Obchodník se životem (Avengers)

*<eleventh>*

,,Kde je?" zeptala jsem se tedy tiše a vzhlédla k Stevovým modrým očím.

,,Máme sraz na staré základně Avengers u New Yorku. Bude tam prý i Thor. Během hodiny bychom s Clintovým odhadem mohli být na místě," oznámil a pomohl mi na nohy. To znamenalo, že už jsme ve vzduchu. To by vysvětlovalo nepatrný nárůst tlaku.

Malinko se mi zamotala hlava a z očí se mi spustili slzy společně s krvavým pramínkem vytékajícím mi z nosu. Nevěděla jsem, co to znamenalo, ale nebylo to dobré znamení.

,,Kaitlyn," zašeptal vyděšeně Steve a opřel si mě o svou hruď, zatímco z kapsy vytahoval kapesník, kterým se mi pokusil zadržet krvácení.

,,Natasho! Clinte! Pojďte mi s ní pomoct!" zakřičel do chodby, přičemž já jsem se klátila k zemi. Jako bych nedokázala udržet své tělo vzhůru a nohy odmítaly spolupracovat. Dokonce i dech se mi zadrhával v hrdle.

,,Kaitlyn, co je s tebou? Notak prober se!" slyšela jsem Stevovo naléhání a prudké trhnutí, jak si mě vyhoupl do náruče.

__________

Pomalu jsem otevřela oči a naskytl se mi pohled na Stevův starostlivý obličej. Pokusila jsem se malinko usmát a zašeptat nějaký smysluplný pozdrav.

,,Jak se cítíš?" zeptal se a chytl mou ruku na bílém lůžku. Pravděpodobně jsme už byli na základně a já byla ošetřena Brucem. Zamyslela jsem se nad tou otázkou. Vlastně...mě nic netížilo. Nic nebolelo. Pohlédla jsem na strop z kterého se odlupovala omítka a v rozích byla vidět plíseň. Pokrčila jsem neurčitě rameny a pohled přesměrovala zpět na Steva.

,,Necítím nic."

Stevovi přes tvář přeběhla neurčitá maska a já nechápavě svraštila obočí.

,,Steve," zašeptala jsem. ,,Slib mi, že mě neopustíš."

Podíval se na mě bolavým pohledem a nepatrně zakroutil hlavu v náznaku 'ne'.

,,Kaitlyn," vydechl. ,,Tohle ti nemůžu slíbit."

__________

Celý svůj dosavadní život jsem žila ve strachu. A to pomíjím skutečnost, že trpí třemi silnými a šílenými fóbiemi, jako například strach z jídelny, takzvaná deipnofobie. Myslím tím ten strach. Ten velký, nepopsatelný, kdy vás jen vaše mysl a pocity zužují a vy máte pocit, že byste jen zalezli pod peřinu nebo do rohu pokoje a nejraději se schovali do objetí člověka, kterému můžete věřit.

Ale já neměla nikoho, kdo mi byl tak blízký a já mu chtěla brečet na rameni. Jediní mí přátelé byli Wanda, Steve, Clint a Christian Norge. Wanda mě teď evidentně nenávidí, Steva a Clinta jsem málem zabila, Christian býval můj terapeut a vštichni říkali, že psychiatr nemůže být tvůj kamarád, takže Christian se ani nepočítá.

Takže vlastně nemám nikoho. Jsem sama v celém široširém světě, který potřebuje zachránit...potřebuje zachránit? A jsem na to sama. Už ani ten strach mě netrápí. Už ani on není mým společníkem.