Obchodník se životem (Avengers)

*<twentieth>*

!TW sebevražda!

Vzal moje bezvládné tělo. Políbil mě na čelo. Podíval se mi do očí. Něco uklidňujícího mi říkal, ale já ho nedokázala poslouchat.

Přišel pro mě. Našel mě. Zachránil mě.

Rozkopl dveře, ocitli jsme se v bílé chodbě známé budovy. A já se zděšením zjistila, že nejsem na základně Hydry, jak jsem si celou dobu myslela.

Byla jsem na základně Avengers ze které jsem před několika málo dny utekla. Byla jsem zmatená. Srdce mě bolelo. Hlava mi třeštila. Nemohla jsem se pořádně nadechnout.

,,C-co se to-" snažila jsem se zorientovat, ale James mě přerušil.

,,To Tony poslal tu ženskou, aby tě unesla. Byl to oboustranně výhodný strategický tah. Ona se ti chtěla pomstít a Tony tě chtěl mít pod zámkem. Bojí se tě. Neví, kdo jsi a co všechno dokážeš," vysvětlil mi.

,,A ty se mě n-nebojíš?" zeptala jsem se tiše a podívala se mu do očí. Malinko se usmál, ale neodpověděl.

James mě položil na zem doprostřed chodby. Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Hned se vrátím. Počkej tady, budu hned zpátky. Kdyby někdo přišel, tady máš zbraň. Zastřel ho," rozdal pokyny. Jeho hlas byl klidný a rozhodný, neměla jsem sílu protestovat. Přikývla jsem hlavou.

Neměla jsem sílu vstát a jít s ním. Nevěděla jsem, kam chce jít.

A tak jsem tam čekala. Třásla se. Brečela. Země mě chladila. V ruce jsem svírala zbraň. Čekala jsem dlouho. Minuty, hodiny. Ale neměla jsem sílu vydat se za ním. Ztrácela jsem motivaci. Byl konec.

Na druhém konci chodby se ozvaly kroky a já se strachem, který mě svazoval, nabila pistoli. Čekala jsem, až se osoba vynoří za rohem.

,,Panebože," zamumlala jsem, když se mi v zorném poli objevil Steve. Jediný člověk, kterému jsem byla schopná věřit. A který byl ochotný věřit mně.

Rozeběhl se ke mně a já sklonila zbraň. Rozbrečela jsem se. Opět.

,,S-Steve," oslovila jsem ho. Nic neříkal, jen mě sjel starostlivým pohledem a objal mě. Pevně, jakoby mě už nikdy nechtěl pustit.

,,Odstup od ní," zahřměl hlas Jamese.

A Steve mě pustil. Chvíli jsem snad i doufala, že mě už nikdy neopustí. Že se mnou zůstane. Opět mě pohltil strach.

,,Nech nás jít."

,,Chci vám pomoct," řekl Steve a stanul tváří v tvář svému příteli.

Nedokázala jsem se na to dívat. Výčitky mě opět pomalu začaly dusit. A zbraň v ruce se třásla. Bylo potřeba nastolit rovnováhu.

Pomalu jsem zvedla ruku, sebrala veškerou zbývající sílu na to, abych ji držela pevně a opřela si ji o spánek. Naposledy jsem se střetla pohledem s Jamesem a oči, do kterých jsem se zahleděla, když jsem stiskla spoušť, byly poměnkově modré a patřily mému nejlepšímu příteli.

Ozvala se rána, na stěnu se rozprskla krev, přes celou budovu se rozlehl výkřik.

Milovala jsem je.

Ten který se jako první rozeběhl k dívce byl Steve. Okamžitě popadl Kaitlynino bezvládné tělo a vtáhl si ji do klína. Pořád měla otevřené oči, z pusy jí vytékal pramínek krve. Skrz spánky měla díru po olověné kulce. Zbraň pořád svírala v teplé ruce.

Bucky se ani nepohnul. Jen pozoroval blonďatého muže, jak brečí nad tělem ženy, kterou miloval. Oba ji milovali.

Než stačilo její tělo vychladnout, realita, kterou svou sílou nedopatřením vytvořila, se zhroutila a zmizela. Vesmír byl opět v rovnováze.

A Kaitlyn Collierová se vrátila domů.