí.
T: anoo
J: můžu
Panebože co tady dělá? Nechci ho tady, kdyby mi věřil nic z toho by se nestalo.
T: ......
J: jak ti je?
T: .......
J: nemluvíš se mnou
T: a ty se mi divíš? Kdyby si mi věřil, vůbec by to nemuselo dojít takhle daleko
J: já vím
T: co tady vůbec děláš
J: přišel jsem se ti omluvit
T: ?
J: Lukáš mi všechno řekl, hrozně mě mrzí, že jsem ti nevěřil
T: ......
J: moc se ti omlouvám a chápu jestli mi neodpustíš, nezachoval jsem se zrovna hezky a mrzí mě to
T: ......