Obchodník se životem (Avengers)

*<nineteenth>*

Bolest. Tma. Jako vždy. Nádech. Výdech.

Moje podvědomí mi říkalo abych bojovala. Moje já mi říkalo,
abych bojovala. Ale já už nemohla. Nedokázala jsem.

Myslela jsem na svoji sestru. Na muže do kterého jsem se zamilovala. Moje myšlenky se ubíraly i směrem k mojí rodině superhrdinů. K Furymu, který se mě ujal, protože můj otec byl jeho starý přítel. Na mého otce.

To díky němu jsem byla schopná sestrojit mobilizační zařízení, které mě bylo schopné přenést do jiné reality. To kvůli němu jsem tady teď byla.

Vzpomínala jsem na minulost. To už jsem dlouho nedělala. Vždy mě pak zaplavil smutek a začaly dusit výčitky. Stahovaly mi hrdlo a žaludek.

Výčitky mi momentálně dokázaly způsobit větší bolest než modrá žíravá tekutina, která mi protékala žílami jako nezastavitelný paralizační jed.

,,Omlouvám se," zašeptala jsem.

Oči jsem měla pevně zavřené, ticho kolem mě bylo ohlušující a já potřebovala odpuštění. Nebyl nikdo živý, kdo by mi mohl odpustit. Jen já a Bůh.

,,Prosím, Pane, odpusť mi moje hříchy. Za moji sestru, za mého otce, za přátele, které jsem zranila. Omlouvám se a prosím o odpuštění..." šeptem jsem se modlila. Po tvářích mi stékaly slzy.

Tohle byl konec. Byla jsem uvězněná Hydrou, nebyl nikdo, kdo by mě přišel zachránit. Tady nikdo takový nebyl.

Zradila jsi mě.

Zradila jsi samu sebe. Zklamala jsi.

Měla pravdu. Jsem Život a Smrt. Je mým posláním udržovat balanc, avšak každý koloběh musí jednou skončit, aby se mohla nastolit rovnováha.

Za svůj život jsem zvládla přepsat několik časových větví, vytvořit a zničit několik realit, zradit a zklamat spoustu lidí. Nastolila jsem řád, ten přetvořila v chaos a teď je načase, opět aby se nastolil pořádek.

Tohle je konec. Není nikdo, kdo by mě zachránil.

,,Kaitlyn?" ozval se naléhavý hlas a já cítila, jak mi někdo třese rameny.

Překvapil mě hlas.

Otevřela jsem uplakané oči. A zatajil se mi dech.

,,J-Jamesi?"